... Vánoce pro člověka?

Taky vás každý rok překvapuje ta rychlost, se kterou se Vánoce blíží? Často se necítíme připraveni - nemáme dost uklizeno, nepořídili jsme dost dárků...  Kdybychom tak měli víc času, kdybychom bývali začali dřív... Často máme z nadcházejících svátků tak trochu (nebo i více) obavy.
O Adventu a jeho vyvrcholení - oslavě narození Páně - ale platí totéž, co řekl Ježíš o biblickém šabatu - tento svátek je tu pro nás, ne my pro něj. A tak si i letos můžeme tento čas vychutnat, ne jen ho "zvládnout". Možná nám pomůže, když uznáme, že nikdy nebudeme dost připraveni, nebudeme mít dost uklizeno, navařeno, napečeno ani nakoupíno. Že prostě nejsme dokonalí. A že ani naši bližní nejsou povinni být dokonalí. A že dokonce ani naše Vánoce nemusí být "dokonalé". Třeba nám to natolik vnitřne uleví, že naše Vánoce budou o to lepší - a my sami nakonec také.
 

Těším se, že nadcházející třetí adventní neděli znovu uslyšíme osvobozující slovo evangelia. Těším se o to víc, že i já budu tentokrát mezi posluchači. Přijede k nám totiž na návštěvu můj kamarád a kazatelský kolega, rockový rebel, rozhlasový spíkr, hudební redaktor a husitský farář - to vše v jedné osobě: Petr Wagner z Čerčan. 

Podle liturgického kalendáře na tuto neděli připadá slovo o Janu Křtiteli připravujícím Pánův příchod v dosti hard-rockovém duchu (viz Luk 3:10-18). Uslyšíme tedy toto evangelium od skutečného odborníka. Petr své kázání navíc završí zpívanou husitskou liturgií večeře Páně, a tak myslím, že na tento večer jen tak nezapomeneme!

Takže naviděnou - jako obvykle v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Pokojný a požehnaný víkend všem
Saša

"Dál přece nejdeme sami..."

Název dnešního blogu jsem si půjčil ze známého spirituálu s českým textem Miloše Rejchrta. Je o cestě tímto životem, tímto světem - cestě, po které jdeme s Bohem, ale také spolu.

Když tak s řadou z vás mluvím, telefonuji, e-mailuji apod., vidím, jak moc talentů, darů, energie, prostě unikátních bytostí mezi námi je. 

Zároveň ovšem také spousta tužeb, zklamání a trápení, která si s sebou neseme či nově získáváme. I to patří k životu. Zrovna včera při jednom takovém rozhovoru padla věta: "Trápení nás může zničit, anebo zlidštit" - a dotyčný mi odpověděl: "B je správně". Souhlasím!

A tak jsem Bohu hrozně vděčný, že tou jeho Cestou nemusí nikdo jít sám. Že je s námi jeho přítomnost, milost a moc, ale také že nám dal přátele, sourozence a souputníky, kteří nám pomáhají jít dál. K tomu mě napadají dva citáty:

Chceš-li jít rychle, jdi sám. Chceš-li dojít daleko, jdi s přáteli. (Africké přísloví)

Neste břemena jedni druhých - tak naplníte Kristův zákon. (Pavlův list Galatským 6:2)

A do třetice ještě jedna lidová moudrost na závěr:  
Procházíš-li peklem, nezastavuj se!

Nuže, přátelé, těším se na naše další setkání "na Cestě" - v neděli jako obvykle v Café Louvre od 17 hodin. A kdybyste se kdokoli chtěli sejít i jindy a jinde, třeba i jen ve dvou či třech, moc rád vám budu k dispozici.

Pokoj a milost nám všem,
Saša

"Milovati budeš..."

Tak tu máme první listopadový víkend a to mj. znamená, že za čtyři týdny začíná advent a s ním nový liturgický rok. Do té doby ale ještě chceme dokončit náš průřez evangeliem Marka a podívat se společně na pár klíčových momentů Ježíšova života a učení. Na tuto nadcházející neděli připadá text z Marka 12:28-34 o "přikázání lásky" - k Bohu, k sobě a k bližnímu.

 
Musím se přiznat, že mám před tím tématem dost ostych. Jednak se u nás o lásce moc nemluví. Jednak jsme o ní už dost mluvili během série kázání o manželství. A jednak taky nesnáším náboženský kýč! 

Jak je vůbec možné lásku přikazovat? Není ten Bůh nějaký divný? Anebo jsme divní my? Co to ta láska vlastně je? Vědí to teologové, básníci, psychiatři, nebo biologové?

Pokud jde o mě, určitě nemám připraveno nějakých "pět snadných a rychlých kroků k životu v lásce". Taky se necítím být v tomto oboru nějakým expertem. Naopak, právě v tomhle často žalostně selhávám. 

Ale věřím celým srdcem, že možná právě v tomhle kratičkém Ježíšově výroku je ukryto veliké tajemství, jak žít. A chtěl bych to tajemství - i spolu s vámi - více objevit...

A tak se těším na naše setkání v neděli v Café Louvre, jako obvykle od 17 hodin. Hudbou nám tentokrát poslouží osvědčený boys-band New Collection (možná i s novým přírůstkem).

Tak pěkný víkend a lásce zdar!
Saša

Čas cest, čas změn

Tak je tu čas prázdnin a dovolených, cestování a přesunů.Pro mnohé z nás je to  čas odpočinku, někteří zase využíváme příležitost udělat věci, na které jsme v běžném ročním shonu neměli čas.

Právě něco takového jsme zažili teď u nás doma. Rozhodli jsme se udělat v bytě nějaké změny a mj. si proházet pokoje s našimi dětmi a mezi nimi. Ačkoli jsme takových (a větších) změn v minulosti zažili už spoustu (stěhovali jsme se za těch 23 let 20 krát), zjistil jsem, že čím jsem starší, tím více se ke změnám musím nutit. I když vím, že je ta změna dobrá a potřebná, chuť a síla k ní jaksi nepřichází automaticky a spontánně. Ale když je po všem, člověk je nakonec rád, že se donutil - nebo byl donucen :-), a rádi jsou i všichni, kterých se změna dotkla.

A tak si říkám, že nějak podobbné je to i s naší cestou víry. Co jiného znamená Ježíšova mise než výzvu ke změně? Evangelista Marek shrnuje Ježíšovo poselství do slov "Čiňte pokání a věřte evangeliu" (Mk 1:15). Což obojí znamená změnu. Pokání je metanoia, změna smýšlení, změna priorit, změna perspektivy, změna srdce. Obrat o 180° a "návrat domů", odkud jsme kdysi s Adamem a marnotratným synem zbloudili.

Pokání tedy není něco, co jsme si odbyli v momentě obrácení - je to cesta, každodenní proces, každodenní nová volba pro nebeské království, každodenní změna a ochota měnit se i dál. I když se člověku už tolik nechce. I když si už člověk na sebe, na své způsoby a třeba i na své hříchy tak nějak zvyknul. Bůh si ale nezvyknul a volá nás k něčemu lepšímu - k sobě a svým cestám a způsobům.

Když už je tedy léto časem cestování a změn, přemýšlejme i o své cestě životem, o své ochotě měnit se (či spíše být proměňován) k jeho obrazu. Nikdy nejsme na takové cestování a takové změny příliš staří!

Trochu jsem se rozepsal, ale pro vás, kdo třeba tento víkend nejste v Praze, to třeba aspoň trochu poslouží místo kázání (ta jsou jinak taky k poslechu na www.tacesta.cz). A vás, kdo v neděli v Praze budete, samozřejmě srdečně zvu jako obvykle do Café Louvre, od 17 hodin. Můžeme se mimo jiné těšit na hudební doprovod a hlavně na společný čas v Jeho přítomnosti.

Moc se těším a srdečně zdravím!
Saša

Formace, deformace, reformace atd.

Obr.: Pavel Reisenauer, Lidové noviny

Tak tu máme prodloužený víkend, dokonce o dva dny. Včera svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a dnes památka upálení Mistra Jana Husa. Je zajímavé, jak tyto dva svátky, položené těsně vedle sebe, "hovoří". Cyril a Metoděj k nám v r. 863 křesťanství přinesli, Jan Hus pak po více než pěti stoletích jeho poněkud zdeformovanou formu reformoval. 

Hus na hranici, Jenský kodex, 15. stol.

Tyto dva svátky nám tedy ukazují, jak i my dnes dalších více než 500 letech potřebujeme různé hlasy - na jedné straně apoštoly a evangelisty, kteří nám přinášejí zvěst o Boží milosti a spáse, a na druhé straně učitele a proroky, kteří nás nenechají ve víře zdegenerovat. Potřebujeme tedy jak povzbuzení, tak napomenutí. Jak inspiraci, tak orientaci. Jak budování nového, tak boření starého. Jinými slovy, potřebujeme být dál "na Cestě" za Kristem. A na této cestě potřebujeme jeden druhého.

Pokud vás současné vedro nevyhnalo či ještě nevyžene z Prahy, chci vás pozvat na naše nedělní setkání. Tentokrát nás znovu navštíví dr. Joel Willitts, profesor North Park University v Chicagu, blogger a hlavně skvělý člověk. 

 

Jeho minulá návštěva v březnu, kdy promluvil na téma Víra skepse: Nepřátelé, nebo spojenci? se setkala s vynikajícím ohlasem, mnozí byli doslova šokováni, jak upřímně, fundovaně a přitom povzbudivě Joel mluvil. Tentokrát Joel promluví o paradoxu křesťanské svobody a služby. Myslím, že to bude extrémně zajímavé!

Takže jako obvykle od 17 hodin v Café Louvre.

A pokud jste na cestách, zvukový záznam bude jako vždy na www.tacesta.cz

Moc se těším!
Saša

PS: Taky připomínám, že Mirka nás všechny zve na zítřejší tajemný výlet do "Záporna". Sraz je na perónu metra v Hájích ráno v 10,10 (autobus odjíždí v 10,30). Procházka bude asi 10 km, velmi volným tempem, taže se není čeho bát, nic záporného nás jistě nečeká :-)

Život pod nebem

Tak je to tu, dnes ráno přinesly děti vysvědčení a mnohým z nás začínají prázdniny. Ať už jsme studenti, žáci, nebo rodiče, mnozí z nás dnešní den vyhlíželi s nadějí, že se ho dožijeme a přijde čas úlevy, odpočinku, koupání, grilování a obecné pohody. I ti z nás, kdo už nepočítají čas na školní roky, jistě mají vnitřně nastaveno následující období jako čas dovolené, čas obecného zklidnění a zvolnění tempa. Díky Bohu za to!  

Rozeznat různé časy a období je v Bibli považováno za klíčovou moudrost, jak napsal kdysi král Šalomoun:  

Vše má svou chvíli,
každá věc pod nebem má svůj čas: 
Je čas rodit se a čas umírat,
čas sázet a čas sadbu vytrhat, 
čas zabíjet a čas uzdravovat,
čas bořit a čas budovat, 
čas plakat a čas se smát,
čas rmoutit se a čas tancovat, 
čas házet kamení a čas kamení sbírat,
čas objímat a čas objímání zanechat, 
čas hledat a čas pozbývat,
čas chovat a čas odmítat, 
čas trhat a čas sešívat,
čas mlčet a čas povídat, 
čas milovat a čas nenávidět,
čas boje a čas pokoje.
 
(Kazatel 3:1-8)

Kromě potřeby rozeznávat různé časy pro různé věci nám tento text dává ještě jedno zásadní vodítko pro náš duchovní život - uvědomit si, že vše se děje "pod nebem" (v.1). Obzvláště ve městě může náš zrak být často uzemňován vším ruchem a všemi lákadly kolem nás, všemi starostmi a povinnostmi, že můžeme klidně celý den (týden, měsíc...?) zapomenout vzhlédnout vzhůru a uvědomit si, že vše, náš celý život, se odehrává "pod nebem". 

Bůh vše vidí, ve všem je přítomný a blízký, jak říká žalmista: Bůh je naše útočiště i síla, pomoc v úzkostech stále přítomná (Ž 46:2). Apoštol Pavel asi o tisíc let později připomínal filosofům v Athénách, že Bůh není daleko od žádného z nás. Jestliže tedy jeho blízkost nevnímáme, neprožíváme, učme se uvědomovat si, že žijeme "pod nebem", učme se pozvedat svůj zrak vzhůru a praktikovat uvědomování si Boží přítomnosti. Koneckonců, co jiného je modlitba? Co jiného je vztah, než uvědomovat si toho druhého a dávat mu prostor ve svém životě?

Ať už vás tedy prázdniny zastihnou v Praze či na cestách, přeju vám plnost Jeho přítomnosti a těším se na viděnou jako vždy v Café Louvre, v neděli od 17 hodin.

V Jeho lásce
Saša

"V tomhle nemůžu ven!"

Drazí,

dnes vás chci pozdravit a snad povzbudit malou úvahou nad jedním detailem z jedné z nejznámějších biblických scén - Davidova souboje s Goliášem (příběh je zapsán v 1. Samuelově 17). Vlastně jde o dva detaily a oba mají souvislost s Davidovou přípravou na tento osudový boj. První se týká Davidovy motivace - byl totiž popuzený, frustrovaný. Opakovaně se ptá: "Kdo je tenhle filištínský neobřezanec, že uráží šiky živého Boha?“ (v. 26 a 36). David prostě není spokojen se situací, kterou všichni ostatní jaksi trpně akceptují. David je v tuto chvíli teenager, který nemá na bojišti co dělat, jen nese svým bratrům svačinu od tatínka, ale když vidí status quo, odmítá se s tím smířit. Nakonec jde za králem Saulem a řekne mu prostě: "Já toho Filištína porazím. Hospodin bude se mnou." Vida, jak může počáteční frustrace a odmítání daného stavu vést k velikým věcem!

Ještě zajímavější je ale myslím další detail. Saul totiž Davidovi k boji poskytne svou zbroj. Jistě to byla nejkvalitnější válečná výstroj v zemi, jistě nebylo ostřejších a mocnějších zbraní v celém království. David si to všechno oblékne, navlékne, opáše a přepáše, načež řekne: "V tom jít nemůžu. Nejsem na to zvyklý,“ a svlékne to ze sebe (v. 39). Tenhle moment myslím rozhodl o Davidově vítězství. I když byl celý nažhavený k boji, neztratil kontakt s realitou, se sebou samým, s tím, kdo je a kdo není. Nezačal si hrát na Saula, viděl, že jeho zbroj je mu velká. David nebyl pozér. Podíval se do zrcadla a zjistil, že vypadá směšně, že to není on. Svlékl ze sebe cizí zbroj a vzal si, co se kněmu hodilo, na co byl zvyklý - a tak šel do boje. S prakem a pěti oblázky v pastýřské mošně. A děly se věci!

I my čelíme různým Goliášům. I s námi je Hospodin. Dobrá zpráva tohoto příběhu je, že naše síla a požehnání spočívá ve svobodě být sám sebou. Bůh po nikom z nás nepožaduje, aby byl Saulem. Nenosme cizí zbroj, nenechávejme se vmanipulovat do očekávání druhých, do "zaručených receptů na vítězství". Bůh tě stvořil unikátně a není nikdo jako ty! Když je Bůh s tebou, ale ty jsi někde jinde, míjíte se. Když tě Bůh miluje, ale ty se zatím snažíš být někým jiným, jeho láska tě míjí. Je lepší vylézt z toho směšného saulova brnění, vzít si svůj starý dobrý prak, svou oblíbenou mošnu, najít si pár pěkných oblázků a s tím jít do životních radostí i bitev. Když je Bůh s námi a my jsme sami sebou, můžou se dít věci!

Tak koukám, že tohle skoro vydalo za celé kázání! Pokud chcete slyšet - a snad i zažít - něco víc, srdečně vás zvu na naši kavárenskou bohoslužbu jako obvykle v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Hodně Boží milosti a velkých i malých životních vítězství přeje
Saša

Pozvání k ponoření...

Přátelé milí, 

vypadá to, že se to dnešním dnem  zase trochu láme a ponoříme se do léta a jeho teplých slunečních paprsků. Možná, že někteří z vás se ponoří i doslova do vody řek nebo rybníků, neboť pěkné počasí má pokračovat. Užijte se i takto ten čas nám svěřený. 

Zvu vás také na naší nedělní bohoslužbu, kde bychom se chtěli společně "ponořit" do Božího slova a přemýšlet o jednom evangelijním příběhu, jehož námětem je také koupání v rybníce. Více nebudu prozrazovat. Snad jen, že se budeme snažit ten příběh osobněji prožít, aby se pokud možno stal i součástí našeho životního příběhu a my v něm nalezli osvěžení i uzdravení. 

Asi před 14 dny jsem si zapsal do svého notýsku pár veršů: 

Je plachý jako holubice 

je jako ve větru plamen svíce 

je tam kam úpím 

když bolí okostice 

Ani jsem přitom netušil, že pro jednoho z nás bude tento veršík velmi aktuální. Ano, někdy bolest zubů nebo čehokoliv může velmi ztrpčit náš život. V takových chvílí asi všichni oceňujeme, že máme nebeského Otce, ke kterému se můžeme modlit, někdy volat a někdy doslova úpět v naději, že nám přinese útěchu. 

Při našem nedělním setkání budeme chválit Boha, děkovat mu, úpět i modlit se jeden za druhého. 

Jako vždy, začínáme v 17.00 a bude pro nás připraven stůl duchovní i doslovný. 

Hezký a požehnaný víkend přeje 

Ondřej

Člověk v (duchovní) tísni

Tento týden uběhlo 20 let od založení společnosti Člověk v tísni. Tato vynikající humanitární organizace se na řadě míst světa zabývá naplňováním  potřeb lidí v nouzi – poskytuje jim jídlo, vodu, oblečení a podobně. Je skvělé se něčeho takového účastnit, protože naše země v tomto smyslu patří mezi ty šťastnější – syté a bohaté.

Přesto i dnes v Česku panuje bída, hlad a žízeň. Bída pokud jde o slušnost, spravedlnost a morálku. Hlad po lásce, po harmonii, po „něčem víc“. A žízeň po životě, po opravdovosti, po naplnění. Tato lidská žízeň ukazuje, že nejsme jen materiální bytosti. Máme potřeby, které nejdou penězi ani jinými statky tohoto světa uspokojit. Náš vnitřní hlad může nasytit jen Ten, který nás stvořil. Umění života nás může naučit jen Ten, kdo nám život vdechl. 

A to je důvod, proč hledáme Boha, proč se učíme od Ježíše, proč se scházíme nad jeho Slovem, abychom prožili přítomnost jeho Ducha. I tuto neděli budeme jíst a pít z Něj - jak sám řekl, jeho tělo a jeho krev.

Srdečně vás zvu. Sejdeme se jako vždy od 17 hodin v Café Louvre. Pokud můžete, zkuste na tu hostinu pozvat i někoho ze svých hladových a žíznivých přátel.

Krásný víkend!
Saša

Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! (Jan 7:37)

Dar Syna, dar Ducha, dar Otce

Drazí, 

doufám, že jste měli dobrý týden. Život, obzvlášť ve městě jako je Praha, umí být hektický, plný příležitostí, ale i rozptýlení a někdy i únavy a rozčarování. Proto je tak skvělé, že na cestu životem nejsme sami. Poslední dvě neděle jsme si připomínali, že Ježíš je náš Paraklétos - Utěšitel, Advokát, Rádce a Průvodce - a že nám před svým odchodem slíbil také "jiného Utěšitele" - Ducha svatého, který s námi zůstane navěky.

Tuto nadcházející neděli nás čeká závěr a vyvrcholení celého jarního cyklu svátků - po Velikonocích, kdy jsme slavili, že nám Otec daroval svého Syna, a Letnicích, kdy jsme děkovali za dar Ducha, následuje v křesťanském kalendáři Slavnost svaté Trojice, kdy si připomeneme, že Bůh nám v Synu a Duchu daruje sám sebe a dává se nám poznat jako náš Otec.

Nedělám si iluze, že se nám podaří Trojici popsat, vysvětlit a pochopit, ale věřím, že znovu přijde mezi nás - že "milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého" bude s námi všemi, když se sejdeme, abychom ho uctívali a naslouchali mu.

Každopádně všem přeju požehnaný víkend a těším se naviděnou v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Ať je Otec, Syn i Duch s námi všemi!

Srdečně,
Saša

Životopis Ducha

Tak se nám jaro se pomalu začíná přehupovat k létu, Velikonoce jsou za námi a máme tu "den letnic". Tento biblický svátek ale není oslavou léta, jak by se z názvu mohlo zdát. Původně ve Starém zákoně šlo o Slavnost týdnů - Izraelité měli odpočítat "sedmkrát sedm dní" (dokonalé číslo) od svého největšího svátku, Velikonoc, aby toto období po padesáti dnech završili pořádnou oslavou sklizně obilí (Deut 16:9-12).

V novozákonní knize Skutků pak čteme, že začátkem léta (zřejmě roku 30 n.l.) dorazil do Jeruzaléma na slavnost týdnů neboli letnic jeden nečekaný host. Jmenoval se Duch Svatý! I když zas tak nečekaný být neměl - Ježíš jeho příchod zaslíbil, když mluvil o "jiném Utěšiteli", a vlastně o jeho příchodu mluvila i spousta starozákonních proroků. Přesto ho málokdo čekal. Dokonce i mezi věřícími.

Možná je to podobné i dnes. Kdo to vůbec je ten Duch Svatý? Nějaká energie, nějaký pocit? Nebo taková zvláštní specialita pro "letniční" a "charismatické" křesťany? Bible kupodivu o něm mluví hned od svých prvních řádek a dále až do svých posledních řádek. Ačkoli v biblických jazycích je slovo "duch" stejné jako "dech" či "vítr", Bible o něm kupodivu vždy mluví jako o osobě.

Těším se, že se s touto osobou blíže seznámíme - společně se podíváme do Bible na její (jeho) životopis. A věřím, že mezi nás do Café Louvre také osobně přijde!

Jako obvykle od 17 hodin budeme mít možnost setkat se v příjemné společnost jedni s druhými, ale hlavně s Ním. 

Tak zatím - a veselé letnice! 

Saša

Mít jiného ducha

Taky máte někdy pocit, že byste potřebovali "injekci" Ducha, prostě novou šťávu do žil? Nebo se vám nelíbí určitá stránka vaší povahy a rádi byste měli "jiného ducha"? Mně třeba vadí pesimismus a přehnaně kritický duch v naší společnosti - ale přesně téhož se dopouštím, když to kritizuji a vydatně si na ten nešvar (v okolí) stěžuji! Není to paradox? Ale jak se změnit? Silou vůle? Absolvováním nějakého kurzu? Zakoupením nějaké "chytré knížky" nebo snad změnou životosprávy?

Teď v pátek uplynulo 40 dní od Velikonoční neděle. V Bibli se dočítáme, že Ježíš učedníkům "po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království" (Skutky 1:3). Během těch čtyřiceti dní se ukázal nejen Marii Magdaléně a dalším ženám u prázdného hrobu, nejen dvěma učedníkům na cestě do Emaus, nejen apoštolům shromážděným v horní místnosti, nejen "nevěřícímu" Tomášovi, ale také "více než pěti stům bratrů", o kterých apoštol Pavel říká: "někteří z nich už zesnuli, ale většina ještě žije" (1Kor. 15:6). Musely to být úžasné zážitky, takto se setkávat se zmrtvýchvstalým Kristem, dotýkat se ho, jíst s ním a naslouchat jeho slovům!

Dnes se ale takové věci nedějí. Vlastně to vše skončilo po čtyřiceti dnech od Velikonoc. Nebo ne? Ježíš tehdy řekl učedníkům, ať po jeho odchodu očekávají "Otcovo zaslíbení", totiž příchod Ducha svatého (Sk 1:4-5). Ještě před svým odchodem mluvil o Duchu jako i "jiném Utěšiteli", který s námi zůstane navěky (Jan 14:16). Svatý, "jiný", utěšující Duch, duch pravdy, lásky, síly, jasné mysli a všech dobrých věcí - kdo by nechtěl takového ducha (Ducha) mít?! 

Učedníci tedy od čtyřicátého dne v jeruzalémské horní místnosti společně příchod Ducha očekávali. Nevěděli, jak a kdy přijde, věřili ale, že přijde. Za devět dní, v den Letnic, skutečně přišel, ale o tom budeme mluvit až příští neděli. Dnes bych vás chtěl jen povzbudit - očekávejme "jiného" Ducha, vyhlížejme svou sílu, radost, potěchu a proměnu od Boha. Jak v jedné písni zpívá Olda Janota - i cesta může být cíl. I samotné očekávání Božího daru nás může proměnit. Proto možná Boží dary často nepřicházejí hned. A do letnic ještě zbývá týden...

Těším se na viděnou v Café Louvre jako obvykle od 17 hodin!
Saša

Lásky čas

Tak je to tu - první máj i další květnové svátky jsou za námi, sluníčko hřeje, všechno kvete, alergici kýchají, milenci se líbají, vše je jak má být - prostě "máj, lásky čas". Nebo ne? Zítra prý má teplota spadnout o 20 stupňů a zbytek měsíc prý proprší. A i s tím "lásky časem" to není vždycky tak slavné a snadné, že? Všichni ji chtějí, ale ne všichni ji mají. A ti, kdo ji mají, se často trápí.

Karel Hynek ovšem lásku opěvuje, a dobře dělá. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj... - to od školních let už nikdy z hlavy nevyženeme. Vrchlický přizvukuje: Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý... John Lennon souhlasí: All you need is love! A právě s touhle nejhlubší strunou v nás mohutně rezonuje celé poselství Bible: "Miluji vás, praví Hospodin" (Mal 1:2). Jan jde ve svém listu dokonce tak daleko, že prohlásí: "Bůh je láska" (1Jan 4:8).

Ale jak je to "v reálu"? Proč tolika lidem láska uniká? A proč ti, kdo ji prožívají, často tolik trpí? Dokonce i Šalomoun ve své Písni písní říká: "Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob!" (Pís 8:6). To zní docela dramaticky, žádná růžová idylická sklíčka.

Šalomoun překvapivě, když popisuje lásku, používá slova jako síla, smrt, neúprosnost (krutost), hrob (šeol, peklo). Cože? Láska je smrt? Láska je peklo? Nás to možná šokuje, ale je to tím, že Bible nebyla psána ve věku romantismu, osvícenství a moderny, tedy v posledních zhruba 200 letech. Moderní doba nám vštěpuje, že štěstí spočívá v naplnění všech mých individuálních potřeb, v mé osobní nezávislosti a seberealizaci. A takto vnímáme i lásku. Bible ale mluví jinak - říká, že "Bůh tak miloval.... že dal" (Jan 3:16). Doslova nás miloval k smrti! Pro nás, moderní či postmoderní lidi, je koncept oběti zcela cizí, ale na druhou stranu i my rozumíme tomu, že "láska něco stojí", láska bolí.

A kvůli této bolesti, náročnosti a vysoké ceně lásky to mnozí vzdávají. Řeknou si, že to za to trápení nakonec nestojí - ať už jde o lásku manželskou, bratrskou, přátelskou nebo obecně k lidskému pokolení. Že koneckonců můžu žít sám se sebou a "mít klid". Spisovatel Douglas Coupland tento svůj pokus rezignovat na lásku reflektuje v knize Life after God takto: Zjistil jsem, že za schopnost necítit vlastní samotu jsem zaplatil vysokou cenu - nakonec jsem už necítil vůbec nic.

Máme tedy na výběr stáhnout se, obrnit se, netrpět, "užívat si", ale takto vlastně nenápadně umřít zaživa - anebo milovat, riskovat, dávat, trpět, "umírat" - ale takto vlastně naplno žít. Kde na to brát sílu, chuť a odvahu? Věřím, že to nám napoví Ježíšovo slovo pro tuto neděli (pro zvědavce - Jan 15:9-17).

Moc se těším na viděnou jako obvykle v Café Louvre od 17 hod.
A jako vždy, vaši přátelé jsou víc než vítáni!

Požehnaný víkend,
Saša

Druhé Velikonoce

Čas se asi nedávným oteplením nějak zrychlil. Dnes mě překvapilo, že už uplynul měsíc od Velikonoc! V křesťanském kalendáři ovšem Velikonoce netrvají jen jeden víkend, ale hned sedm týdnů, ve kterých můžeme jejich poselství jaksi duchovně "trávit" (na pochopení tajemství Ježíšova vzkříšení nám ale stejně nepostačí ani celý život).

V židovské tradici se v období mezi Velikonocemi (Pesach) a Letnicemi (Šavuot) připomínáná cesta Izraele z Egypta na horu Sinaj. Cesta Izraelitů z Egypta na Sinaj velmi dobře koresponduje s naší cestou - z jednotlivých osvobozených otroků se postupně (a ne bezbolestně) stává nová komunita, Boží lid. Mají za sebou zázrak vysvobození, odněkud vyšli, ale do zaslíbené země ještě ani zdaleka nedošli. 

Starozákonní příběhy o putování Izraele pouští jsou jako vystřižené z dnešní doby - potíže s malomyslností, nostalgií, reptáním a pochybnostmi o Božím dobrém záměru míváme často i my. 

Proto je dobré vědět, že i před námi je "hora Sinaj" - místo, kde se setkáme s Bohem, kdy uslyšíme jeho hlas, kdy poznáme jeho vůli, kde okusíme jeho přítomnost a potvrdíme jeho smlouvu s námi. A apoštol Pavel dokonce říká, že to, co nám Bůh nabízí v Kristu, je nesrovnatelně lepší a slavnější než to, co prožili Izraelité na Sinaji (2Kor 3:7-11)!

A ještě něco - na tuto neděli připadá v židovském kalendáři tzv. Pesach šení - tj. doslova "Druhé Velikonoce". V knize Numeri se totiž vypráví o lidech, kteří z různých důvodů nemohli slavit Hod beránka spolu s ostatními (Num 9:1-14). Někteří byli na cestách, nebo byli z rituálního pohledu zrovna "nečistí". Řekli bychom, že holt měli smůlu, slavnost prošvihli. Bůh je ale radikálně jiný. Klidně kvůli těmto pár "nečistým", opozdilcům, zapomětlivcům, nešikům a loudům udělá něco, co nemá v náboženství obdoby: vyhlásí náhradní termín, prostě Druhé Velikonoce. 

A to mě na našem Bohu fascinuje - je mocný a přesně ví, co chce, zároveň je ale citlivý a vstřícný. Není to bigotní a sveřepý Bůh pravidel a jízdních řádů, ale Bůh náhradních termínů, plánů "B" a druhých šancí.

Takže všem přeju šťastné a veselé Druhé Velikonoce a těším se, že je s některými z vás prožijeme společně v Jeho přítomnosti v Café Louvre jako obvykle v neděli od 17 hodin.

A pokud tam nebudete moci být, mějte Druhé Velikonoce, nebo třeba Druhé Vánoce tam, kde budete - a pokud možno každý den v životě!

Požehnaný víkend!
Saša

Viděno shůry

Drazí, zdravím vás z výšky asi 11 km nad Atlantským oceánem na cestě z New Yorku domů do Prahy. Je to zvláštní věc - tisíce let lidé toužili létat, i když věděli, že "to nejde". A teď létají miliony lidí po celé planetě a ani jim to nepřijde! 

Očividně jsou naše možnosti relativní - co nikdy nešlo, může nakonec klidně jít. I naše okolnosti jsou zjevně relativní - zatimco tady je pátek večer, v Praze je teď sobota ráno. Kolik je tedy hodin, když tohle píšu? Mám si na hodinkách nechat newyorský čas, nebo nastavit už pražský? Nebo si při přeletu každého časového pásma posunout ručičky o hodinu? 

Jde prostě vždy o úhel pohledu. Napřiklad notoricky známý (a zjevný) rozdil mezi českou a americkou mentalitou mi v tuto chvíli připomíná, že náš pohled na věci nemusí být nic absolutního, daného a jedině pravdivého. A že Boží názor na to, co je "normální", se od toho našeho zřejmě liší ještě víc než ten americký. Proto Ježíš mohl říci, že "co je u lidí nemožné, je možné u Boha". 

Proto mohl také vyhledat chybující, slabé a hříšné lidi jako jsme my, cele se jim vydat a dokonce jim svěřit pokračování svého přiběhu na tomto světě. A právě toho se bude týkat slovo evangelia, které uslyšíme tuto neděli (Marek 16:9-20). Ježíš přišel ke zmateným, sklíčeným a skeptickým učedníkům a od základů změnil jejich pohled na všechno. A poslal je s touto novou perspektivou změnit svět! 

I já bývám zmatený, sklíčený nebo skeptický. Vystrašený, sobecký nebo cynický. Jako my všichni. Ježíš ale mění všechno - s ním je možné "létat", u něj hodinky ukazují "jiný čas". S ním je možné vidět věci jinak - a žit jinak, než je (třeba v Česku) "normální".  

Věřím, že i tuto neděli bude Ježíš uprostřed nás a pomůže nám otevřit oči, abychom viděli sami sebe, jedni druhé i svět kolem nás z jeho perspektivy. A abychom touto perspektivou byli osvobozováni a proměněňováni na cestě s Ním v tomto světě. 

Moc se těším na viděnou jako obvykle v Café Louvre od 17 hodin! 

V Jeho lásce, 

Saša

Za zavřenými dveřmi...

Velikonoční víkend se myslím moc vydařil. Páteční happening "Ukřižování v Praze" oslovil stovky lidí na pěší zöně a možná statisíce diváků ČT. Sobotní výlet se také povedl, bylo super, že jsme se mohli víc poznat. A nedělní bohoslužba - "netradičně" v kostele - i následné posezení v restauraci nás přes vánoční počasí zahřály u srdce.
 

Teď už se ale znovu sejdeme jako obvykle v neděli od 17 hodin v Café Louvre. Text evangelia nás zavede na vůbec první (a druhé) nedělní shromáždění Ježíšových učedníků. V obou případech čteme, že "dveře byly zavřeny", ale Ježíš přesto v obou případech "přišel mezi ně". 

Mně se tenhle detail vždycky velmi dotýká. Myslím, že nejsem sám, kdo občas má pocit, že "dveře jsou zavřeny". A myslím, že sotva můžeme slyšet lepší zprávu než tu, že pro Ježíše nejsou žádné dveře dost zavřené, dost opancéřované, dost bezpečnostně neprostupné.

Ať už jsme tedy uvězněni strachem či zármutkem jako první učedníci, nebo třeba bolestí, nedostatkem nebo samotou, On je ten, "který byl, který je a který PŘICHÁZÍ". A žádné dveře ho nezastaví. A zajímavé je, že jeho přicházení se odehrává ve společenství (nedokonalých, ustrašených, pochybujících...) učedníků. A právě na něco takového se těším i tuto neděli.

Mějte se moc fajn!
Saša

PS: Kdo si pamatujete na Dínin sametově zabarvený alt, můžete se na neděli těšit o to víc. Přijde nám znovu zazpívat, tentokrát za podpory možná i o něco početnější kapely... 

Svátky Veliké noci

Drazí,
tentokrát píšu už ve čtvrtek, protože zítra začínají tři dny velikonočních svátků, nejvýznamnější moment křesťanského roku. 

Ježíš shrnul tajemství Velikonoc do několika slov:

"[Syn člověka] ... bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván. 

Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých." (Luk 18:32-33)

A tak nám všem přeju, abychom mohli tyto dny prožít v Jeho přítomnosti.

Abychom s ním prožili jeho pátek i neděli, 

jeho ukřižování i vzkříšení, jeho sebeobětující lásku i jeho vítěznou moc.

Abychom nezatvrdili své srdce před křížem, 

který zjevuje Jeho lásku, ale i naši hříšnost a potřebu odpuštění.

A abychom se s Ním a jeho přáteli odvážili vydat na cestu od prázdného hrobu 

k tajemství věčného života.

Zůstáváte-li na Velikonoce v Praze, jsou tu tři příležitosti prožít tyto dny společně:

Velký pátek - v poledne od nám. Republiky přes pěší zónu k Můstku spolupořádáme pouliční happening Ukřižování v Praze, následovaný veřejným čtením Markova evangelia na Jungmannově nám (mezi 13-15 hod.). Více info je zde a zde. Můžete přijít už před začátkem akce na velkopáteční piknik (snídaně Páně, chcete-li) - od 11 hod. na prostranství před Billou, nám. Republiky (ul. V Celnici). Kávu či velikonoční beránky s sebou, lze i zakoupit např. v Bille. Modlitby za počasí a zdárný průběh vítány!

Bílá sobota - Tom Janda nás zve na svou chatu na Ždáni (35 km za Prahou, 100 m od Slapské přehrady) - jet se dá autem nebo busem ze Smíchovského nádr. sraz v 9:45, více info zde, operativní instrukce a navigace na místo na Tomově mobilu 777 854 140. Jsme zváni za každého počasí!

Velikonoční neděle - Kristovo vzkříšení oslavíme mimořádně v evangelickém kostele sv. Martina ve zdi  (Martinská ul. na Starém Městě, mapa zde). POZOR, ZAČÍNÁME VÝJIMEČNĚ UŽ OD 15 hodin (!). Troška info na facebookovém profilu zde. Je zajištěn i program pro děti. Po skončení v 16,30 můžeme jít ještě někam posedět na kávu apod.

Pokud strávíte Velikonoce mimo Prahu, věřím, že budeme spojeni v jednom Duchu. Pokud zůstáváte ve městě, těším se na to, co spolu spolu prožijeme.

V Jeho lásce
Saša

Ježíšův triumfální příjezd... Opravdu?!

Tak je to tady. Začíná víkend před Svatým týdnem - Ježíšovými posledními dny na zemi. Zkusme se přenést 2 tisíce let zpátky... Co asi Ježíš prožíval? Jak by odpověděl na otázku Jak se máš? 

Věděl, co ho čeká - že v nejbližších dnech bude zrazen, zapřen a opuštěn přáteli, vydán davu, zkorumpovaným soudcům a vyčůraným politikům, vysmíván kriminálníky i náboženskými svatoušky, a nakonec utýrán státní ozbrojenou mocí. A taky věděl, že to všechno má cenu, že všechna ta hrůza, bolest a zavržení stojí za to podstoupit - aby nás získal, vykoupil a neoddělielně znovu přimkl k našemu Stvořiteli a Otci.

A tak si říkám, když nás teď čeká Květná neděle a budeme číst o Ježíšově "triumfálním" vjezdu do Jeruzaléma - jak vítáme Ježíše dnes? Máváme ratolestmi, fandíme na facebooku, zpíváme oslavné písně? Nebo stojíme stranou, „business as usual"? Nebo rozbíjíme své alabastrové nádoby a potíráme ho drahým olejem své oddanosti? Nebo nás tyhle fanatické postoje unavují a iritují? Zachováme se, až dojde na lámání chleba, jako zrádci? Nebo se jen budeme stydět, že k němu patříme? Budeme stát pod křížem? Nebo mu ho dokonce kousek poneseme? 

Nevím. Ale vím, že Velikonoce stojí za to, abych se zastavil na svých cestách a přivítal svého Spasitele. Nejen tuto neděli, ale každý den bych chtěl mávat nějakou kytkou, větví nebo čímkoli a zpívat „Hosana! Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!" 

Těším se, že jeho příchod i do našeho města společně oslavíme tuto neděli v Café Louvre od 17 hod. Samozřejmě i vaši přátelé jsou vítáni!

Pokojný víkend,
Saša

PS: Pokud jde o ten další - velikonoční - víkend, plány jsou velkolepé:

1) Velký pátek - v poledne od nám. Republiky přes pěší zónu k Můstku spolupořádáme pouliční happening Ukřižování v Praze, následovaný veřejným čtením Markova evangelia na Jungmannově nám (mezi 13-15 hod.). Více info zde a zde.

2) Bílá sobota - Tom Janda nás zve na chatu na Ždáni (35 km za Prahou) - detaily řekneme v neděli, v mailu příští týden, nebo už teď mrkněte sem.

3) Velikonoční neděle - budeme slavit sváteční bohoslužbu v evangelickém kostele sv. Martina ve zdi - a to výjimečně už od 15 hodin (!). Troška info zatím zde.

Víra a skepse

Pokud se chystáte o víkendu vyrazit někam ven (což plně chápu, já třeba jedu do jihočeského Písku), chtěl bych vás povzbudit, abyste počítali se speciálním programem, který nás v neděli čeká, a nepropásli tuhle příležitost. 

Navštíví nás dr. Joel Willits, profesor z Chicaga, který je zároveň zdatný myslitel a zbožný kazatel. A taky velmi sympatický mladý muž. V Česku už dříve byl a např. si velmi oblíbil vepřové koleno U Fleků :-)) Teď ale to důležité, tedy pozvánka:

"Víra a skepse: Nepřatelé, nebo spojenci?"
Žijeme ve složitém světě. Skepse, cynismus a zklamání se promítají do všech oblastí života, včetně víry. Je vůbec možné udržet si v 21. století živou křesťanskou víru? A jak by mohla vypadat dnešní cesta k duchovní zralosti?

O těchto a dalších otázkách bude diskutovat dr. Joel Willitts, profesor North Park University v Chicagu, USA. Je autorem několika knih a přispívá na blog Euangelion.

Bude tedy možnost mj. klást otázky a diskutovat, což je myslím výborná příležitost nejen pro nás, ale třeba pro některé naše přátele, kteří mají o víře pochybnosti, nebo jsou přímo vůči ní negativně zaujati.

Tentokrát nám opět bude moci zahrát Petr Šťastný s kapelou a budeme mít ještě bohatější občerstvení než obvykle. 

Ještě jsem chtěl připomenout změnu času, která nás čeká ze soboty na neděli - začínáme v 17 hodin letního času!!

Mějte se krásně a v neděli naviděnou!

Srdečně
Saša

Happy St. Patrick's day!

Drazí,

i když oficiální první jarní den bude až příští středu, slunce nás už zdraví s plnou silou a za pouhé tři týdny tu máme Velikonoce. Dnes myslím na naše přátele v Irsku, se kterými nás váže větší než malé množství keltských genů, stejný smysl pro humor a v neposlední řadě i stejný národní nápoj - i když ten jejich má o dost tmavší barvu :-)

17. březen je totiž pro všechny Iry, ale nejen pro ně, svátkem svatého Patrika, křesťanského apoštola, jehož život a služba v 5. století n. l. doslova změnila osud jednoho celého národa. A nejen jednoho. Jak popisuje např. Thomas Cahill ve slavné knize Jak Irové zachránili civilizaci, keltská misie pak přinesla světlo evangelia tehdy pohanské Evropě.

A tak, ať už jsme Kelti či Slované, Germáni či Romové, přeju všem požehnaný den sv. Patrika a sdílím jeho nejznámější modlitbu:

ŠTÍT SVATÉHO PATRIKA

Vstávám dnes v nesmírné moci,
vždyť vzývám svatou Trojici,
věřím v Boha Trojjediného,
vyznávám Boha Jediného,
jdu vstříc svému Stvořiteli.

Vstávám dnes
v moci Kristova narození a křtu,
v moci Jeho ukřižování a pohřbu,
v moci Jeho zmrtvýchvstání a nanebevstoupení.

Kristus dnes bude mým ochráncem:
Kristus se mnou,
Kristus přede mnou,
Kristus za mnou;
Kristus buď ve mně,
Kristus pode mnou,
Kristus nade mnou,
Kristus buď vpravo,
Kristus vlevo.
Kristus buď se mnou, když ležím,
Kristus, když sedím,
Kristus, když vstávám.
Kristus buď v srdci každého, kdo si na mne vzpomene,
Kristus buď v ústech každého, kdo o mně promluví,
Kristus buď v očích každého, kdo se na mne podívá,
Kristus buď v uších každého, kdo mě bude poslouchat.

Vstávám dnes v nesmírné moci,
vždyť vzývám svatou Trojici;
věřím v Boha Trojjediného,
vyznávám Boha Jediného,
jdu vstříc svému Stvořiteli.

Amen.

Takže požehnaný sobotní den sv. Patrika všem a těším se na viděnou jako obvykle na naší kavárenské bohoslužbě v neděli v 17 hod. v Café Louvre!

V Jeho lásce
Saša

Šabat šalom!

Drazí,

 

tak nám končí další týden, právě se stmívá a naši židovští bratři každým okamžikem přivítají šabat - den odpočinku a spočinutí v Něm. Myslím, že i my, kdo nejsme přímo účastníci židovské tradice, se můžeme od nich mnohému učit. Koneckonců, nejen Starý, ale i Nový zákon má o dni odpočinku mnoho co říci - a nejde jen o jeden den v týdnu, ale o odpočinutí a spočinutí v Boží péči obecně.

A tak nám všem přeju, abychom v Jeho náruči mohli najít klid a bezpečí, zaopatření a potěšení, novou sílu a novou chuť žít a jít dál - tou cestou, kterou je On sám. Tuto neděli se společně zaposloucháme do příběhu o Pánovi soboty (Marek 2:23-3:6). Příběh se odehrává nejříve na poli, posléze v synagoze, a je v něm zaznamenán Ježíšův slavný epigram o tom, že "sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu". Zamyslíme se tedy nad tím, jak Ježíš vnímal (a vnímá) náboženství s jeho požadavky a předpisy - a zda náhodou my sami někdy pro les nevidíme stromy :-)

Věřím, že budeme znovu překvapeni tím, jak dobré jsou "dobré zprávy" evangelia, a jak dobrý je sám Bůh k nám.

Moc se těším na viděnou jako obvykle v Café Louvre, v neděli od 17 hodin.
(Pokud chcete přijít s dětmi, tentokrát pro ně bude připraven skvělý program. I hudebníci přijdou a čeká nás i speciální "postní" občerstvení.)

Požehnanou sobotu (a neděli) všem!
Saša

PS: Kdo byste si chtěli něco více přečíst o šabatu (židovské sobotě), můžete mrknout třeba zde na Wikipedii.

Závislost na Jeho slávě

Je tu březen a zimní sevření, chlad a tma se rozpouštějí v paprscích slunce. Už jsou občas slyšet i ptáci a dnes jsem v parku na Letné zahlédl veverku (ano, vím, že "jedna veverka jaro nedělá!"). Podobně v tomto postním období obracíme svou mysl a srdce k poselství Velikonoc - obrácení tmy ve světlo, smrti v život a zmaru starého ve zrození nového.

Tento týden jsem strávil víceméně nonstop nad knihou Tima Kellera Králův kříž, kterou jako Biblion před Velikonocemi chceme vydat. Musím říci, že jsem ani nečekal, jak silně se mě ten starý příběh o Ježíšově záchranné misi dotkne.

I tuto neděli budeme tento příběh společně odkrývat a vystavovat se jeho proměňující síle. Tentokrát budeme číst epizodu zvanou "Hora proměnění" (Marek 9:2-10) a věřím, že něco z té slávy, která tehdy rozzářila Kristovu tvář, zazáří i nám, když se sejdeme u jeho slova a stolu. 

Nevím, jak vy, ale za sebe musím přiznat, že jsem na Jeho slávě "závislý". Není nic lepšího než dotek Jeho přítomnosti - když k nám skrz šlupku životní rutiny a možná i "duchovní únavy" probleskne On sám - mnohem lepší, krásnější, laskavější a mocnější, než "obvykle".

A tak vyhlížím i tuto naději, že budeme překvapeni Jeho slávou, jeho realitou a blízkostí.

Požehnaný víkend a v neděli na viděnou od 17 hod. v Café Louvre!
Saša

PS: Přikládám pozvánku na ohlašovaný "Úvod do Bible" (klikněte). Těchto pět večerů je určeno pro ty, kdo se s Biblí terpve seznamují, i ty, kdo ji mají dávno přečtenou, ale jaksi "ztratili nit vyprávění".  Vše bude koncipováno tak, abyste mohli přivést také své přátele, kteří o obsahu Bible nevědí třeba vůbec nic. Po přednášce bude vždy prostor pro diskusi a přátelské posezení u něčeho dobrého. Moc se těším!

Mezi divou zvěří a anděly

Tento týden začalo Polepeční středou postní období, 40 dnů, které nás dělí od Velikonoc. Už od raných dob se křesťané v této době oprošťují od různých svodů a rozptýlení tohoto světa (ne tedy nezbytně třeba od masa, i když i to je jistě možnost. Postní čas je možnė využít ne snad k nějaké demonstrativní hladovce, ale ke zklidnění, ztišení a setkání s Bohem. Takový půst může přinést nečekané ovoce například v podobě nové síly, čerstvosti a svobody v Kristu.

Text na tuto neděli (Marek 1:12-15) pojednává o Ježíšově 40 denním postu na poušti. Marek tuto situaci popisuje slovy: "Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé" (v. 13b). 

Říkám si, že je to výstižný popis i pro náš život v tomto světě. I my se někdy ocitáme "na poušti", i nás často "pokouší satan". I my jsme občas mezi "divokou zvěří" - ale i my jsme zároveň zahrnuti Boží péčí, takže nám "slouží andělé".

Mohl bych pokračovat dál, např. otázkou, zda a do jaké míry jsme my pro naše bližní spíše tou divokou zvěří nebo spíše těmi anděly, ale nechám si to na naděli :-)

Moc se těším jako vždy od 17 hodin v Café Louvre, Národní 22.

V Jeho lásce

Saša

PS: Pro ty z vás, kdo se ptali na možnost online poslechu minulých kázání, mám dobrou zprávu - tato možnost od včerejška funguje zde (díky, moc, Martine!).