První dovolená, první křty... (Lindava 17.-21.8. 2011)

Naše vznikající společenství má za sebou první společnou dovolenou a první křty. To když 26 dospělých i dětských duší spolu zažilo, jak se kovově temná oblaka coby chrliče vody postupně proměňují a rozjasňují v pravou letní žhavou oblohu, jak vysychá roubená chalupa "bratra opata", neboli Mathiase, který byl naším milým hostitelem, jak praská hřejivý oheň a chutná pečené maso, jak vypadá nápaditá sklárna Bořka Šípka, jak chladná a osvěžující může být voda potoka i rybníka, jak milé i inspirující mohou být společně rozhovory nebo filmový večer... 

Možná jen sobotní ráno přineslo určitou obavu a napětí, to když jsme se dozvěděli, že Mathias zažil ráno před odjezdem za námi srdeční slabost a sanitka ho odvezla do nemocnice. A protože pro něj máme v srdci slabost, modlili jsme se a mysleli na něj. Nakonec se různé obavy nepotvrdily a Mathias mohl spolu s námi zažít ještě jakýsi pomyslný vrchol naší dovolené, a to když v nedalekém potoce přijala křest skupinka 4 kluků, a vysluhovat a zažít společnou Večeři Páně. 

         Tak zase někdy...

         Ondřej Novotný

 

A zde jako bonus ještě Frankovo video ze křtu :-)

 

Homosexuálové, Bible a my

Drazí, 
tentokrát je to trochu delší, vlastně tady přetiskuji článek, o který jsem byl požádán v kontextu aktuálních diskusí o křesťanském postoji k homosexualitě. Jak víte, nejsem sexuolog ani odborník na etiku, následující řádky tedy píšu jen z pozice člověka, který se dlouhá léta zabývá Biblí, jejím překládáním, vykládáním a ve světlých chvilkách i snahou o její aplikaci v životě. Můj pohled jistě není neomyný a budu tedy vděčný za jakoukoli případnou konstruktivní kritiku. Studium tohoto tématu mi mnoho dalo a samotného v lecčem překvapilo; snad bude tento můj nástin i někomu z vás k užitku.

Je možná možná poněkud překvapivé, jak málo se toho z Bible o homosexualitě dozvídáme - zvláště když víme, jak rozšířené a "normální" byly nejrůznější sexuální praktiky ve starověkém i antickém světě. U Mojžíše dvakrát čteme strohou větu: "Nebudeš ležet (spát, obcovat) s mužem jako se ženou" (Leviticus 18:22; 20:13). Jedná se o jednu z mnoha norem, kterými se má Izrael odlišovat od svého okolí. Celý seznam těchto norem (kultických, etických, hygienických, dietetických, rodinných atd.) je zarámován poukazem na výsadní smluvní vztah mezi Bohem a Izraelem, který je povolán, aby se odlišoval od "zvyklostí okolních národů" (18:2-3; 20:22-26).

Starý zákon se pak už o homosexualitě už vlastně nikde nezmiňuje. Výjimkou by mohly být dva téměř identické příběhy o hromadném brutálním znásilnění cizinců - jednou v Sodomě a jednou v Benjamínské Gibeji (Gen 19:1-11 a Soudců 19:17-30). Jádrem těchto příběhů je ale spíše hřích spočívající v porušení povinné blízkovýchodní pohostinnosti k příchozím. Sodomští jsou v Genesi vylíčeni obecně jako "zlí lidé" (Gen 13:13) a podle proroka Ezechiele byla vinou Sodomy "pýcha, sytost, klidné pohodlí" a neochota pomoci "chudým a ubohým" (Ezechiel 16:49). Také u gibejského příběhu na konci knihy Soudců je tématem nelidská krutost "místních ničemů" (Soudců 19:22), nikoli jejich samotná sexuální orientace. Koneckonců, v Sodomě ani k samotnému činu nedošlo (Bůh útočníky ranil slepotou) a Gibejští nakonec celou noc znásilňovali nikoli příchozího hosta, ale jeho družku(!), dokud ji neutýrali k smrti. Je každopádně zřejmé, že tyto příběhy o hromadném brutálním násilí nevrhají příliš mnoho světla na otázky homosexuality, jak se o ní dnes u nás diskutuje.

Co tedy říká k věci Nový zákon? Kupodivu, opět velmi málo. Ježíš se v evangeliích k tématu dokonce vůbec nevyjadřuje. Ve zbytku NZ jsou celkem tři zmínky, všechny v Pavlových listech: Římanům 1:21-32 popisuje osud pohanů jakožto odpadlíků, kteří Boha původně znali, ale odvrátili se od něj a "začali uctívat stvoření raději nežli Stvořitele". Bůh je tedy "vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné" - mluví se konkrétně o mužích, kteří "opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem", v podobném smyslu také o ženách. Jako další symptomy odcizení od Boha zde Pavel jmenuje např. chamtivost, zášť, závist, štvaní, pomlouvání, zpupnost, aroganci, vzpouru vůči rodičům, nespolehlivost, bezcitnost a nemilosrdnost. Po tomto seznamu zvráceností ihned následuje 2. kapitola listu, která zbožného čtenáře překvapí varováním, aby pachatele těchto činů nesoudil: Jinak "odsuzuješ sám sebe - vždyť sám děláš to, co soudíš!" (2:1). Apoštol dále vysvětluje, že nikoli soud, ale Boží trpělivost a dobrota vede lidi k pokání (v. 4). A protože Bůh ve svém soudu "nikomu nestraní" (v. 11), věřící nemají žádnou výhodu. Naopak, apoštol (spolu s Izaiášem a Ezechielem) dokonce věřící obviňuje, že pohané Boha odmítají právě kvůli nim a jejich chování (v. 24).

Jediné další dvě novozákonní zmínky citované v souvislosti s homosexualitou jsou 1Kor 6:9-10 a 1Tim 1:9-10. Opět jde o výčty hříchů, jako je např. smilstvo, lakomství, opilství, pomlouvání apod. V seznamu jsou také dvě slova, jejichž význam není zcela jasný a jejich překlady se tedy velice různí. "Malakoi" znamená doslova "měkcí" a překládá se jako zženštilí nebo jako požitkáři, nemravní, rozkošníci apod. Některé anglické překlady zde uvádějí "male prostitutes" (= prostituti). Přesný autorem zamýšlený význam výrazu je ale v tuto chvíli neznámý. Další zde použitý termín je "arsenokoitai", dosl. "samcoložníci". Opět nejde o zcela jasné slovo, z dochovaných textů vyplývá, že Pavel je v řečtině zřejmě použil jako vůbec první. Některé překlady (např. ČSP) termín překládají slovem "homosexuálové", ale to je zřejmě anachronismus, neboť jde o slovo (a koncept) veskrze moderní, vzniklý až v 19. století n.l. Je poměrně pravděpodobné, že Pavel zde mluví o v antice běžné praxi pederastie, kdy si starší (ženatí) muži vydržovali pro své sexuální uspokojení mladíčky, často otroky. Vzhledem k nezvyklosti použitého slova si ale jisti být nemůžeme.



Zdá se tedy, že Bible nemá mnoho co říci o rovnocenném, dobrovolném, věrném (příp. i registrovaném) partnerství dvou osob stejného pohlaví - je to proto, že byla napsána v jiném historicko-kulturním kontextu, než v jakém žijeme my dnes. To ale neznamená, že by nám Bible v naší situaci nemohla být vodítkem. Naopak. Je ale potřeba naslouchat jejímu celému poselství, nikoli se z ní snažit tahat jednotlivé výroky jako "odpovědi" na jednotlivé "problémy". Když apoštol Pavel ve zmíněném textu Řím 1 hovoří o odchylce od "přirozeného obcování", odkazuje k původnímu dokonalému řádu stvoření, kdy "Bůh učinil člověka ke svému obrazu, jako muže a ženu", "aby se stali jedním tělem" (Gen 1:27-28, 2:18-25). Jeden muž, jedna žena, jeden věčný život v harmonii spolu a s Bohem. To je biblický ideál. V dalším vyprávění Bible i všude kolem sebe ovšem vidíme, jak je tento dokonalý řád stvoření narušen. Sám Pavel mluví o tom, že stvoření je nedobrovolně poddáno zkáze, a tak sténá v bolestech, v naději, že bude vysvobozeno do slavné svobody Božích dětí (Řím 8:19-22).


Mnozí proroci, učitelé a zákonodárci se snažili hřích ze světa vymýtit, ale marně. Na hřích je každá rada a každý zákon krátký. Svobodu od hříchu a zkázy nakonec nám lidem přináší jen Boží syn Ježíš, který jako Boží Beránek"snímá hříchy světa". Jen uvědomění si a přijetí jeho radikální lásky k nám má moc proměnit a uzdravit naše srdce. Jeho dílo osvobození, proměny a obnovy dnes pokračuje ve světě skrytě a často pomalu - od srdce k srdci. Jeho postup je zároveň nezastavitelný - jako "kvas v těstě". Až "prokvasí všechno těsto", až plně nastane ono kýžené vysvobození sténajícího stvoření, až "přijde Boží království", nebudou už hříchy, nemoci, zemětřesení, sucha, povodně, hladomory, války, křivdy, nenávisti, žádná zloba a žádná bolest. Dokonce ani smrt už více nebude. Celé stvoření bude "nové", obnovené Jeho láskou. (Iz 65:17-25, Zj 21:1-5). To je "požehnaná naděje" kterou křesťané chovají a kterou jsou povoláni sdílet jakožto "dobrou zprávu" se vším stvořením (Marek 16:15, 2Kor 5:17-20).

Řekl bych proto, že úkolem nás křesťanů není vnucovat biblické normy okolní sekulární společnosti - je to jednak neúčinné a jednak nám Bible nic takového neukládá. Výzva, kterou před nás klade, je mnohem náročnější: Máme vytvářet a nabízet pokornou, radikální alternativu k mainstreamu, totiž ježíšovské společenství lásky, jež bude okolnímu světu divem a "znamením budoucího věku". Až budou lidé žasnout nad naší svatostí, radostí, pokojem a láskou, jistě budeme mít řadu příležitostí podělit se s nimi o evangelium. Bohužel však, často býváme spíše vnímáni jako ti, kdo chtějí svým bližním tahat pověstnou třísku z oka, a z vlastního oka nám přitom trčí trám... Proto bych rád jako příspěvek do debaty o homosexualitě navrhl: Nechceme-li si dveře evangelia v naší zemi ještě více zabouchnout, zameťme si před vlastním prahem. Varujme se "kvasu farizejství". Nenechme se strhnout k boji, který není náš. Vždyť "Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší..." (1Tim 1:15).

Srdečně, v Jeho lásce
Saša

Vzhlédnout k nebi
Drazí,

tak je tu znovu víkend a já vás znovu zdravím a zvu na naši pravidelnou hostelní bohoslužbu.

Během týdne jsem se v myšlenkách vracel k našemu setkání minulou neděli - jsem moc vděčný za možnost společně nejen naslouchat slovům Písma, ale i společně přemýšlet, diskutovat, hledat odpovědi, anebo alespoň klást otázky. (Pro vás, kdo jste tam nemohli být: udělali jsme si čas na reflexi a diskusi o nedávném neštěstí v Norsku, zejména o tom, že se dotyčný vrah označil za "křesťana". Zamýšleli jsme se nad tím, co to znamená být křesťan a jaký je rozdíl mezi křesťanstvím a "křesťanismem" - tedy ideologií, která se jen Bohem zaštiťuje, aniž by měla Kristova ducha. Věřím, že je to závažná otázka pro každého z nás...)

Na tuto neděli nám křesťanský liturgický kalendář předkládá text z Matouše 14:13-21 o Ježíšově nasycení zástupů pěti chleby a dvěma rybami. Rád bych se spolu s vámi pozastavil nad jedním téměř nenápadným detailem tohoto příběhu. Čteme, že v této situaci nouze a očividné bezmocnosti tváří v tvář výzvě okamžiku Ježíš "vzhlédl k nebi" (v. 19). Věřím, že právě v této nenápadné zmínce tkví bod obratu a klíč k celému příběhu. Ale o tom více až v neděli od 17 hod. v Mosaic House ... :-)

Ať už jste na cestách nebo trávíte léto v Praze, všem přeju pokoj a milost na naší Cestě za Ním.

S pohledem k nebi,
Saša

Bůh plánu "B"

Drazí,

při pohledu z okna nebo procházce venku má člověk pocit, že letošní léto se asi nějak porouchalo. Jakoby soubor "léto" nešel downloadovat, byl poškozen nebo nebyl nalezen. Jenže - to, co může některé z nás frustrovat, může být pro jiného dobrou zprávou. Jak víte, v červnu jsem trochu cestoval v USA a byl jsem mj. v místech, kde ani v noci nebylo možné venku posedět, protože vlkost neklesala pod 98% a teplota pod 30°C. Když tu teď byl jeden z amerických přátel na návštěvě, nemohl si toto naše "porouchané" léto vynachválit - jako bychom tady měli puštěnou centrální klimatizaci! :-)

A tak teď občas přemýšlím o tom, jak to, co v danou chvíli z našeho pohledu vypadá jako špatná zpráva, se později při pohledu zpět nebo odjinud ukáže být dobrou zprávou, za kterou je člověk nakonec vděčný. Může to být promarněná příležitost, ujetý vlak, rozchod s přítelem, cokoliv, co "nevyšlo".

Teprve později zjišťujeme, že kdyby býval vyšel původní "plán A", nikdy bychom nezažili "plán B". Myslím, že jak v Bibli, tak v životní zkušenosti vidíme, že Bůh je Bohem plánu B. Nebo taky plánu C. Nebo D, E, F atd. Znovu a znovu čteme, že je "trpělivý, laskavý, dlouho shovívající". Přesto míváme někdy pocit, že jsme "prošvihli Boží plán". Já osobně ale na žádný takový "plán" nevěřím. Nevěřím, že jsme loutky v jeho plánu, v jakési monstrózní vesmírné Pětiletce! Nevěřím, že jsme figurky na jeho šachovnici, a když náhodou použijeme svobodnou vůli, tak on řekne: "Sorry, pěšáku, jsi mimo můj plán, takže nazdar, s tebou končím!"

Zároveň ale věřím, že Bůh má svůj sen o nás, svou touhu, svou představu. Už první, co o nás říká, je určité tvůrčí (nebo rodičovské) snění: "Učiňme člověka podle našeho obrazu...". A tak tedy jako rodič má i představu, co je pro nás dobré a nejlepší a tuto představu nám sděluje ve svém Slově a skrze svého Ducha. Ale jestli tuto představu poznáme, jak se s ní popasujeme a nakolik se s ní ztotožníme, to už je na nás - a to je vlastně příběh naší duchovní cesty, naší pouti životem.

No tak vidím, že se tentokrát páteční pozvánka rozrostla do malého kázání, snad mi prominete... :-) Třeba to přijde vhod těm z vás, kdo budete tuto neděli někde na cestách a nebude moci být s námi od 17 hod. v Mosaic House. S těmi z vás, kdo naopak přijdou, se podíváme na závěr 13. kap. Matouše, kde je pár kratičkých, ale poměrně překvapivých Ježíšových podobenství o Království. Týkají se hlavně hledání skrytých cenností - a placení ceny za jejich získání. Ale nechci předbíhat a začínat tu další kázání! :-)

Tak se už těším, jak nám Boží Duch pomůže při našem setkání tyto obrazné hádanky otevírat a jak skrze ně třeba čerstvě poznáme Boží vůli - nebo spíš Boží touhu, chcete-li...

Každopádně přeju všem krásný, i když třeba zatažený a deštivý (ale kdo ví?) víkend!
Saša

Veselé náboženství



Drazí,

nevím, jak vy, ale já mám dnes pocit, že bych měl být Bohu vděčný. Nějak to někdy nestíháme, jako bychom měli smysly trénované vnímat potíže, trable a neúspěchy, zatímco ty dobré věci jakoby nestojí za zmínku. Možná jsme odmalička nějakou zpětnou vazbu slýchali (od rodičů, učitelů, šéfů...) jen, když bylo "něco špatně", tak si ani nejsme zvyklí uvědomovat, co všechno "je dobře"... A možná hlavně v Česku je povinné na dotaz "Jak se máš?" odpovídat ve stylu "Ále, to víš, jak se dá..."

A přitom Bible nám předkládá veselé náboženství... Už ve Starém zákoně spočívala v podstatě veškerá náboženská povinnost v tom, jít do Jeruzaléma třikrát za rok slavit velké svátky (Velikonoce, Letnice a Svátek stánků) a doma oslavovat jednou týdně - v den šabatu.

Nový zákon nám pak říká, že "nyní zůstává svátek lidu Božímu" (Žid 4:9) a výzva "stále se radujte" se zde opakuje znovu a znovu (Filip 3:1; 4:4; 1Tes 5:16). V 1Tes 5 je k této výzvě připojeno ještě pár dalších, například: "Za všech okolností buďte vděční" (v. 18)... to mi připadá jako klíč - rozhlídnout se okolo - po okolnostech, ale i za ně, pod ně a nad ně, vzhlédnout k nebi jako Ježíš, když lámal chléb, než byl zrazen, a být vděčný... to je myslím nejlepší antidepresivum, nejjistější zdroj radosti.



Chce to ale možná tréning, zvlášť kvůli té naší reptalské české nátuře. Takže za co můžu být třeba tento týden vděčný já?
- naše vydavatelství dostalo zakázku, na které vydělá...
- dostali jsme autorská práva na skvělou knížku...
- viděl jsem se s přáteli z Pekingu, Berlína, Nového Zélandu, Švýcarska a Prahy...
- dnes mě jeden kamarád pozval na oběd na výborný steak...
- náš syn si předevčírem tím rozbitým sklem neprořízl tepnu, šlo to kousek vedle...
- v posledních dnech vnímám nové nutkání k modlitbě a Ježíšovu přítomnost...
- dnes je to 22 let, co jsme s Katkou manželé - a nejlepší přátelé...

Co na to říct? Jedině: Bože, díky!!!
Radši už skončím, jen jsme nás chtěl všechny povzbudit a možná vyprovokovat - je toho tolik zač můžem být vděční, jen se to možná potřebujeme naučit :-)

V neděli se opět sejdeme v Mosaic House, mj. proto, abychom našemu Bohu děkovali za život, který nám dává.
Já s Klárou budu v Ostravě na festivalu Colours, kde budeme s kapelou The Violet Burning rozsívat semínka evangelia - tak prosím i o vaše modlitby.
Ondřej s Mathiasem se - s pomocí všech přítomných - postarají o kázání. (Škoda, že nemůžu být na dvou místech najednou, už vám závidím!)

Pokoj všem, vzdáleným i blízkým! (Ef 2:17)
Saša

Potřebujeme ho čím dál víc


Drazí,

tak tu je první prázdninový den a já ještě trčím v práci v pátek v půl osmé večer - hanba mě! :-)

Dnes tedy budu velmi stručný: Moc srdečně vás znovu zvu na neděli do Mosaic House... Jako vždy od 17 hodin se sejdeme, abychom společně prožili Jeho přítomnost a aby nám Jeho slovo bylo ne literou, ale "duchem a životem".

Osobně mohu říct, že mi stále v uších zní slova, která zazněla na našem nedávném manželském víkendu: "Čím déle jsme křesťané, tím více - nikoli méně - potřebujeme evangelium." A tak nám všem přeju, aby v našich očích Ježíš a jeho kříž i dnes "vyrostl". Aby jeho slovo pro nás bylo dobrou, ještě lepší a vůbec nejlepší zprávou. Abychom mohli očima víry nahlížet jeho překvapivou milost k nám. A aby výsledkem toho všeho byla naše vděčnost, radost a pokoj přesahující všechno chápání.

A na závěr ještě verš, který mi dnes udělal velkou radost:

"V Kristu Ježíši přece nezáleží na obřízce nebo neobřízce, ale na víře, která se projevuje láskou." (Galatským 5:6)

Opravdu tomu věříme? Možná i o těchto věcech budeme rozvažovat v neděli. A prosím, modlete se i za mě, zatím nemám žádné kázání ani jeho zárodek - nebo o tom aspoň zatím nevím :-)

Moc se těším na setkání - a pokud jste už někde na prázdninách, přeju všem Boží "hustou" přítomnost!

V Jeho lásce
Saša

Jedna dobrá a jedna špatná zpráva - a jedna výzva...

Drazí,
tak je tu zase pátek (opět si říkám, kam se ten týden poděl?!) a je čas k pozvánce na naši nedělní "hostelní" bohoslužbu...

Dnes přemýšlím o dvou věcech, které mne hned ráno zasáhly - jsou to vlastně dvě zprávy, jedna dobrá, jedna špatná. Jedna z Bible, jedna z novin. Obě jsem absolvoval u dnešní snídaně. Jak mnozí víte, na webu Bible21 a na příslušném facebookovém profilu je možné objednat si "Slovo na den" - a dnešní úryvek patří k mým nejoblíbenějším. Těžko k němu co dodávat, takto se nám prostě Bůh představuje, takto říká "já jsem ten a ten" (srov. Exodus 34:5-6):

"Hospodin je milostivý a soucitný, nesmírně trpělivý a velmi laskavý!
Ke všem je dobrotivý Hospodin, on cítí s každým ze svých stvoření!"  (Ž 145:8-9)

Druhá zpráva je z Lidových novin, smutná, o úmrtí skvělé mladé ženy Renaty Elhenické, která mj. spolupracovala s Václavem Havlem. Ačkoli pro své okolí představovala prototyp skvělého člověka, měla skálopevnou vůli a po onemocnění nejrůzněji pracovala na svém uzdravení, zemřela v 39 letech na rakovinu (viz její nekrolog zde).

Jak jdou tyto dvě zprávy dohromady? Nejde mi ani tak o to, proč dobrý Bůh nechává dobré lidi trpět a umírat (to asi nevymyslíme). Spíš mě tu zaujala ta zvláštní Boží vlastnost: "on cítí s každým ze svých stvoření". A tak si říkám: I když často nerozumíme, i když často neumíme pomoci (nebo se tak aspoň cítíme), je jedna věc, kterou se můžeme od Boha učit, ve které můžeme růst a sílit - ten jeho sklon cítit s každým Jeho stvořením. Mít zájem, být osobní, otevřený, naslouchat, snažit se rozumět. A to už je vlastně skoro totéž, co... milovat, že? A tak si říkám - třeba nás tento zájem o druhé nakonec promění, obměkčí naše srdce a mysl, tak že budeme víc jako on, víc "milostiví, soucitní, trpěliví a laskaví" ... Jak se to stane? Určitě "ne silou ani mocí", ale jeho Duchem.

A tak se moc těším na naše další setkání a na občerstvení (a snad i proměnění) ducha i duše tuto neděli v Mosaic House (Odborů 4, Praha 2) od 17 hodin.  

A nezapomeňte, nejsme tu jen sami pro sebe, zkuste se podělit o dobrou zprávu s někým kolem sebe a třeba i někoho vzít s sebou...

V Jeho lásce
Saša

Saša "na cestě", kerouackovsky po Americe

Drazí, ozývám se z Amriky, živ a zdráv, trochu znaven, ale sycen milostí shůry. Zatím nebylo moc času ani fotit, natož blogovat, ale teď mám minutku... Nuže - mám za sebou Chicago s okolím a také město Milwaukee (2 hodiny podél Michiganského jezera na sever od Chicaga).

Centrum Chicaga s typickou nadzemkou

Jsou tu samozřejmě sbory obřích amerických rozměrů, ale lidi jsou v jádru stejní, i když ti, s kterými se potkávám, jsou takoví, jak bych to řekl, takoví jakoby hodně spasení... :-) Jako že je to pro ně realita, ne jen nedělní teorie. Příběh, co Bůh dělá mezi námi v Praze a vůbec v Česku, např. ohledně B21, tady dostává lidi (doslova!) do kolen. Všichni se za nás chtějí modlit a rýsuje se asi i nějaká další možná podpora evangelia... uvidíme.

Memphis na břehu řeky Missisippi

Teď jsem právě v Memphisu, kam jsem dorazil z Chicaga autobusem. Asi abychom se na desetihodinové cestě nenudili, rozbila se klimatizace (panují tu šílená vedra, posuďte sami - kolem 100 °Fahrnheita). Takže jsme zastavili u pumpy v nějaké díře uprostřed illinoiských polí (jen na to klikněte, nebudete litovat!). 3 hodiny jsme čekali na příjezd mechanika (přesněji: mechaničky), ta zjistila, že to neumí spravit a musí pro nás přijet jiný autobus - takže jsme tam nakonec čekali celkem 7 hodin. zajímavé, jak je vše relativní. Následujících 5 hodin cesty uběhlo jako voda!

Dorazil jsem tedy dnes (v neděli) před čtvrtou ráno, trochu to dospal a dnes mluvil ve dvou velkých presbyteriánských sborech. Jak jsem zmínil, zájem o Prahu je tady enormní. Všichni říkají, jaké je to nejkrásnější město v Evropě. Věřil bych tomu! Zítra jsem zvaný na brzký ranní golf, pak nějaké další schůzky a večer jdeme na místní blues - Memphis je prý jeho kolébkou, např. tu začínal B. B. King. Tak se těším!!!

Slyšel jsem, že v Mosaic House bylo veselo, mj. i díky Mathiasovým balonkům, tak mám radost a samozřejmě mě štve, že jsem tam nemohl být taky. Tak se opatrujte a brzy zase na viděnou. A do té doby aspoň na čtenou :-)

"Ukřižování v Praze"
Reportáž ČT z nedávné velikonoční akce, na které jsme se podíleli... Pokud jste tam nebyli, tady je video z Událostí.

"Náš" hostel - kostel Mosaic House je opěvován na iDnes ... :-)

Vítáme vás...

... v našem virtuálním domově, klubu, kavárně či kostele -ještě uvidíme, jak se to tu vyvine :-)

Přátelé, zde na tomto blogu bychom rádi vytvořili místo k setkávání na Cestě - kromě našich setkání ve "skutečném" světě každou neděli od 17 hod. v Mosaic House (Odborů 4, Praha 2).

Uvidíme, zda se to podaří, ale mohli bychom zde jednak nacházet novinky a oznámení, jednak by tu (snad) šly zpřístupnit nahrávky kázání, šlo by tu i diskutovat, ptát a se a třeba i odpovídat :-)

Jdou sem dávat fotky, videa, odkazy atd.

Tak uvidíme, jak to zafunguje.

Těšíme se!

Saša a spol.