Retro: 2013

20 novinek ze života "na Cestě":

• z Anglie se k nám do Prahy přistěhoval hudebník John de Jong s maželkou Yelly

• z USA přijel studovat Andres Schwarzenberg, poznal tady Carly, Ježíše a TuCestu

•  naši službu posílil první stážista: Jan Prorok z ETS

• odstěhoval se Zach Harrod (na půl roku) a Marek a Cori (na rok)

• odešel jeden ze spoluzakladatelů společenství, Ondra Novotný
  

• kroužek starších se rozrostl o Waziho (alias Vlastík Bromek)

• řady našich muzikantů posílila Maruška Šušlíková z Hranic na Moravě

• naším pokladníkem je Petra Hrnčířová

• TaCesta má nové logo a grafický styl, chystá se nový web 

• Café Louvre jsme prakticky zaplnili – budeme potřebovat nové místo

• naše služba zahrnuje celkem asi 150 lidí, o nedělích nás bývá 50-70

• během roku se scházely až 3 domácí skupinky

• v lednu vysílala ČT interview se Zachem Harrodem

• v únoru ČT vysílala interview se Sašou Flekem

• 3 páry v našem společenství se zasnoubily, další (nejméně) 2 páry vznikly

• Andres a Carly Schwarzenbergovi měli v září svatbu

• Sašovi a Katce se v červnu narodil vnouček Oliver

• Mathiasovi a Carrie se v prosinci narodila dcerka Anna Margarete

• modlili jsme se za uzdravení Ládi, Standy a Karen – a Bůh byl milostivý

• vybírali jsme peníze pro Filipíny a šatstvo pro pražské bezdomovce

  

20 společných akcí:

• koncert Romana Patočky v Rudolfinu

• kurs „3+1 křesťanské základy“ (Klub Samaří)

• Velkopáteční happening „Ukřižování v Praze“

 

• Velikonoční křest: Anička, Petra, Andrés

• zájezd do Izraele, křest Standy v Jordánu

• konference City to City Europe v Praze

• premiéra Rock Mass (K. Vary)

• letní BBQ u Fleků

• „Akce Hubert“ (společná dovolená v Jizerkách)

• vandr Karlštejn a Malá Amerika

• vandr Lom Kámen

• koncert John de Jong + Maruška Šušlíková (Trojský kůň)

• kurs „Manželské večery“ (kavárna CB Evropská)

• říjnový (!) křest Honzy Proroka ve Vltavě

• návštěva filmu Gravitace (iMax)

• rozlučka se Zachem na Brusce

• „Akce 40 hodin“ (podzimní víkend v pensionu Hubert)

• večeře Díkůvzdání u Schwenderů

• Aloha party – rozlučka s Tylovými na Brusce

•  silvestrovský Open house u Fleků

12 kazatelů v Café Louvre:

 

Marek Tyl, Zach Harrod, Saša Flek

Láďa Heryán, pastor undergroundu

Mikuláš Vymětal, farář ČCE

John de Jong, AMM

Ondřej Novotný

Joel Willits, Chicago

Derek Chapman, Austin TX

Séan Mullan, Dublin

Marek Kult, Plzeň

Marek Šrámek, Young Life

Chudák Josef!

Většina z nás více či méně žije přípravami na svátky. Nejinak je tomu u nás doma, Vánoce prostě milujeme. Zároveň je asi s každým rokem jasnější, jak nesmyslné a zavádějící může formy může ono "slavení Ježíška" mít. A nemluvím jen o nákupním šílenství a horečném uklízení. Mám spíše na mysli zavedenou představu "betlémské idylky", svatá rodina pěkně u jesliček, všichni se mají rádi a smějí se na malého Spasitele, prostě dojemné jako z Holywoodu.

Tahle idylická představa má každoročně na svědomí spousty frustrací, depresí, konfliktů a dalších hrozných věcí. A proto je fajn držet se Bible. Podle evangelií bylo Ježíšovo narození všechno jen ne idylické. Naopak, z pohledu zúčastněných šlo o těžký průšvih s těhotnou nevěstou (a ženich navíc o ničem nevěděl!), průšvih, který v té době zaváněl popravištěm, nebo alespoň doživotní hanbou a vyloučením ze "slušné" společnosti. A Bůh tento průšvih obrátí v naši spásu - to je poselství Vánoc.

Tuto neděli nám evangelium (Matouš 1:18-24) předloží tento známý příběh možná trochu netradičně - z pohledu Josefa. Když se nad jeho rolí zamyslíme, možná si řekneme "chudák Josef!" Věřím ale, že nás nakonec jeho příběh nadchne a inspiruje.

Protože už půjde o vpravdě vánoční neděli, budeme zpívat koledy lidové i jazzové, děti nám zahrají divadlo, menu bude sváteční - a ještě něco: zúčastníme se sbírky šatstva, kterou pro lidi bez domova pořádá sdružení Naděje. Stačí přinést jakoukoli maličkost (ponožky, rukavice, spacák, deku, svetr...) tuto neděli do Louvru.

Jako obvykle začínáme od 17 hodin. Vaši přátelé a blízcí jsou vždy vítáni, a tentokrát ještě víc!

Požehnaný adventní víkend,
Saša

Ten, na kterého jsme čekali?

Nadchází třetí neděle Adventu. Lidé už opravdu nakupují, v bytech voní cukroví. Ve firmách se uzavírá rok a dětem se stěší na dárky. Na náměstích svítí stromy, voní svařák, zní koledy. 

Zároveň slyšíme i jiné zprávy. Statisíce lidí v Kyjevě mrznou na náměstích a staví barikády proti režimu, kterému na nich nezáleží. V Sýrii už třetí rok hromadně umírají civilisté, včetně dětí. Mamince našeho kamaráda včera vykradli zloději byt včetně cenností a úspor. Syn známého amerického pastora spáchal sebevraždu. Vlivný pražský lékař odsouzený za zneužívání asistentek si objednal vraždy a mučení svých kolegů.

Někdy, tváří v tvář světu, který má daleko od vánoční idyly, možná o síle Betlémského dítěte pochybujeme. Je Ježíš opravdu odpověď? Má jeho cesta v dnešním světě smysl? Opravdu Kristus spasil svět? Anebo vše zůstává při starém? Není naše víra pouhou iluzí? V textu, který budeme číst tuto neděli (Mt 11:2-11), podobně pochybuje i největší z biblických proroků, Jan Křtitel. Bez okolků klade Ježíši přímou otázku: "Jsi Ten, na kterého jsme čekali? Nebo máme čekat jiného?"

Jakou odpověď mu tehdy Ježíš dal - a jakou chce dát dnes nám, o tom budeme společně rozjímat tuto neděli, jako obvykle od 17 hodin v Café Louvre.

Do té doby vám přeju krásný adventní víkend a příležitost k zastavení, naslouchání a třeba i kladení otázek. 

Třeba vás k tomu bude inspirovat i fotka a komentář kamaráda Martina z překvapivé sněhové kalamity v Jeruzalémě: "Země stojí, nedá se nic dělat, jenom tiše a zadumaně sedět...., a čekat na Ježíška..."

Tak ať je naše čekání požehnané! Maranatha, přijď, Pane Ježíši...

V Jeho lásce
Saša

Cena člověka

Minulou neděli jsme zahájili Advent trochu netradičně inspirací z židovského svátku Chanuka. Ani nadcházející druhá adventní neděle nebude zrovna tradiční. O slovo evangelia se s námi podělí Marek Tyl - a podobně jako před nedávnem u Zacha, i u Marka půjde, žel, o "kázání na rozloučenou". Tylovi ve středu odlétají asi na rok zpátky na Havaj, tak pokud chcete Marka, Cori a Te´u ještě vidět, v neděli bude ideální možnost.

Čeká nás slovo z Markova evangelia (samozřejmě :) 5:1-20. Možná vám vyprávění o démonech vyhnaných do prasat nepřijde moc adventní, ale nechte se překvapit! Uslyšíme o ceně, jakou má člověk před Bohem, a o tom, jak Bůh přichází (lat. adventus) k nám - a jak může a chce přijít i ke všem lidem kolem nás.

Každopádně se moc těším na viděnou jako obyvkle od 17 hod. v Café Louvre a přeju všem požehnaný adventní víkend!

V Jeho lásce
Saša

Adventuka

Tak, podzim a s ním i celý další "církevní rok" je za námi a v neděli začíná nový čas: Advent. Pro naše společenství se s tímto datem váže další pamětihodnost - přesně před dvěma lety jsme se poprvé začali scházet v Café Louvre. A další dva roky před tím jsme se o první adventní neděli začali scházet v pár lidech v undergroundovém sklepení u Mathiase hostelu Sir Toby´s.

A aby těch důvodů k oslavě nebylo málo, včera začal velký židovský osmidenní svátek Chanuka (který slavil i Ježíš, viz J 10:22). Zajímavé je, jak se tento svátek slaví velmi podobně jako náš Advent - lidé se sejdou kolem společného stolu, zapalují svíčky a vyznávají naději, že světlo svítí v tmách a tmy ho nepohltí...

Zvu vás tedy jako obvykle v neděli od 17 hod. do Café Louvre, tentokrát ke slavení hned několika svátků najednou!

Požehnaný víkend,
Saša

Tohle že je Mesiáš?

Drazí,

mnozí z nás odjíždějí na společný víkend v Jizerkách, ale v neděli se sejdeme všichni jako vždy. Celý rok jsme společně sledovali Ježíšovu cestu zapsanou v evangeliu podle Lukáše a teď je před námi poslední neděle liturgického roku, označovaná jako Slavnost Krista Krále.

 
Luk 23:33-43 nás zavede přímo na dějiště největšího dramatu historie. Boží syn je na místě zvaném Lebka popraven jako zločinec. Kolemstojící i jeden ze spoluodsouzených se mu vysmívají: "Ty že jsi Mesiáš?" Logická otázka. I dnes! Proč Ježíš nic neudělá s nespravedlností a zlem světa? Proč Bůh mlčí? Jak by mohl  tento ponížený, poplivaný a popravený odsouzenec být naším Spasitelem? Jak by mohl být ten bezmocný snílek naším Židovským králem? Jak velmi odlišným druhem Krále by Ježíš musel být a v čem tedy spočívá jeho království?

Tyto a další otázky si budeme klást tuto neděli jako obvykle od 17 hodin v Café Louvre. Nemůžu se dočkat!

Všem požehnaný víkend a brzy na viděnou,
Saša

Pro Boha jsou živí všichni

Všichni občas slýcháme zprávy o blízkých, kteří vážně onemocněli. Někdy v našem bezprostředním okolí zasáhne sama smrt. A (nejen) v takových chvílích všichni přemýšlíme, jak je to s tou věčností, vzkříšením a nesmrtelností. Víme, že jako křesťané máme naději věčného života, ale co to přesně znamená?

Názory na tyto otázky se různily už za Ježíšových dob, lidé se o tom dohadovali a někteří na žádné vzkříšení nevěřili. Tuto neděli uslyšíme Ježíšovu odpověď jim - i nám (Luk 20:27-39). Předem prozradím aspoň dva "klíny do hlavy": Ježíš říká, že budeme jako andělé a taky že pro Boha jsou živí všichni.

Nevíme přesně, jak žijí andělé, ale nezní to jako špatná perspektiva! O těchto nevystižitelných a nepochopitelných věcech každopádně budeme rozvažovat jako obvykle v Café Louvre. A pokud si nejste jistí, kdy začínáme, tak od 17 hodin

Moc se těším a přeju krásný víkend!
Saša

Návštěva u zkorumpovaného veřejného činitele...

Tenhle týden nám přinesl další smršť informací o korupci, porazáctví, kariérismu, intrikaření a lhaní. Často si říkáme, že to snad není možné - v jak prohnilé době a v jak prohnilém národě to žijeme!

Bible nám ale ukazuje, že všechny tyto a další hříchy provázejí lidstvo od nepaměti. A tak i tuto neděli uslyšíme příběh, který se velmi týká i naší doby a situace, v níž žijeme. Lukáš 19:1-10 vypráví příběh o jedné ne zcela utajené schůzce v sídle jednoho vysoce postaveného, velmi zkorumpovaného a velmi bohatého státního úředníka. Kromě jiných se této skandální schůzky ovšem zúčastnil i Ježíš (dokonce se na ni sám pozval).

Ano, ten úředník se jmenoval Zacheus a byl v Jerichu něčím jako ministrem financí. Jak schůzka dopadla, proč je zapsána v Bibli a co pro nás může znamenat, o tom budeme společně rozjímat tuto neděli, jako obvykle v Café Louvre od 17 hodin.

Každý je srdečně zván!

Požehnaný víkend,
Saša

"Boha se nebojím, člověka si nevážím..."

Ke konci své cesty do Jeruzaléma vypráví Ježíš aktuální příběh o bezmocné ženě čelící bezskrupulózní, nespravedlivé moci. Podobenství "O nespravedlivém soudci" je zapsáno v Lukáši 18:1-8.

Každý jsme to už v životě jistě zažili. Nespravedlnost, křivda, bezmoc... Možná jsme měli pocit, že se svého práva nedomůžeme. Možná jsme byli v bezvýchodné situaci a možná nám dokonce sám Bůh připadal jako nespravedlivý soudce! Možná to vypadá, že bezpráví, bezohlednost a bezcitnost v tomto světě prostě mají navrch a prosadí se jen ten, kdo si nebere servítky.

Ale proti takovému vidění světa se naše nitro bouří! Jak to tedy je? Máme pokorně snášet bezpráví? Nebo bojovat za svá práva? Modlit se? Ale jak? A jak dlouho? A je vůbec možné očekávat v tomto světě spravedlnost? 

O tom všem se budeme tuto neděli učit od jedné chudé, ale statečné vdovy.

Přeju všem pokojný, požehnaný víkend.
Naviděnou jako vždy v neděli od 17 hod v Café Louvre!

Nejmocnější ze všech slov

Taky vás rodiče učili o tzv. kouzelném slovíčku "Prosím"? Příběh O deseti malomocných z Luk 17:11-19, který budeme číst tuto neděli, nám ale ukazuje na jedno ještě zásadnější slovo: "Děkuji". Tohle slůvko je možná ještě desetkrát méně časté (jako v tomto příběhu), ale o to je mocnější.

Mít komu děkovat, to nás může vytrhnout ze života v samotě. Vděčnost nás vytrhuje z negativismu, zklamání a skepse; otevírá nás, vede ke vztahu a k naději. A když svou vděčnost dokážeme směřovat k Bohu, přicházíme tím přímo "do jeho bran", jak je psáno v 100. žalmu.
 

 

Devět z deseti malomocných si po svém uzdravení šlo po svých, ale jeden se vrátil klanět se Ježíši a děkovat mu. I my můžeme (nejen v tuto neděli) jít za Ježíšem, klanět se a děkovat. To je koneckonců hlavní smysl každé bohoslužby - ať už v kostele, nebo třeba v kavárně.

Moc se těším na to, co v Jeho přítomnosti společně prožijeme - 
jako obvykle od 17 hod. v Café Louvre.

Radostný víkend všem!
Saša

BUBUBU!

Už vás někdy vyděsily biblické (a hlavně Ježíšovy) nároky na naše chování, morálku, duchovnost atd.? Pak určitě nejste sami! 

Náš text pro tuto neděli (Lukáš 17:1-10) má nadpis: Odpuštění, víra, pokora. Tato tři slova možná shrnují, "o čem" celé to křesťanství vlastně je. Ježíšova slova ale apoštoly vyděsila (vida, nejsme sami!). Učedníci mu řekli: "Tak na tohle nemáme, Mistře, to bys musel nějak zvětšit naši víru." Ale on jim to nezbaštil a zvedl laťku učednictví ještě výš.

A jak to dopadlo? A jak to dopadne v našem případě? O tom budeme mluvit a rozvažovat tuto neděli, jako obvykle v od 17 hodin v Café Louvre. A nebojte se, budou to dobré zprávy!

Krásný víkend!
Saša

Cyrile, Metoději - kde jste?

Díky Cyrilu a Metodějovi máme dnešní den volna, ale také mnoho dalších vymožeností. Tihle dva bratři z Tesaloniky před 1150 lety přinesli zdejším barbarským Slovanům byzantskou kulturu, vlastní písmo a překlad Čtvera evangelií do jazyka lidu. Dokázali ale mnohem víc než to: zdejší pohané se obrátili ke Kristu a časem sformovali vyspělou křesťanskou společnost.

Cyril a Metoděj tak dokázali vpravdě apoštolský výkon - a dnes by si ho mohli zopakovat! Číst a psát už sice zdejší Slované umí, ale s potřebou obrácení od "života zvířeckého" ke "světlu tohoto světa" je to dnes asi stejné jako tehdy.

Živočišnost, bezohlednost, poživačnost, pověrčivost, ignorance, sprostota a strach - to je barbarství. Láska a úcta k Bohu a lidem, pokora, cudnost, oddanost, ohleduplnost a svoboda - to je křesťanství.

 

Co si dnes vybereme my? A co nabídneme druhým? Kdo bude dnešní Cyril a Metoděj? Přinesou naše životy ovoce aspoň trochu podobné tomu jejich? Obrátí se ke Kristu dnešní pohané? Jako jsme byli my všichni? Proč by ne?

No, to jsem se rezepsal trochu víc, než jsem chtěl, omlouvám se. Na podobné notě budeme v neděli společně rozjímat nad Ježíšovými slovy v 10. kap. Lukášova evangelia, kdy posílá své učedníky s dobrou zprávou za lidmi. Už se nemůžu dočkat! Jako vždy v Café Louvre od 17 do 19 hodin.

Požehnaný víkend, příp. i dovolenou či prázdniny!
Saša

Communio

Tak jsme přežili dlouhou zimu, nejméně slunečné jaro za víc než 50 let, povodeň, a teď pro změnu saharská vedra. Člověk si nevybere. Vždy je, na co si stěžovat - a vždy je za co děkovat...

Já třeba jsem jsem v posledních týdnech moc vděčný za to, že se naše společenství pomalu, ale jistě stává - společenstvím! Více a více lidí vyjadřuje, že nám o něco společně jde, že chceme být společně kouskem Boží církve v Praze, přijímat a dávat Boží evangelium a jeho lásku k nám i ke všem lidem v tomhle zvláštním, krásném a zároveň tak rozbitém městě.

"Společenství" - to zvláštní slovo - také bude tématem kázání tuto neděli. Během června jsme tak trochu prolétli některé všeobecně sdílené základy křesťanství. Mluvili jsme o Apoštolském vyznání víry ("Překvapivá víra"), o evangeliu věčného života ("Proti smrti"), minulou neděli kázal bratr Mikuláš o Modlitbě Páně - a teď přijde na řadu Večeře Páně, latinsky zvaná communio, "společenství".

Ježíš nás zve ke společnému stolu. A tak nám všem přeju, abychom měli super víkend a na jeho závěr měli možnost zakusit a potvrdit své společenství - každého z nás s Bohem a také spolu navzájem. Věřím, že toto setkání u Boží rodinné večeře spolu prožijeme symbolicky a vlastně i doslovně, jako obvykle v neděli v Café Louvre od 17 do 19 hodin.

Moc se těším!
Saša

"... a smrt už nebude"

Déšť a povodně právě teď střídá slunce a modrá obloha. Stejně tak věříme, že Boží království jednou vystřídá současný běh světa a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude (Zj 20:5).

Tuto neděli si připomeneme, čemu to vlastně věříme, co je vlastně ono euangelion, ona dobrá zpráva, kterou vyznáváme. Výchozím bodem a ilustrací nám bude příběh o tom, jak Ježíš překazil jeden pohřeb, obrátil smrt v život a zoufalou přítomnost v otevřenou budoucnost (Luk 7:11-17).

Budeme přemýšlet o vzkříšení jediného syna bezejmenné vdovy v Naim, ale také o vzkříšení našem a konečně o vzkříšení, obnovení a proměnění celého stvoření. "O tom" je totiž Kristovo evangelium - týká se úplně všeho. A bylo svěřeno nám, abychom mu věřili, byli jím proměněni a abychom je přinášeli "všemu stvoření".

Mám naději, že společně nahlédneme, že ta stará dobrá zpráva je mnohem lepší a mnohem větší, než si třeba někdy myslíme. Těším se na viděnou v neděli jako obvykle v Café Louvre od 17 hodin. Vaši přátelé jsou samozřejmě vítáni, jako vždy!

Požehnaný a pokud možno suchý a slunečný víkend!
Saša

Ve vírech víry a nevíry...

Taky vám přijde zvláštní, jak se v poslední době hodní mluví a píše o víře, náboženství, církvi a podobně? Připadá mi, že je toho čím dál víc, a to i v naší - údajně tak ateistické - zemi. Přijde mi to skoro podezřelé! :-) Možná to souvisí s novým papežem Františkem, možná s restitucí církevního majetku, ale možná je to prostě proto, že otázky víry nedají nikomu spát, ani lidem "nevěřícím" - naštěstí!

Zároveň ale kolem víry bývá spousta nedorozumění. Jedni ji považují za pověrčivost a tmářství, jiní zase za moderní magickou formuli k univerzálnímu úspěchu. 

Evangelium na tuto neděli (Luk 7:1-10) vypráví o velikém paradoxu víry. Nejmenovaný římský setník - naprostý náboženský outsider a navíc utiskovatel Božího lidu - překvapil samotného Ježíše, a to právě svou vírou. Jak je to možné?

Tématem naší otevřené bohoslužby tuto neděli v Café Louvre tedy bude víra z pohledu Bible a křesťanské tradice. Začínáme jako obvykle od 17 hodin a jako host nám tentokrát bude hrát a zpívat Mirek Šedivý se svým doprovodem.

Moc se těším a přeju požehnaný víkend, kdekoli budete!

Saša

... Vánoce pro člověka?

Taky vás každý rok překvapuje ta rychlost, se kterou se Vánoce blíží? Často se necítíme připraveni - nemáme dost uklizeno, nepořídili jsme dost dárků...  Kdybychom tak měli víc času, kdybychom bývali začali dřív... Často máme z nadcházejících svátků tak trochu (nebo i více) obavy.
O Adventu a jeho vyvrcholení - oslavě narození Páně - ale platí totéž, co řekl Ježíš o biblickém šabatu - tento svátek je tu pro nás, ne my pro něj. A tak si i letos můžeme tento čas vychutnat, ne jen ho "zvládnout". Možná nám pomůže, když uznáme, že nikdy nebudeme dost připraveni, nebudeme mít dost uklizeno, navařeno, napečeno ani nakoupíno. Že prostě nejsme dokonalí. A že ani naši bližní nejsou povinni být dokonalí. A že dokonce ani naše Vánoce nemusí být "dokonalé". Třeba nám to natolik vnitřne uleví, že naše Vánoce budou o to lepší - a my sami nakonec také.
 

Těším se, že nadcházející třetí adventní neděli znovu uslyšíme osvobozující slovo evangelia. Těším se o to víc, že i já budu tentokrát mezi posluchači. Přijede k nám totiž na návštěvu můj kamarád a kazatelský kolega, rockový rebel, rozhlasový spíkr, hudební redaktor a husitský farář - to vše v jedné osobě: Petr Wagner z Čerčan. 

Podle liturgického kalendáře na tuto neděli připadá slovo o Janu Křtiteli připravujícím Pánův příchod v dosti hard-rockovém duchu (viz Luk 3:10-18). Uslyšíme tedy toto evangelium od skutečného odborníka. Petr své kázání navíc završí zpívanou husitskou liturgií večeře Páně, a tak myslím, že na tento večer jen tak nezapomeneme!

Takže naviděnou - jako obvykle v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Pokojný a požehnaný víkend všem
Saša

"Dál přece nejdeme sami..."

Název dnešního blogu jsem si půjčil ze známého spirituálu s českým textem Miloše Rejchrta. Je o cestě tímto životem, tímto světem - cestě, po které jdeme s Bohem, ale také spolu.

Když tak s řadou z vás mluvím, telefonuji, e-mailuji apod., vidím, jak moc talentů, darů, energie, prostě unikátních bytostí mezi námi je. 

Zároveň ovšem také spousta tužeb, zklamání a trápení, která si s sebou neseme či nově získáváme. I to patří k životu. Zrovna včera při jednom takovém rozhovoru padla věta: "Trápení nás může zničit, anebo zlidštit" - a dotyčný mi odpověděl: "B je správně". Souhlasím!

A tak jsem Bohu hrozně vděčný, že tou jeho Cestou nemusí nikdo jít sám. Že je s námi jeho přítomnost, milost a moc, ale také že nám dal přátele, sourozence a souputníky, kteří nám pomáhají jít dál. K tomu mě napadají dva citáty:

Chceš-li jít rychle, jdi sám. Chceš-li dojít daleko, jdi s přáteli. (Africké přísloví)

Neste břemena jedni druhých - tak naplníte Kristův zákon. (Pavlův list Galatským 6:2)

A do třetice ještě jedna lidová moudrost na závěr:  
Procházíš-li peklem, nezastavuj se!

Nuže, přátelé, těším se na naše další setkání "na Cestě" - v neděli jako obvykle v Café Louvre od 17 hodin. A kdybyste se kdokoli chtěli sejít i jindy a jinde, třeba i jen ve dvou či třech, moc rád vám budu k dispozici.

Pokoj a milost nám všem,
Saša

"Milovati budeš..."

Tak tu máme první listopadový víkend a to mj. znamená, že za čtyři týdny začíná advent a s ním nový liturgický rok. Do té doby ale ještě chceme dokončit náš průřez evangeliem Marka a podívat se společně na pár klíčových momentů Ježíšova života a učení. Na tuto nadcházející neděli připadá text z Marka 12:28-34 o "přikázání lásky" - k Bohu, k sobě a k bližnímu.

 
Musím se přiznat, že mám před tím tématem dost ostych. Jednak se u nás o lásce moc nemluví. Jednak jsme o ní už dost mluvili během série kázání o manželství. A jednak taky nesnáším náboženský kýč! 

Jak je vůbec možné lásku přikazovat? Není ten Bůh nějaký divný? Anebo jsme divní my? Co to ta láska vlastně je? Vědí to teologové, básníci, psychiatři, nebo biologové?

Pokud jde o mě, určitě nemám připraveno nějakých "pět snadných a rychlých kroků k životu v lásce". Taky se necítím být v tomto oboru nějakým expertem. Naopak, právě v tomhle často žalostně selhávám. 

Ale věřím celým srdcem, že možná právě v tomhle kratičkém Ježíšově výroku je ukryto veliké tajemství, jak žít. A chtěl bych to tajemství - i spolu s vámi - více objevit...

A tak se těším na naše setkání v neděli v Café Louvre, jako obvykle od 17 hodin. Hudbou nám tentokrát poslouží osvědčený boys-band New Collection (možná i s novým přírůstkem).

Tak pěkný víkend a lásce zdar!
Saša