Veselé náboženství



Drazí,

nevím, jak vy, ale já mám dnes pocit, že bych měl být Bohu vděčný. Nějak to někdy nestíháme, jako bychom měli smysly trénované vnímat potíže, trable a neúspěchy, zatímco ty dobré věci jakoby nestojí za zmínku. Možná jsme odmalička nějakou zpětnou vazbu slýchali (od rodičů, učitelů, šéfů...) jen, když bylo "něco špatně", tak si ani nejsme zvyklí uvědomovat, co všechno "je dobře"... A možná hlavně v Česku je povinné na dotaz "Jak se máš?" odpovídat ve stylu "Ále, to víš, jak se dá..."

A přitom Bible nám předkládá veselé náboženství... Už ve Starém zákoně spočívala v podstatě veškerá náboženská povinnost v tom, jít do Jeruzaléma třikrát za rok slavit velké svátky (Velikonoce, Letnice a Svátek stánků) a doma oslavovat jednou týdně - v den šabatu.

Nový zákon nám pak říká, že "nyní zůstává svátek lidu Božímu" (Žid 4:9) a výzva "stále se radujte" se zde opakuje znovu a znovu (Filip 3:1; 4:4; 1Tes 5:16). V 1Tes 5 je k této výzvě připojeno ještě pár dalších, například: "Za všech okolností buďte vděční" (v. 18)... to mi připadá jako klíč - rozhlídnout se okolo - po okolnostech, ale i za ně, pod ně a nad ně, vzhlédnout k nebi jako Ježíš, když lámal chléb, než byl zrazen, a být vděčný... to je myslím nejlepší antidepresivum, nejjistější zdroj radosti.



Chce to ale možná tréning, zvlášť kvůli té naší reptalské české nátuře. Takže za co můžu být třeba tento týden vděčný já?
- naše vydavatelství dostalo zakázku, na které vydělá...
- dostali jsme autorská práva na skvělou knížku...
- viděl jsem se s přáteli z Pekingu, Berlína, Nového Zélandu, Švýcarska a Prahy...
- dnes mě jeden kamarád pozval na oběd na výborný steak...
- náš syn si předevčírem tím rozbitým sklem neprořízl tepnu, šlo to kousek vedle...
- v posledních dnech vnímám nové nutkání k modlitbě a Ježíšovu přítomnost...
- dnes je to 22 let, co jsme s Katkou manželé - a nejlepší přátelé...

Co na to říct? Jedině: Bože, díky!!!
Radši už skončím, jen jsme nás chtěl všechny povzbudit a možná vyprovokovat - je toho tolik zač můžem být vděční, jen se to možná potřebujeme naučit :-)

V neděli se opět sejdeme v Mosaic House, mj. proto, abychom našemu Bohu děkovali za život, který nám dává.
Já s Klárou budu v Ostravě na festivalu Colours, kde budeme s kapelou The Violet Burning rozsívat semínka evangelia - tak prosím i o vaše modlitby.
Ondřej s Mathiasem se - s pomocí všech přítomných - postarají o kázání. (Škoda, že nemůžu být na dvou místech najednou, už vám závidím!)

Pokoj všem, vzdáleným i blízkým! (Ef 2:17)
Saša