pátek 29. června 2012

Život pod nebem


Tak je to tu, dnes ráno přinesly děti vysvědčení a mnohým z nás začínají prázdniny. Ať už jsme studenti, žáci, nebo rodiče, mnozí z nás dnešní den vyhlíželi s nadějí, že se ho dožijeme a přijde čas úlevy, odpočinku, koupání, grilování a obecné pohody. I ti z nás, kdo už nepočítají čas na školní roky, jistě mají vnitřně nastaveno následující období jako čas dovolené, čas obecného zklidnění a zvolnění tempa. Díky Bohu za to!  

Rozeznat různé časy a období je v Bibli považováno za klíčovou moudrost, jak napsal kdysi král Šalomoun:  

Vše má svou chvíli,
každá věc pod nebem má svůj čas: 
Je čas rodit se a čas umírat,
čas sázet a čas sadbu vytrhat, 
čas zabíjet a čas uzdravovat,
čas bořit a čas budovat, 
čas plakat a čas se smát,
čas rmoutit se a čas tancovat, 
čas házet kamení a čas kamení sbírat,
čas objímat a čas objímání zanechat, 
čas hledat a čas pozbývat,
čas chovat a čas odmítat, 
čas trhat a čas sešívat,
čas mlčet a čas povídat, 
čas milovat a čas nenávidět,
čas boje a čas pokoje.

 

(Kazatel 3:1-8)

Kromě potřeby rozeznávat různé časy pro různé věci nám tento text dává ještě jedno zásadní vodítko pro náš duchovní život - uvědomit si, že vše se děje "pod nebem" (v.1). Obzvláště ve městě může náš zrak být často uzemňován vším ruchem a všemi lákadly kolem nás, všemi starostmi a povinnostmi, že můžeme klidně celý den (týden, měsíc...?) zapomenout vzhlédnout vzhůru a uvědomit si, že vše, náš celý život, se odehrává "pod nebem". 

Bůh vše vidí, ve všem je přítomný a blízký, jak říká žalmista: Bůh je naše útočiště i síla, pomoc v úzkostech stále přítomná (Ž 46:2). Apoštol Pavel asi o tisíc let později připomínal filosofům v Athénách, že Bůh není daleko od žádného z nás. Jestliže tedy jeho blízkost nevnímáme, neprožíváme, učme se uvědomovat si, že žijeme "pod nebem", učme se pozvedat svůj zrak vzhůru a praktikovat uvědomování si Boží přítomnosti. Koneckonců, co jiného je modlitba? Co jiného je vztah, než uvědomovat si toho druhého a dávat mu prostor ve svém životě?

Ať už vás tedy prázdniny zastihnou v Praze či na cestách, přeju vám plnost Jeho přítomnosti a těším se na viděnou jako vždy v Café Louvre, v neděli od 17 hodin.


V Jeho lásce

Saša

pátek 22. června 2012

"V tomhle nemůžu ven!"

Drazí,

dnes vás chci pozdravit a snad povzbudit malou úvahou nad jedním detailem z jedné z nejznámějších biblických scén - Davidova souboje s Goliášem (příběh je zapsán v 1. Samuelově 17). Vlastně jde o dva detaily a oba mají souvislost s Davidovou přípravou na tento osudový boj. První se týká Davidovy motivace - byl totiž popuzený, frustrovaný. Opakovaně se ptá: "Kdo je tenhle filištínský neobřezanec, že uráží šiky živého Boha?“ (v. 26 a 36). David prostě není spokojen se situací, kterou všichni ostatní jaksi trpně akceptují. David je v tuto chvíli teenager, který nemá na bojišti co dělat, jen nese svým bratrům svačinu od tatínka, ale když vidí status quo, odmítá se s tím smířit. Nakonec jde za králem Saulem a řekne mu prostě: "Já toho Filištína porazím. Hospodin bude se mnou." Vida, jak může počáteční frustrace a odmítání daného stavu vést k velikým věcem!

Ještě zajímavější je ale myslím další detail. Saul totiž Davidovi k boji poskytne svou zbroj. Jistě to byla nejkvalitnější válečná výstroj v zemi, jistě nebylo ostřejších a mocnějších zbraní v celém království. David si to všechno oblékne, navlékne, opáše a přepáše, načež řekne: "V tom jít nemůžu. Nejsem na to zvyklý,“ a svlékne to ze sebe (v. 39). Tenhle moment myslím rozhodl o Davidově vítězství. I když byl celý nažhavený k boji, neztratil kontakt s realitou, se sebou samým, s tím, kdo je a kdo není. Nezačal si hrát na Saula, viděl, že jeho zbroj je mu velká. David nebyl pozér. Podíval se do zrcadla a zjistil, že vypadá směšně, že to není on. Svlékl ze sebe cizí zbroj a vzal si, co se kněmu hodilo, na co byl zvyklý - a tak šel do boje. S prakem a pěti oblázky v pastýřské mošně. A děly se věci!

I my čelíme různým Goliášům. I s námi je Hospodin. Dobrá zpráva tohoto příběhu je, že naše síla a požehnání spočívá ve svobodě být sám sebou. Bůh po nikom z nás nepožaduje, aby byl Saulem. Nenosme cizí zbroj, nenechávejme se vmanipulovat do očekávání druhých, do "zaručených receptů na vítězství". Bůh tě stvořil unikátně a není nikdo jako ty! Když je Bůh s tebou, ale ty jsi někde jinde, míjíte se. Když tě Bůh miluje, ale ty se zatím snažíš být někým jiným, jeho láska tě míjí. Je lepší vylézt z toho směšného saulova brnění, vzít si svůj starý dobrý prak, svou oblíbenou mošnu, najít si pár pěkných oblázků a s tím jít do životních radostí i bitev. Když je Bůh s námi a my jsme sami sebou, můžou se dít věci!

Tak koukám, že tohle skoro vydalo za celé kázání! Pokud chcete slyšet - a snad i zažít - něco víc, srdečně vás zvu na naši kavárenskou bohoslužbu jako obvykle v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Hodně Boží milosti a velkých i malých životních vítězství přeje
Saša

pátek 15. června 2012

Pozvání k ponoření...

Přátelé milí, 

vypadá to, že se to dnešním dnem  zase trochu láme a ponoříme se do léta a jeho teplých slunečních paprsků. Možná, že někteří z vás se ponoří i doslova do vody řek nebo rybníků, neboť pěkné počasí má pokračovat. Užijte se i takto ten čas nám svěřený. 

Zvu vás také na naší nedělní bohoslužbu, kde bychom se chtěli společně "ponořit" do Božího slova a přemýšlet o jednom evangelijním příběhu, jehož námětem je také koupání v rybníce. Více nebudu prozrazovat. Snad jen, že se budeme snažit ten příběh osobněji prožít, aby se pokud možno stal i součástí našeho životního příběhu a my v něm nalezli osvěžení i uzdravení. 

Asi před 14 dny jsem si zapsal do svého notýsku pár veršů: 

Je plachý jako holubice 
je jako ve větru plamen svíce 
je tam kam úpím 
když bolí okostice 

Ani jsem přitom netušil, že pro jednoho z nás bude tento veršík velmi aktuální. Ano, někdy bolest zubů nebo čehokoliv může velmi ztrpčit náš život. V takových chvílí asi všichni oceňujeme, že máme nebeského Otce, ke kterému se můžeme modlit, někdy volat a někdy doslova úpět v naději, že nám přinese útěchu. 

Při našem nedělním setkání budeme chválit Boha, děkovat mu, úpět i modlit se jeden za druhého. 
Jako vždy, začínáme v 17.00 a bude pro nás připraven stůl duchovní i doslovný. 

Hezký a požehnaný víkend přeje 
Ondřej

pátek 8. června 2012

Člověk v (duchovní) tísni

Tento týden uběhlo 20 let od založení společnosti Člověk v tísni. Tato vynikající humanitární organizace se na řadě míst světa zabývá naplňováním  potřeb lidí v nouzi – poskytuje jim jídlo, vodu, oblečení a podobně. Je skvělé se něčeho takového účastnit, protože naše země v tomto smyslu patří mezi ty šťastnější – syté a bohaté.

Přesto i dnes v Česku panuje bída, hlad a žízeň. Bída pokud jde o slušnost, spravedlnost a morálku. Hlad po lásce, po harmonii, po „něčem víc“. A žízeň po životě, po opravdovosti, po naplnění. Tato lidská žízeň ukazuje, že nejsme jen materiální bytosti. Máme potřeby, které nejdou penězi ani jinými statky tohoto světa uspokojit. Náš vnitřní hlad může nasytit jen Ten, který nás stvořil. Umění života nás může naučit jen Ten, kdo nám život vdechl. 

A to je důvod, proč hledáme Boha, proč se učíme od Ježíše, proč se scházíme nad jeho Slovem, abychom prožili přítomnost jeho Ducha. I tuto neděli budeme jíst a pít z Něj - jak sám řekl, jeho tělo a jeho krev.

Srdečně vás zvu. Sejdeme se jako vždy od 17 hodin v Café Louvre. Pokud můžete, zkuste na tu hostinu pozvat i někoho ze svých hladových a žíznivých přátel.

Krásný víkend!
Saša

pátek 1. června 2012

Dar Syna, dar Ducha, dar Otce

Drazí, 

doufám, že jste měli dobrý týden. Život, obzvlášť ve městě jako je Praha, umí být hektický, plný příležitostí, ale i rozptýlení a někdy i únavy a rozčarování. Proto je tak skvělé, že na cestu životem nejsme sami. Poslední dvě neděle jsme si připomínali, že Ježíš je náš Paraklétos - Utěšitel, Advokát, Rádce a Průvodce - a že nám před svým odchodem slíbil také "jiného Utěšitele" - Ducha svatého, který s námi zůstane navěky.

Tuto nadcházející neděli nás čeká závěr a vyvrcholení celého jarního cyklu svátků - po Velikonocích, kdy jsme slavili, že nám Otec daroval svého Syna, a Letnicích, kdy jsme děkovali za dar Ducha, následuje v křesťanském kalendáři Slavnost svaté Trojice, kdy si připomeneme, že Bůh nám v Synu a Duchu daruje sám sebe a dává se nám poznat jako náš Otec.

Nedělám si iluze, že se nám podaří Trojici popsat, vysvětlit a pochopit, ale věřím, že znovu přijde mezi nás - že "milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého" bude s námi všemi, když se sejdeme, abychom ho uctívali a naslouchali mu.

Každopádně všem přeju požehnaný víkend a těším se naviděnou v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Ať je Otec, Syn i Duch s námi všemi!
Srdečně,
Saša