Mít jiného ducha

Taky máte někdy pocit, že byste potřebovali "injekci" Ducha, prostě novou šťávu do žil? Nebo se vám nelíbí určitá stránka vaší povahy a rádi byste měli "jiného ducha"? Mně třeba vadí pesimismus a přehnaně kritický duch v naší společnosti - ale přesně téhož se dopouštím, když to kritizuji a vydatně si na ten nešvar (v okolí) stěžuji! Není to paradox? Ale jak se změnit? Silou vůle? Absolvováním nějakého kurzu? Zakoupením nějaké "chytré knížky" nebo snad změnou životosprávy?

Teď v pátek uplynulo 40 dní od Velikonoční neděle. V Bibli se dočítáme, že Ježíš učedníkům "po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království" (Skutky 1:3). Během těch čtyřiceti dní se ukázal nejen Marii Magdaléně a dalším ženám u prázdného hrobu, nejen dvěma učedníkům na cestě do Emaus, nejen apoštolům shromážděným v horní místnosti, nejen "nevěřícímu" Tomášovi, ale také "více než pěti stům bratrů", o kterých apoštol Pavel říká: "někteří z nich už zesnuli, ale většina ještě žije" (1Kor. 15:6). Musely to být úžasné zážitky, takto se setkávat se zmrtvýchvstalým Kristem, dotýkat se ho, jíst s ním a naslouchat jeho slovům!

Dnes se ale takové věci nedějí. Vlastně to vše skončilo po čtyřiceti dnech od Velikonoc. Nebo ne? Ježíš tehdy řekl učedníkům, ať po jeho odchodu očekávají "Otcovo zaslíbení", totiž příchod Ducha svatého (Sk 1:4-5). Ještě před svým odchodem mluvil o Duchu jako i "jiném Utěšiteli", který s námi zůstane navěky (Jan 14:16). Svatý, "jiný", utěšující Duch, duch pravdy, lásky, síly, jasné mysli a všech dobrých věcí - kdo by nechtěl takového ducha (Ducha) mít?! 

Učedníci tedy od čtyřicátého dne v jeruzalémské horní místnosti společně příchod Ducha očekávali. Nevěděli, jak a kdy přijde, věřili ale, že přijde. Za devět dní, v den Letnic, skutečně přišel, ale o tom budeme mluvit až příští neděli. Dnes bych vás chtěl jen povzbudit - očekávejme "jiného" Ducha, vyhlížejme svou sílu, radost, potěchu a proměnu od Boha. Jak v jedné písni zpívá Olda Janota - i cesta může být cíl. I samotné očekávání Božího daru nás může proměnit. Proto možná Boží dary často nepřicházejí hned. A do letnic ještě zbývá týden...

Těším se na viděnou v Café Louvre jako obvykle od 17 hodin!
Saša

Lásky čas

Tak je to tu - první máj i další květnové svátky jsou za námi, sluníčko hřeje, všechno kvete, alergici kýchají, milenci se líbají, vše je jak má být - prostě "máj, lásky čas". Nebo ne? Zítra prý má teplota spadnout o 20 stupňů a zbytek měsíc prý proprší. A i s tím "lásky časem" to není vždycky tak slavné a snadné, že? Všichni ji chtějí, ale ne všichni ji mají. A ti, kdo ji mají, se často trápí.

Karel Hynek ovšem lásku opěvuje, a dobře dělá. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj... - to od školních let už nikdy z hlavy nevyženeme. Vrchlický přizvukuje: Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý... John Lennon souhlasí: All you need is love! A právě s touhle nejhlubší strunou v nás mohutně rezonuje celé poselství Bible: "Miluji vás, praví Hospodin" (Mal 1:2). Jan jde ve svém listu dokonce tak daleko, že prohlásí: "Bůh je láska" (1Jan 4:8).

Ale jak je to "v reálu"? Proč tolika lidem láska uniká? A proč ti, kdo ji prožívají, často tolik trpí? Dokonce i Šalomoun ve své Písni písní říká: "Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob!" (Pís 8:6). To zní docela dramaticky, žádná růžová idylická sklíčka.

Šalomoun překvapivě, když popisuje lásku, používá slova jako síla, smrt, neúprosnost (krutost), hrob (šeol, peklo). Cože? Láska je smrt? Láska je peklo? Nás to možná šokuje, ale je to tím, že Bible nebyla psána ve věku romantismu, osvícenství a moderny, tedy v posledních zhruba 200 letech. Moderní doba nám vštěpuje, že štěstí spočívá v naplnění všech mých individuálních potřeb, v mé osobní nezávislosti a seberealizaci. A takto vnímáme i lásku. Bible ale mluví jinak - říká, že "Bůh tak miloval.... že dal" (Jan 3:16). Doslova nás miloval k smrti! Pro nás, moderní či postmoderní lidi, je koncept oběti zcela cizí, ale na druhou stranu i my rozumíme tomu, že "láska něco stojí", láska bolí.

A kvůli této bolesti, náročnosti a vysoké ceně lásky to mnozí vzdávají. Řeknou si, že to za to trápení nakonec nestojí - ať už jde o lásku manželskou, bratrskou, přátelskou nebo obecně k lidskému pokolení. Že koneckonců můžu žít sám se sebou a "mít klid". Spisovatel Douglas Coupland tento svůj pokus rezignovat na lásku reflektuje v knize Life after God takto: Zjistil jsem, že za schopnost necítit vlastní samotu jsem zaplatil vysokou cenu - nakonec jsem už necítil vůbec nic.

Máme tedy na výběr stáhnout se, obrnit se, netrpět, "užívat si", ale takto vlastně nenápadně umřít zaživa - anebo milovat, riskovat, dávat, trpět, "umírat" - ale takto vlastně naplno žít. Kde na to brát sílu, chuť a odvahu? Věřím, že to nám napoví Ježíšovo slovo pro tuto neděli (pro zvědavce - Jan 15:9-17).

Moc se těším na viděnou jako obvykle v Café Louvre od 17 hod.
A jako vždy, vaši přátelé jsou víc než vítáni!

Požehnaný víkend,
Saša

Druhé Velikonoce

Čas se asi nedávným oteplením nějak zrychlil. Dnes mě překvapilo, že už uplynul měsíc od Velikonoc! V křesťanském kalendáři ovšem Velikonoce netrvají jen jeden víkend, ale hned sedm týdnů, ve kterých můžeme jejich poselství jaksi duchovně "trávit" (na pochopení tajemství Ježíšova vzkříšení nám ale stejně nepostačí ani celý život).

V židovské tradici se v období mezi Velikonocemi (Pesach) a Letnicemi (Šavuot) připomínáná cesta Izraele z Egypta na horu Sinaj. Cesta Izraelitů z Egypta na Sinaj velmi dobře koresponduje s naší cestou - z jednotlivých osvobozených otroků se postupně (a ne bezbolestně) stává nová komunita, Boží lid. Mají za sebou zázrak vysvobození, odněkud vyšli, ale do zaslíbené země ještě ani zdaleka nedošli. 

Starozákonní příběhy o putování Izraele pouští jsou jako vystřižené z dnešní doby - potíže s malomyslností, nostalgií, reptáním a pochybnostmi o Božím dobrém záměru míváme často i my. 

Proto je dobré vědět, že i před námi je "hora Sinaj" - místo, kde se setkáme s Bohem, kdy uslyšíme jeho hlas, kdy poznáme jeho vůli, kde okusíme jeho přítomnost a potvrdíme jeho smlouvu s námi. A apoštol Pavel dokonce říká, že to, co nám Bůh nabízí v Kristu, je nesrovnatelně lepší a slavnější než to, co prožili Izraelité na Sinaji (2Kor 3:7-11)!

A ještě něco - na tuto neděli připadá v židovském kalendáři tzv. Pesach šení - tj. doslova "Druhé Velikonoce". V knize Numeri se totiž vypráví o lidech, kteří z různých důvodů nemohli slavit Hod beránka spolu s ostatními (Num 9:1-14). Někteří byli na cestách, nebo byli z rituálního pohledu zrovna "nečistí". Řekli bychom, že holt měli smůlu, slavnost prošvihli. Bůh je ale radikálně jiný. Klidně kvůli těmto pár "nečistým", opozdilcům, zapomětlivcům, nešikům a loudům udělá něco, co nemá v náboženství obdoby: vyhlásí náhradní termín, prostě Druhé Velikonoce. 

A to mě na našem Bohu fascinuje - je mocný a přesně ví, co chce, zároveň je ale citlivý a vstřícný. Není to bigotní a sveřepý Bůh pravidel a jízdních řádů, ale Bůh náhradních termínů, plánů "B" a druhých šancí.

Takže všem přeju šťastné a veselé Druhé Velikonoce a těším se, že je s některými z vás prožijeme společně v Jeho přítomnosti v Café Louvre jako obvykle v neděli od 17 hodin.

A pokud tam nebudete moci být, mějte Druhé Velikonoce, nebo třeba Druhé Vánoce tam, kde budete - a pokud možno každý den v životě!

Požehnaný víkend!
Saša

Viděno shůry

Drazí, zdravím vás z výšky asi 11 km nad Atlantským oceánem na cestě z New Yorku domů do Prahy. Je to zvláštní věc - tisíce let lidé toužili létat, i když věděli, že "to nejde". A teď létají miliony lidí po celé planetě a ani jim to nepřijde! 

Očividně jsou naše možnosti relativní - co nikdy nešlo, může nakonec klidně jít. I naše okolnosti jsou zjevně relativní - zatimco tady je pátek večer, v Praze je teď sobota ráno. Kolik je tedy hodin, když tohle píšu? Mám si na hodinkách nechat newyorský čas, nebo nastavit už pražský? Nebo si při přeletu každého časového pásma posunout ručičky o hodinu? 

Jde prostě vždy o úhel pohledu. Napřiklad notoricky známý (a zjevný) rozdil mezi českou a americkou mentalitou mi v tuto chvíli připomíná, že náš pohled na věci nemusí být nic absolutního, daného a jedině pravdivého. A že Boží názor na to, co je "normální", se od toho našeho zřejmě liší ještě víc než ten americký. Proto Ježíš mohl říci, že "co je u lidí nemožné, je možné u Boha". 

Proto mohl také vyhledat chybující, slabé a hříšné lidi jako jsme my, cele se jim vydat a dokonce jim svěřit pokračování svého přiběhu na tomto světě. A právě toho se bude týkat slovo evangelia, které uslyšíme tuto neděli (Marek 16:9-20). Ježíš přišel ke zmateným, sklíčeným a skeptickým učedníkům a od základů změnil jejich pohled na všechno. A poslal je s touto novou perspektivou změnit svět! 

I já bývám zmatený, sklíčený nebo skeptický. Vystrašený, sobecký nebo cynický. Jako my všichni. Ježíš ale mění všechno - s ním je možné "létat", u něj hodinky ukazují "jiný čas". S ním je možné vidět věci jinak - a žit jinak, než je (třeba v Česku) "normální".  

Věřím, že i tuto neděli bude Ježíš uprostřed nás a pomůže nám otevřit oči, abychom viděli sami sebe, jedni druhé i svět kolem nás z jeho perspektivy. A abychom touto perspektivou byli osvobozováni a proměněňováni na cestě s Ním v tomto světě. 

Moc se těším na viděnou jako obvykle v Café Louvre od 17 hodin! 

V Jeho lásce, 

Saša

Za zavřenými dveřmi...

Velikonoční víkend se myslím moc vydařil. Páteční happening "Ukřižování v Praze" oslovil stovky lidí na pěší zöně a možná statisíce diváků ČT. Sobotní výlet se také povedl, bylo super, že jsme se mohli víc poznat. A nedělní bohoslužba - "netradičně" v kostele - i následné posezení v restauraci nás přes vánoční počasí zahřály u srdce.
 

Teď už se ale znovu sejdeme jako obvykle v neděli od 17 hodin v Café Louvre. Text evangelia nás zavede na vůbec první (a druhé) nedělní shromáždění Ježíšových učedníků. V obou případech čteme, že "dveře byly zavřeny", ale Ježíš přesto v obou případech "přišel mezi ně". 

Mně se tenhle detail vždycky velmi dotýká. Myslím, že nejsem sám, kdo občas má pocit, že "dveře jsou zavřeny". A myslím, že sotva můžeme slyšet lepší zprávu než tu, že pro Ježíše nejsou žádné dveře dost zavřené, dost opancéřované, dost bezpečnostně neprostupné.

Ať už jsme tedy uvězněni strachem či zármutkem jako první učedníci, nebo třeba bolestí, nedostatkem nebo samotou, On je ten, "který byl, který je a který PŘICHÁZÍ". A žádné dveře ho nezastaví. A zajímavé je, že jeho přicházení se odehrává ve společenství (nedokonalých, ustrašených, pochybujících...) učedníků. A právě na něco takového se těším i tuto neděli.

Mějte se moc fajn!
Saša

PS: Kdo si pamatujete na Dínin sametově zabarvený alt, můžete se na neděli těšit o to víc. Přijde nám znovu zazpívat, tentokrát za podpory možná i o něco početnější kapely... 

Svátky Veliké noci

Drazí,
tentokrát píšu už ve čtvrtek, protože zítra začínají tři dny velikonočních svátků, nejvýznamnější moment křesťanského roku. 

Ježíš shrnul tajemství Velikonoc do několika slov:

"[Syn člověka] ... bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván. 

Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých." (Luk 18:32-33)

A tak nám všem přeju, abychom mohli tyto dny prožít v Jeho přítomnosti.

Abychom s ním prožili jeho pátek i neděli, 

jeho ukřižování i vzkříšení, jeho sebeobětující lásku i jeho vítěznou moc.

Abychom nezatvrdili své srdce před křížem, 

který zjevuje Jeho lásku, ale i naši hříšnost a potřebu odpuštění.

A abychom se s Ním a jeho přáteli odvážili vydat na cestu od prázdného hrobu 

k tajemství věčného života.

Zůstáváte-li na Velikonoce v Praze, jsou tu tři příležitosti prožít tyto dny společně:

Velký pátek - v poledne od nám. Republiky přes pěší zónu k Můstku spolupořádáme pouliční happening Ukřižování v Praze, následovaný veřejným čtením Markova evangelia na Jungmannově nám (mezi 13-15 hod.). Více info je zde a zde. Můžete přijít už před začátkem akce na velkopáteční piknik (snídaně Páně, chcete-li) - od 11 hod. na prostranství před Billou, nám. Republiky (ul. V Celnici). Kávu či velikonoční beránky s sebou, lze i zakoupit např. v Bille. Modlitby za počasí a zdárný průběh vítány!

Bílá sobota - Tom Janda nás zve na svou chatu na Ždáni (35 km za Prahou, 100 m od Slapské přehrady) - jet se dá autem nebo busem ze Smíchovského nádr. sraz v 9:45, více info zde, operativní instrukce a navigace na místo na Tomově mobilu 777 854 140. Jsme zváni za každého počasí!

Velikonoční neděle - Kristovo vzkříšení oslavíme mimořádně v evangelickém kostele sv. Martina ve zdi  (Martinská ul. na Starém Městě, mapa zde). POZOR, ZAČÍNÁME VÝJIMEČNĚ UŽ OD 15 hodin (!). Troška info na facebookovém profilu zde. Je zajištěn i program pro děti. Po skončení v 16,30 můžeme jít ještě někam posedět na kávu apod.

Pokud strávíte Velikonoce mimo Prahu, věřím, že budeme spojeni v jednom Duchu. Pokud zůstáváte ve městě, těším se na to, co spolu spolu prožijeme.

V Jeho lásce
Saša

Ježíšův triumfální příjezd... Opravdu?!

Tak je to tady. Začíná víkend před Svatým týdnem - Ježíšovými posledními dny na zemi. Zkusme se přenést 2 tisíce let zpátky... Co asi Ježíš prožíval? Jak by odpověděl na otázku Jak se máš? 

Věděl, co ho čeká - že v nejbližších dnech bude zrazen, zapřen a opuštěn přáteli, vydán davu, zkorumpovaným soudcům a vyčůraným politikům, vysmíván kriminálníky i náboženskými svatoušky, a nakonec utýrán státní ozbrojenou mocí. A taky věděl, že to všechno má cenu, že všechna ta hrůza, bolest a zavržení stojí za to podstoupit - aby nás získal, vykoupil a neoddělielně znovu přimkl k našemu Stvořiteli a Otci.

A tak si říkám, když nás teď čeká Květná neděle a budeme číst o Ježíšově "triumfálním" vjezdu do Jeruzaléma - jak vítáme Ježíše dnes? Máváme ratolestmi, fandíme na facebooku, zpíváme oslavné písně? Nebo stojíme stranou, „business as usual"? Nebo rozbíjíme své alabastrové nádoby a potíráme ho drahým olejem své oddanosti? Nebo nás tyhle fanatické postoje unavují a iritují? Zachováme se, až dojde na lámání chleba, jako zrádci? Nebo se jen budeme stydět, že k němu patříme? Budeme stát pod křížem? Nebo mu ho dokonce kousek poneseme? 

Nevím. Ale vím, že Velikonoce stojí za to, abych se zastavil na svých cestách a přivítal svého Spasitele. Nejen tuto neděli, ale každý den bych chtěl mávat nějakou kytkou, větví nebo čímkoli a zpívat „Hosana! Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!" 

Těším se, že jeho příchod i do našeho města společně oslavíme tuto neděli v Café Louvre od 17 hod. Samozřejmě i vaši přátelé jsou vítáni!

Pokojný víkend,
Saša

PS: Pokud jde o ten další - velikonoční - víkend, plány jsou velkolepé:

1) Velký pátek - v poledne od nám. Republiky přes pěší zónu k Můstku spolupořádáme pouliční happening Ukřižování v Praze, následovaný veřejným čtením Markova evangelia na Jungmannově nám (mezi 13-15 hod.). Více info zde a zde.

2) Bílá sobota - Tom Janda nás zve na chatu na Ždáni (35 km za Prahou) - detaily řekneme v neděli, v mailu příští týden, nebo už teď mrkněte sem.

3) Velikonoční neděle - budeme slavit sváteční bohoslužbu v evangelickém kostele sv. Martina ve zdi - a to výjimečně už od 15 hodin (!). Troška info zatím zde.