sobota 26. května 2012

Životopis Ducha

Tak se nám jaro se pomalu začíná přehupovat k létu, Velikonoce jsou za námi a máme tu "den letnic". Tento biblický svátek ale není oslavou léta, jak by se z názvu mohlo zdát. Původně ve Starém zákoně šlo o Slavnost týdnů - Izraelité měli odpočítat "sedmkrát sedm dní" (dokonalé číslo) od svého největšího svátku, Velikonoc, aby toto období po padesáti dnech završili pořádnou oslavou sklizně obilí (Deut 16:9-12).

V novozákonní knize Skutků pak čteme, že začátkem léta (zřejmě roku 30 n.l.) dorazil do Jeruzaléma na slavnost týdnů neboli letnic jeden nečekaný host. Jmenoval se Duch Svatý! I když zas tak nečekaný být neměl - Ježíš jeho příchod zaslíbil, když mluvil o "jiném Utěšiteli", a vlastně o jeho příchodu mluvila i spousta starozákonních proroků. Přesto ho málokdo čekal. Dokonce i mezi věřícími.

Možná je to podobné i dnes. Kdo to vůbec je ten Duch Svatý? Nějaká energie, nějaký pocit? Nebo taková zvláštní specialita pro "letniční" a "charismatické" křesťany? Bible kupodivu o něm mluví hned od svých prvních řádek a dále až do svých posledních řádek. Ačkoli v biblických jazycích je slovo "duch" stejné jako "dech" či "vítr", Bible o něm kupodivu vždy mluví jako o osobě.

Těším se, že se s touto osobou blíže seznámíme - společně se podíváme do Bible na její (jeho) životopis. A věřím, že mezi nás do Café Louvre také osobně přijde!

Jako obvykle od 17 hodin budeme mít možnost setkat se v příjemné společnost jedni s druhými, ale hlavně s Ním. 

Tak zatím - a veselé letnice! 
Saša

neděle 20. května 2012

Mít jiného ducha

Taky máte někdy pocit, že byste potřebovali "injekci" Ducha, prostě novou šťávu do žil? Nebo se vám nelíbí určitá stránka vaší povahy a rádi byste měli "jiného ducha"? Mně třeba vadí pesimismus a přehnaně kritický duch v naší společnosti - ale přesně téhož se dopouštím, když to kritizuji a vydatně si na ten nešvar (v okolí) stěžuji! Není to paradox? Ale jak se změnit? Silou vůle? Absolvováním nějakého kurzu? Zakoupením nějaké "chytré knížky" nebo snad změnou životosprávy?

Teď v pátek uplynulo 40 dní od Velikonoční neděle. V Bibli se dočítáme, že Ježíš učedníkům "po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království" (Skutky 1:3). Během těch čtyřiceti dní se ukázal nejen Marii Magdaléně a dalším ženám u prázdného hrobu, nejen dvěma učedníkům na cestě do Emaus, nejen apoštolům shromážděným v horní místnosti, nejen "nevěřícímu" Tomášovi, ale také "více než pěti stům bratrů", o kterých apoštol Pavel říká: "někteří z nich už zesnuli, ale většina ještě žije" (1Kor. 15:6). Musely to být úžasné zážitky, takto se setkávat se zmrtvýchvstalým Kristem, dotýkat se ho, jíst s ním a naslouchat jeho slovům!

Dnes se ale takové věci nedějí. Vlastně to vše skončilo po čtyřiceti dnech od Velikonoc. Nebo ne? Ježíš tehdy řekl učedníkům, ať po jeho odchodu očekávají "Otcovo zaslíbení", totiž příchod Ducha svatého (Sk 1:4-5). Ještě před svým odchodem mluvil o Duchu jako i "jiném Utěšiteli", který s námi zůstane navěky (Jan 14:16). Svatý, "jiný", utěšující Duch, duch pravdy, lásky, síly, jasné mysli a všech dobrých věcí - kdo by nechtěl takového ducha (Ducha) mít?! 

Učedníci tedy od čtyřicátého dne v jeruzalémské horní místnosti společně příchod Ducha očekávali. Nevěděli, jak a kdy přijde, věřili ale, že přijde. Za devět dní, v den Letnic, skutečně přišel, ale o tom budeme mluvit až příští neděli. Dnes bych vás chtěl jen povzbudit - očekávejme "jiného" Ducha, vyhlížejme svou sílu, radost, potěchu a proměnu od Boha. Jak v jedné písni zpívá Olda Janota - i cesta může být cíl. I samotné očekávání Božího daru nás může proměnit. Proto možná Boží dary často nepřicházejí hned. A do letnic ještě zbývá týden...

Těším se na viděnou v Café Louvre jako obvykle od 17 hodin!
Saša

pátek 11. května 2012

Lásky čas

Tak je to tu - první máj i další květnové svátky jsou za námi, sluníčko hřeje, všechno kvete, alergici kýchají, milenci se líbají, vše je jak má být - prostě "máj, lásky čas". Nebo ne? Zítra prý má teplota spadnout o 20 stupňů a zbytek měsíc prý proprší. A i s tím "lásky časem" to není vždycky tak slavné a snadné, že? Všichni ji chtějí, ale ne všichni ji mají. A ti, kdo ji mají, se často trápí.

Karel Hynek ovšem lásku opěvuje, a dobře dělá. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj... - to od školních let už nikdy z hlavy nevyženeme. Vrchlický přizvukuje: Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý... John Lennon souhlasí: All you need is love! A právě s touhle nejhlubší strunou v nás mohutně rezonuje celé poselství Bible: "Miluji vás, praví Hospodin" (Mal 1:2). Jan jde ve svém listu dokonce tak daleko, že prohlásí: "Bůh je láska" (1Jan 4:8).



Ale jak je to "v reálu"? Proč tolika lidem láska uniká? A proč ti, kdo ji prožívají, často tolik trpí? Dokonce i Šalomoun ve své Písni písní říká: "Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob!" (Pís 8:6). To zní docela dramaticky, žádná růžová idylická sklíčka.

Šalomoun překvapivě, když popisuje lásku, používá slova jako síla, smrt, neúprosnost (krutost), hrob (šeol, peklo). Cože? Láska je smrt? Láska je peklo? Nás to možná šokuje, ale je to tím, že Bible nebyla psána ve věku romantismu, osvícenství a moderny, tedy v posledních zhruba 200 letech. Moderní doba nám vštěpuje, že štěstí spočívá v naplnění všech mých individuálních potřeb, v mé osobní nezávislosti a seberealizaci. A takto vnímáme i lásku. Bible ale mluví jinak - říká, že "Bůh tak miloval.... že dal" (Jan 3:16). Doslova nás miloval k smrti! Pro nás, moderní či postmoderní lidi, je koncept oběti zcela cizí, ale na druhou stranu i my rozumíme tomu, že "láska něco stojí", láska bolí.

A kvůli této bolesti, náročnosti a vysoké ceně lásky to mnozí vzdávají. Řeknou si, že to za to trápení nakonec nestojí - ať už jde o lásku manželskou, bratrskou, přátelskou nebo obecně k lidskému pokolení. Že koneckonců můžu žít sám se sebou a "mít klid". Spisovatel Douglas Coupland tento svůj pokus rezignovat na lásku reflektuje v knize Life after God takto: Zjistil jsem, že za schopnost necítit vlastní samotu jsem zaplatil vysokou cenu - nakonec jsem už necítil vůbec nic.

Máme tedy na výběr stáhnout se, obrnit se, netrpět, "užívat si", ale takto vlastně nenápadně umřít zaživa - anebo milovat, riskovat, dávat, trpět, "umírat" - ale takto vlastně naplno žít. Kde na to brát sílu, chuť a odvahu? Věřím, že to nám napoví Ježíšovo slovo pro tuto neděli (pro zvědavce - Jan 15:9-17).

Moc se těším na viděnou jako obvykle v Café Louvre od 17 hod.
A jako vždy, vaši přátelé jsou víc než vítáni!

Požehnaný víkend,
Saša

pátek 4. května 2012

Druhé Velikonoce

Čas se asi nedávným oteplením nějak zrychlil. Dnes mě překvapilo, že už uplynul měsíc od Velikonoc! V křesťanském kalendáři ovšem Velikonoce netrvají jen jeden víkend, ale hned sedm týdnů, ve kterých můžeme jejich poselství jaksi duchovně "trávit" (na pochopení tajemství Ježíšova vzkříšení nám ale stejně nepostačí ani celý život).

V židovské tradici se v období mezi Velikonocemi (Pesach) a Letnicemi (Šavuot) připomínáná cesta Izraele z Egypta na horu Sinaj. Cesta Izraelitů z Egypta na Sinaj velmi dobře koresponduje s naší cestou - z jednotlivých osvobozených otroků se postupně (a ne bezbolestně) stává nová komunita, Boží lid. Mají za sebou zázrak vysvobození, odněkud vyšli, ale do zaslíbené země ještě ani zdaleka nedošli. 

Starozákonní příběhy o putování Izraele pouští jsou jako vystřižené z dnešní doby - potíže s malomyslností, nostalgií, reptáním a pochybnostmi o Božím dobrém záměru míváme často i my. 

Proto je dobré vědět, že i před námi je "hora Sinaj" - místo, kde se setkáme s Bohem, kdy uslyšíme jeho hlas, kdy poznáme jeho vůli, kde okusíme jeho přítomnost a potvrdíme jeho smlouvu s námi. A apoštol Pavel dokonce říká, že to, co nám Bůh nabízí v Kristu, je nesrovnatelně lepší a slavnější než to, co prožili Izraelité na Sinaji (2Kor 3:7-11)!

A ještě něco - na tuto neděli připadá v židovském kalendáři tzv. Pesach šení - tj. doslova "Druhé Velikonoce". V knize Numeri se totiž vypráví o lidech, kteří z různých důvodů nemohli slavit Hod beránka spolu s ostatními (Num 9:1-14). Někteří byli na cestách, nebo byli z rituálního pohledu zrovna "nečistí". Řekli bychom, že holt měli smůlu, slavnost prošvihli. Bůh je ale radikálně jiný. Klidně kvůli těmto pár "nečistým", opozdilcům, zapomětlivcům, nešikům a loudům udělá něco, co nemá v náboženství obdoby: vyhlásí náhradní termín, prostě Druhé Velikonoce. 

A to mě na našem Bohu fascinuje - je mocný a přesně ví, co chce, zároveň je ale citlivý a vstřícný. Není to bigotní a sveřepý Bůh pravidel a jízdních řádů, ale Bůh náhradních termínů, plánů "B" a druhých šancí.

Takže všem přeju šťastné a veselé Druhé Velikonoce a těším se, že je s některými z vás prožijeme společně v Jeho přítomnosti v Café Louvre jako obvykle v neděli od 17 hodin.

A pokud tam nebudete moci být, mějte Druhé Velikonoce, nebo třeba Druhé Vánoce tam, kde budete - a pokud možno každý den v životě!

Požehnaný víkend!
Saša