pátek 24. února 2012

Mezi divou zvěří a anděly

Tento týden začalo Polepeční středou postní období, 40 dnů, které nás dělí od Velikonoc. Už od raných dob se křesťané v této době oprošťují od různých svodů a rozptýlení tohoto světa (ne tedy nezbytně třeba od masa, i když i to je jistě možnost. Postní čas je možnė využít ne snad k nějaké demonstrativní hladovce, ale ke zklidnění, ztišení a setkání s Bohem. Takový půst může přinést nečekané ovoce například v podobě nové síly, čerstvosti a svobody v Kristu.

Text na tuto neděli (Marek 1:12-15) pojednává o Ježíšově 40 denním postu na poušti. Marek tuto situaci popisuje slovy: "Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé" (v. 13b). 

Říkám si, že je to výstižný popis i pro náš život v tomto světě. I my se někdy ocitáme "na poušti", i nás často "pokouší satan". I my jsme občas mezi "divokou zvěří" - ale i my jsme zároveň zahrnuti Boží péčí, takže nám "slouží andělé".

Mohl bych pokračovat dál, např. otázkou, zda a do jaké míry jsme my pro naše bližní spíše tou divokou zvěří nebo spíše těmi anděly, ale nechám si to na naděli :-)

Moc se těším jako vždy od 17 hodin v Café Louvre, Národní 22.

V Jeho lásce
Saša

PS: Pro ty z vás, kdo se ptali na možnost online poslechu minulých kázání, mám dobrou zprávu - tato možnost od včerejška funguje zde (díky, moc, Martine!).

pátek 10. února 2012

Dobrá zpráva pro mocné i nemocné, 
bezmocné i malomocné

Taky už se těšíte na jaro? Tento víkend mají být rekordní mrazy, ale zkuste to vzít tak, že toto už je předposlední neděle před Popeleční středou, a pak už je to jen 40 dní do Velikonoc. Tak doufám, že teď už taky spolu se mnou vidíte "teplo na konci tunelu" :-)))

Pokud tedy během víkendu někde nepřimrzneme, můžeme se opět sejít v útulném Café Louvre nad teplým(!) pokrmem, abychom ve společnosti přátel "na cestě" a v přítomnosti Ducha přijali povzbuzení a posílení z Božího slova a ze sdíleného chleba a kalicha.

Text na tuto neděli bude stále ještě z 1. kapitoly Marka, tentokrát příběh o uzdravení malomocného (verše 35-45). Uvidíme Ježíše, který nejen káže a učí, ale také vysvobozuje, uzdravuje a očišťuje. Ježíše, který je pohnut soucitem nad lidskou bolestí. Ježíše, který se dotýká i nedotknutelných a přijímá i nepřijatelné. 

A tak věřím, že pro nás Bůh opět má nějaké Dobré zprávy.  A taky věřím, že jeho evangelium není jen šedá teorie, se kterou jsme tak nějak povinni prostě souhlasit. Věřím, že můžeme spoléhat, že to, co dělal tehdy v Galileji, chce dělat i za našich dnů v Praze.

Přeju vám klidný a radostný víkend a moc se těším na viděnou jako obvykle od 17 hod. v Louvre.

V Něm,
Saša

pátek 3. února 2012

Slunce a mráz...

Život je zvláštní. Například to počasí. Konečně je sluníčko, modrá, veselá obloha, ale na druhou stranu mrzne, až praští. Co si z toho vybrat? Jako vždycky jsou dobré a špatné, příjemné a nepříjemné věci v našem životě jaksi namixovány. Vždycky můžeme být frustrovaní nebo vděční. 

A nejde jen o počasí, samozřejmě. Obrazně řečeno, nadšený optimista se rozplývá: "Koukejte na to sluníčko, obloha je bez mráčků! Život nemá chybu!" Zkušený pesimista je ale otráven: "Ty hrozné mrazy! To je ale život... Už vidím ty účty za topení!"

V evangeliích je zachycen příběh jistého Jaira, představeného synagogy. Jednoho dne vyhledal Ježíše se slovy: "Pane, moje dcerka umřela. Ale přijď, vlož na ni ruku, a bude žít" (Mat 9:18). Vždycky, když to čtu, Jaira obdivuju. Je schopen vnímat a respektovat drsnou realitu. "Moje cerka umřela". Co hroznějšího může kterýkoli táta na světě zažít, uznat, vyslovit... 

Zároveň ale Jairus ani na chvíli nepropadá skepsi, hořkosti, rezignaci. Jedním dechem dodává požehnané a klíčové slůvko: "ALE". Zve do své hrozné situace Ježíše a je si jistý, že jeho příchod způsobí zásadní obrat. 

Podobně básník a bojovník David ve svých žalmech často naříká nad svým trápením, nezapomene ale do něj pozvat Hospodina. Samotné pomyšlení na Boží milosrdenství nakonec obrací jeho nářek v jásot.

A tak i my při pohledu z okna nebo procházce městem dnes můžeme říct: "Mrzne, ale slunce nádherně svítí." Při pohledu na sebe, své blízké i svět kolem nás můžeme podobně říci: "Jsme hříšní a rozbití, ale náš nebeský Otec nás miluje a zachraňuje." Nebo něco podobného. 

Jedním okem můžeme vnímat a uznávat viditelnou realitu, druhým zároveň "vidět Neviditelného" a spoléhat, že On nakonec promění a obnoví všechno stvoření. Pak nastane ta kýžená "Havaj, havaj, tam v Božím království", jak zpívá Sváťa Karásek. Do té doby, zatímco tady mrzneme, buďme tedy vděčni za vše dobré, co můžeme zažívat, a buďme kvasem, světlem, solí nebo třeba tepelným radiátorem pro kousek světa kolem nás.

No, koukám, že z pozvánky na neděli se stalo malé kázání, ale kdoví, třeba to někdo zrovna dnes potřeboval slyšet. V neděli nás tentokrát bude čekat (horká!) gulášová polévka, komorně jazz-rocková duchovní hudba v podání Petra Šťastného a spol., moje kázání s názvem "Co je ti do nás, Ježíši?!" (Marek 1:21-28) - a samozřejmě taky společnost fajn lidí, co nejsou ani zakyslí chytrolíni, ani zaslepení nadšenci.

Moc se těším jako obvykle v 17 hod v Café Louvre, Národní 22.
Vaši přátelé jsou samozřejmě vítáni, jako vždy.

S přáním krásného víkendu
Saša