pátek 24. června 2011

Jedna dobrá a jedna špatná zpráva - a jedna výzva...

Drazí,
tak je tu zase pátek (opět si říkám, kam se ten týden poděl?!) a je čas k pozvánce na naši nedělní "hostelní" bohoslužbu...

Dnes přemýšlím o dvou věcech, které mne hned ráno zasáhly - jsou to vlastně dvě zprávy, jedna dobrá, jedna špatná. Jedna z Bible, jedna z novin. Obě jsem absolvoval u dnešní snídaně. Jak mnozí víte, na webu Bible21 a na příslušném facebookovém profilu je možné objednat si "Slovo na den" - a dnešní úryvek patří k mým nejoblíbenějším. Těžko k němu co dodávat, takto se nám prostě Bůh představuje, takto říká "já jsem ten a ten" (srov. Exodus 34:5-6):

"Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý!
Ke všem je dobrotivý Hospodin, on cítí s každým ze svých stvoření!" 
(Ž 145:8-9)

Druhá zpráva je z Lidových novin, smutná, o úmrtí skvělé mladé ženy Renaty Elhenické, která mj. spolupracovala s Václavem Havlem. Ačkoli pro své okolí představovala prototyp skvělého člověka, měla skálopevnou vůli a po onemocnění nejrůzněji pracovala na svém uzdravení, zemřela v 39 letech na rakovinu (viz její nekrolog zde).


Jak jdou tyto dvě zprávy dohromady? Nejde mi ani tak o to, proč dobrý Bůh nechává dobré lidi trpět a umírat (to asi nevymyslíme). Spíš mě tu zaujala ta zvláštní Boží vlastnost: "on cítí s každým ze svých stvoření". A tak si říkám: I když často nerozumíme, i když často neumíme pomoci (nebo se tak aspoň cítíme), je jedna věc, kterou se můžeme od Boha učit, ve které můžeme růst a sílit - ten jeho sklon cítit s každým Jeho stvořením. Mít zájem, být osobní, otevřený, naslouchat, snažit se rozumět. A to už je vlastně skoro totéž, co... milovat, že? A tak si říkám - třeba nás tento zájem o druhé nakonec promění, obměkčí naše srdce a mysl, tak že budeme víc jako on, víc "milostiví, soucitní, trpěliví a laskaví" ... Jak se to stane? Určitě "ne silou ani mocí", ale jeho Duchem.


A tak se moc těším na naše další setkání a na občerstvení (a snad i proměnění) ducha i duše tuto neděli v Mosaic House (Odborů 4, Praha 2) od 17 hodin.
 

A nezapomeňte, nejsme tu jen sami pro sebe, zkuste se podělit o dobrou zprávu s někým kolem sebe a třeba i někoho vzít s sebou...

V Jeho lásce

Saša

pondělí 6. června 2011

Saša "na cestě", kerouackovsky po Americe

Drazí, ozývám se z Amriky, živ a zdráv, trochu znaven, ale sycen milostí shůry. Zatím nebylo moc času ani fotit, natož blogovat, ale teď mám minutku... Nuže - mám za sebou Chicago s okolím a také město Milwaukee (2 hodiny podél Michiganského jezera na sever od Chicaga).

Centrum Chicaga s typickou nadzemkou
Jsou tu samozřejmě sbory obřích amerických rozměrů, ale lidi jsou v jádru stejní, i když ti, s kterými se potkávám, jsou takoví, jak bych to řekl, takoví jakoby hodně spasení... :-) Jako že je to pro ně realita, ne jen nedělní teorie. Příběh, co Bůh dělá mezi námi v Praze a vůbec v Česku, např. ohledně B21, tady dostává lidi (doslova!) do kolen. Všichni se za nás chtějí modlit a rýsuje se asi i nějaká další možná podpora evangelia... uvidíme.

Memphis na břehu řeky Missisippi
Teď jsem právě v Memphisu, kam jsem dorazil z Chicaga autobusem. Asi abychom se na desetihodinové cestě nenudili, rozbila se klimatizace (panují tu šílená vedra, posuďte sami - kolem 100 °Fahrnheita). Takže jsme zastavili u pumpy v nějaké díře uprostřed illinoiských polí (jen na to klikněte, nebudete litovat!). 3 hodiny jsme čekali na příjezd mechanika (přesněji: mechaničky), ta zjistila, že to neumí spravit a musí pro nás přijet jiný autobus - takže jsme tam nakonec čekali celkem 7 hodin. zajímavé, jak je vše relativní. Následujících 5 hodin cesty uběhlo jako voda!

Dorazil jsem tedy dnes (v neděli) před čtvrtou ráno, trochu to dospal a dnes mluvil ve dvou velkých presbyteriánských sborech. Jak jsem zmínil, zájem o Prahu je tady enormní. Všichni říkají, jaké je to nejkrásnější město v Evropě. Věřil bych tomu! Zítra jsem zvaný na brzký ranní golf, pak nějaké další schůzky a večer jdeme na místní blues - Memphis je prý jeho kolébkou, např. tu začínal B. B. King. Tak se těším!!!

Slyšel jsem, že v Mosaic House bylo veselo, mj. i díky Mathiasovým balonkům, tak mám radost a samozřejmě mě štve, že jsem tam nemohl být taky. Tak se opatrujte a brzy zase na viděnou. A do té doby aspoň na čtenou :-)