pátek 29. července 2011

Vzhlédnout k nebi
Drazí,

tak je tu znovu víkend a já vás znovu zdravím a zvu na naši pravidelnou hostelní bohoslužbu.

Během týdne jsem se v myšlenkách vracel k našemu setkání minulou neděli - jsem moc vděčný za možnost společně nejen naslouchat slovům Písma, ale i společně přemýšlet, diskutovat, hledat odpovědi, anebo alespoň klást otázky. (Pro vás, kdo jste tam nemohli být: udělali jsme si čas na reflexi a diskusi o nedávném neštěstí v Norsku, zejména o tom, že se dotyčný vrah označil za "křesťana". Zamýšleli jsme se nad tím, co to znamená být křesťan a jaký je rozdíl mezi křesťanstvím a "křesťanismem" - tedy ideologií, která se jen Bohem zaštiťuje, aniž by měla Kristova ducha. Věřím, že je to závažná otázka pro každého z nás...)

Na tuto neděli nám křesťanský liturgický kalendář předkládá text z Matouše 14:13-21 o Ježíšově nasycení zástupů pěti chleby a dvěma rybami. Rád bych se spolu s vámi pozastavil nad jedním téměř nenápadným detailem tohoto příběhu. Čteme, že v této situaci nouze a očividné bezmocnosti tváří v tvář výzvě okamžiku Ježíš "vzhlédl k nebi" (v. 19). Věřím, že právě v této nenápadné zmínce tkví bod obratu a klíč k celému příběhu. Ale o tom více až v neděli od 17 hod. v Mosaic House ... :-)

Ať už jste na cestách nebo trávíte léto v Praze, všem přeju pokoj a milost na naší Cestě za Ním.


S pohledem k nebi,
Saša

pátek 22. července 2011

Bůh plánu "B"

Drazí,

při pohledu z okna nebo procházce venku má člověk pocit, že letošní léto se asi nějak porouchalo. Jakoby soubor "léto" nešel downloadovat, byl poškozen nebo nebyl nalezen. Jenže - to, co může některé z nás frustrovat, může být pro jiného dobrou zprávou. Jak víte, v červnu jsem trochu cestoval v USA a byl jsem mj. v místech, kde ani v noci nebylo možné venku posedět, protože vlkost neklesala pod 98% a teplota pod 30°C. Když tu teď byl jeden z amerických přátel na návštěvě, nemohl si toto naše "porouchané" léto vynachválit - jako bychom tady měli puštěnou centrální klimatizaci! :-)

A tak teď občas přemýšlím o tom, jak to, co v danou chvíli z našeho pohledu vypadá jako špatná zpráva, se později při pohledu zpět nebo odjinud ukáže být dobrou zprávou, za kterou je člověk nakonec vděčný. Může to být promarněná příležitost, ujetý vlak, rozchod s přítelem, cokoliv, co "nevyšlo".
Teprve později zjišťujeme, že kdyby býval vyšel původní "plán A", nikdy bychom nezažili "plán B". Myslím, že jak v Bibli, tak v životní zkušenosti vidíme, že Bůh je Bohem plánu B. Nebo taky plánu C. Nebo D, E, F atd. Znovu a znovu čteme, že je "trpělivý, laskavý, dlouho shovívající". Přesto míváme někdy pocit, že jsme "prošvihli Boží plán". Já osobně ale na žádný takový "plán" nevěřím. Nevěřím, že jsme loutky v jeho plánu, v jakési monstrózní vesmírné Pětiletce! Nevěřím, že jsme figurky na jeho šachovnici, a když náhodou použijeme svobodnou vůli, tak on řekne: "Sorry, pěšáku, jsi mimo můj plán, takže nazdar, s tebou končím!"

Zároveň ale věřím, že Bůh má svůj sen o nás, svou touhu, svou představu. Už první, co o nás říká, je určité tvůrčí (nebo rodičovské) snění: "Učiňme člověka podle našeho obrazu...". A tak tedy jako rodič má i představu, co je pro nás dobré a nejlepší a tuto představu nám sděluje ve svém Slově a skrze svého Ducha. Ale jestli tuto představu poznáme, jak se s ní popasujeme a nakolik se s ní ztotožníme, to už je na nás - a to je vlastně příběh naší duchovní cesty, naší pouti životem.

No tak vidím, že se tentokrát páteční pozvánka rozrostla do malého kázání, snad mi prominete... :-) Třeba to přijde vhod těm z vás, kdo budete tuto neděli někde na cestách a nebude moci být s námi od 17 hod. v Mosaic House. S těmi z vás, kdo naopak přijdou, se podíváme na závěr 13. kap. Matouše, kde je pár kratičkých, ale poměrně překvapivých Ježíšových podobenství o Království. Týkají se hlavně hledání skrytých cenností - a placení ceny za jejich získání. Ale nechci předbíhat a začínat tu další kázání! :-)

Tak se už těším, jak nám Boží Duch pomůže při našem setkání tyto obrazné hádanky otevírat a jak skrze ně třeba čerstvě poznáme Boží vůli - nebo spíš Boží touhu, chcete-li...

Každopádně přeju všem krásný, i když třeba zatažený a deštivý (ale kdo ví?) víkend!
Saša

pátek 15. července 2011

Veselé náboženství



Drazí,

nevím, jak vy, ale já mám dnes pocit, že bych měl být Bohu vděčný. Nějak to někdy nestíháme, jako bychom měli smysly trénované vnímat potíže, trable a neúspěchy, zatímco ty dobré věci jakoby nestojí za zmínku. Možná jsme odmalička nějakou zpětnou vazbu slýchali (od rodičů, učitelů, šéfů...) jen, když bylo "něco špatně", tak si ani nejsme zvyklí uvědomovat, co všechno "je dobře"... A možná hlavně v Česku je povinné na dotaz "Jak se máš?" odpovídat ve stylu "Ále, to víš, jak se dá..."

A přitom Bible nám předkládá veselé náboženství... Už ve Starém zákoně spočívala v podstatě veškerá náboženská povinnost v tom, jít do Jeruzaléma třikrát za rok slavit velké svátky (Velikonoce, Letnice a Svátek stánků) a doma oslavovat jednou týdně - v den šabatu.
Nový zákon nám pak říká, že "nyní zůstává svátek lidu Božímu" (Žid 4:9) a výzva "stále se radujte" se zde opakuje znovu a znovu (Filip 3:1; 4:4; 1Tes 5:16). V 1Tes 5 je k této výzvě připojeno ještě pár dalších, například: "Za všech okolností buďte vděční" (v. 18)... to mi připadá jako klíč - rozhlídnout se okolo - po okolnostech, ale i za ně, pod ně a nad ně, vzhlédnout k nebi jako Ježíš, když lámal chléb, než byl zrazen, a být vděčný... to je myslím nejlepší antidepresivum, nejjistější zdroj radosti.



Chce to ale možná tréning, zvlášť kvůli té naší reptalské české nátuře. Takže za co můžu být třeba tento týden vděčný já?
- naše vydavatelství dostalo zakázku, na které vydělá...
- dostali jsme autorská práva na skvělou knížku...
- viděl jsem se s přáteli z Pekingu, Berlína, Nového Zélandu, Švýcarska a Prahy...
- dnes mě jeden kamarád pozval na oběd na výborný steak...
- náš syn si předevčírem tím rozbitým sklem neprořízl tepnu, šlo to kousek vedle...
- v posledních dnech vnímám nové nutkání k modlitbě a Ježíšovu přítomnost...
- dnes je to 22 let, co jsme s Katkou manželé - a nejlepší přátelé...

Co na to říct? Jedině: Bože, díky!!!
Radši už skončím, jen jsme nás chtěl všechny povzbudit a možná vyprovokovat - je toho tolik zač můžem být vděční, jen se to možná potřebujeme naučit :-)

V neděli se opět sejdeme v Mosaic House, mj. proto, abychom našemu Bohu děkovali za život, který nám dává.
Já s Klárou budu v Ostravě na festivalu Colours, kde budeme s kapelou The Violet Burning rozsívat semínka evangelia - tak prosím i o vaše modlitby.
Ondřej s Mathiasem se - s pomocí všech přítomných - postarají o kázání. (Škoda, že nemůžu být na dvou místech najednou, už vám závidím!)

Pokoj všem, vzdáleným i blízkým! (Ef 2:17)
Saša

pátek 1. července 2011

Potřebujeme ho čím dál víc


Drazí,

tak tu je první prázdninový den a já ještě trčím v práci v pátek v půl osmé večer - hanba mě! :-)

Dnes tedy budu velmi stručný: Moc srdečně vás znovu zvu na neděli do Mosaic House... Jako vždy od 17 hodin se sejdeme, abychom společně prožili Jeho přítomnost a aby nám Jeho slovo bylo ne literou, ale "duchem a životem".

Osobně mohu říct, že mi stále v uších zní slova, která zazněla na našem nedávném manželském víkendu: "Čím déle jsme křesťané, tím více - nikoli méně - potřebujeme evangelium." A tak nám všem přeju, aby v našich očích Ježíš a jeho kříž i dnes "vyrostl". Aby jeho slovo pro nás bylo dobrou, ještě lepší a vůbec nejlepší zprávou. Abychom mohli očima víry nahlížet jeho překvapivou milost k nám. A aby výsledkem toho všeho byla naše vděčnost, radost a pokoj přesahující všechno chápání.

A na závěr ještě verš, který mi dnes udělal velkou radost:

"V Kristu Ježíši přece nezáleží na obřízce nebo neobřízce, ale na víře, která se projevuje láskou." (Galatským 5:6)

Opravdu tomu věříme? Možná i o těchto věcech budeme rozvažovat v neděli. A prosím, modlete se i za mě, zatím nemám žádné kázání ani jeho zárodek - nebo o tom aspoň zatím nevím :-)

Moc se těším na setkání - a pokud jste už někde na prázdninách, přeju všem Boží "hustou" přítomnost!

V Jeho lásce
Saša