Homosexuálové, Bible a my
Drazí,
tentokrát je to trochu delší, vlastně tady přetiskuji článek, o který jsem byl požádán v kontextu aktuálních diskusí o křesťanském postoji k homosexualitě. Jak víte, nejsem sexuolog ani odborník na etiku, následující řádky tedy píšu jen z pozice člověka, který se dlouhá léta zabývá Biblí, jejím překládáním, vykládáním a ve světlých chvilkách i snahou o její aplikaci v životě. Můj pohled jistě není neomyný a budu tedy vděčný za jakoukoli případnou konstruktivní kritiku. Studium tohoto tématu mi mnoho dalo a samotného v lecčem překvapilo; snad bude tento můj nástin i někomu z vás k užitku.
Je možná možná poněkud překvapivé, jak málo se toho z Bible o homosexualitě dozvídáme - zvláště když víme, jak rozšířené a "normální" byly nejrůznější sexuální praktiky ve starověkém i antickém světě. U Mojžíše dvakrát čteme strohou větu: "Nebudeš ležet (spát, obcovat) s mužem jako se ženou" (Leviticus 18:22; 20:13). Jedná se o jednu z mnoha norem, kterými se má Izrael odlišovat od svého okolí. Celý seznam těchto norem (kultických, etických, hygienických, dietetických, rodinných atd.) je zarámován poukazem na výsadní smluvní vztah mezi Bohem a Izraelem, který je povolán, aby se odlišoval od "zvyklostí okolních národů" (18:2-3; 20:22-26).
Starý zákon se pak už o homosexualitě už vlastně nikde nezmiňuje. Výjimkou by mohly být dva téměř identické příběhy o hromadném brutálním znásilnění cizinců - jednou v Sodomě a jednou v Benjamínské Gibeji (Gen 19:1-11 a Soudců 19:17-30). Jádrem těchto příběhů je ale spíše hřích spočívající v porušení povinné blízkovýchodní pohostinnosti k příchozím. Sodomští jsou v Genesi vylíčeni obecně jako "zlí lidé" (Gen 13:13) a podle proroka Ezechiele byla vinou Sodomy "pýcha, sytost, klidné pohodlí" a neochota pomoci "chudým a ubohým" (Ezechiel 16:49). Také u gibejského příběhu na konci knihy Soudců je tématem nelidská krutost "místních ničemů" (Soudců 19:22), nikoli jejich samotná sexuální orientace. Koneckonců, v Sodomě ani k samotnému činu nedošlo (Bůh útočníky ranil slepotou) a Gibejští nakonec celou noc znásilňovali nikoli příchozího hosta, ale jeho družku(!), dokud ji neutýrali k smrti. Je každopádně zřejmé, že tyto příběhy o hromadném brutálním násilí nevrhají příliš mnoho světla na otázky homosexuality, jak se o ní dnes u nás diskutuje.
Co tedy říká k věci Nový zákon? Kupodivu, opět velmi málo. Ježíš se v evangeliích k tématu dokonce vůbec nevyjadřuje. Ve zbytku NZ jsou celkem tři zmínky, všechny v Pavlových listech: Římanům 1:21-32 popisuje osud pohanů jakožto odpadlíků, kteří Boha původně znali, ale odvrátili se od něj a "začali uctívat stvoření raději nežli Stvořitele". Bůh je tedy "vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné" - mluví se konkrétně o mužích, kteří "opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem", v podobném smyslu také o ženách. Jako další symptomy odcizení od Boha zde Pavel jmenuje např. chamtivost, zášť, závist, štvaní, pomlouvání, zpupnost, aroganci, vzpouru vůči rodičům, nespolehlivost, bezcitnost a nemilosrdnost. Po tomto seznamu zvráceností ihned následuje 2. kapitola listu, která zbožného čtenáře překvapí varováním, aby pachatele těchto činů nesoudil: Jinak "odsuzuješ sám sebe - vždyť sám děláš to, co soudíš!" (2:1). Apoštol dále vysvětluje, že nikoli soud, ale Boží trpělivost a dobrota vede lidi k pokání (v. 4). A protože Bůh ve svém soudu "nikomu nestraní" (v. 11), věřící nemají žádnou výhodu. Naopak, apoštol (spolu s Izaiášem a Ezechielem) dokonce věřící obviňuje, že pohané Boha odmítají právě kvůli nim a jejich chování (v. 24).
Jediné další dvě novozákonní zmínky citované v souvislosti s homosexualitou jsou 1Kor 6:9-10 a 1Tim 1:9-10. Opět jde o výčty hříchů, jako je např. smilstvo, lakomství, opilství, pomlouvání apod. V seznamu jsou také dvě slova, jejichž význam není zcela jasný a jejich překlady se tedy velice různí. "Malakoi" znamená doslova "měkcí" a překládá se jako zženštilí nebo jako požitkáři, nemravní, rozkošníci apod. Některé anglické překlady zde uvádějí "male prostitutes" (= prostituti). Přesný autorem zamýšlený význam výrazu je ale v tuto chvíli neznámý. Další zde použitý termín je "arsenokoitai", dosl. "samcoložníci". Opět nejde o zcela jasné slovo, z dochovaných textů vyplývá, že Pavel je v řečtině zřejmě použil jako vůbec první. Některé překlady (např. ČSP) termín překládají slovem "homosexuálové", ale to je zřejmě anachronismus, neboť jde o slovo (a koncept) veskrze moderní, vzniklý až v 19. století n.l. Je poměrně pravděpodobné, že Pavel zde mluví o v antice běžné praxi pederastie, kdy si starší (ženatí) muži vydržovali pro své sexuální uspokojení mladíčky, často otroky. Vzhledem k nezvyklosti použitého slova si ale jisti být nemůžeme.
Zdá se tedy, že Bible nemá mnoho co říci o rovnocenném, dobrovolném, věrném (příp. i registrovaném) partnerství dvou osob stejného pohlaví - je to proto, že byla napsána v jiném historicko-kulturním kontextu, než v jakém žijeme my dnes. To ale neznamená, že by nám Bible v naší situaci nemohla být vodítkem. Naopak. Je ale potřeba naslouchat jejímu celému poselství, nikoli se z ní snažit tahat jednotlivé výroky jako "odpovědi" na jednotlivé "problémy". Když apoštol Pavel ve zmíněném textu Řím 1 hovoří o odchylce od "přirozeného obcování", odkazuje k původnímu dokonalému řádu stvoření, kdy "Bůh učinil člověka ke svému obrazu, jako muže a ženu", "aby se stali jedním tělem" (Gen 1:27-28, 2:18-25). Jeden muž, jedna žena, jeden věčný život v harmonii spolu a s Bohem. To je biblický ideál. V dalším vyprávění Bible i všude kolem sebe ovšem vidíme, jak je tento dokonalý řád stvoření narušen. Sám Pavel mluví o tom, že stvoření je nedobrovolně poddáno zkáze, a tak sténá v bolestech, v naději, že bude vysvobozeno do slavné svobody Božích dětí (Řím 8:19-22).
Mnozí proroci, učitelé a zákonodárci se snažili hřích ze světa vymýtit, ale marně. Na hřích je každá rada a každý zákon krátký. Svobodu od hříchu a zkázy nakonec nám lidem přináší jen Boží syn Ježíš, který jako Boží Beránek"snímá hříchy světa". Jen uvědomění si a přijetí jeho radikální lásky k nám má moc proměnit a uzdravit naše srdce. Jeho dílo osvobození, proměny a obnovy dnes pokračuje ve světě skrytě a často pomalu - od srdce k srdci. Jeho postup je zároveň nezastavitelný - jako "kvas v těstě". Až "prokvasí všechno těsto", až plně nastane ono kýžené vysvobození sténajícího stvoření, až "přijde Boží království", nebudou už hříchy, nemoci, zemětřesení, sucha, povodně, hladomory, války, křivdy, nenávisti, žádná zloba a žádná bolest. Dokonce ani smrt už více nebude. Celé stvoření bude "nové", obnovené Jeho láskou. (Iz 65:17-25, Zj 21:1-5). To je "požehnaná naděje" kterou křesťané chovají a kterou jsou povoláni sdílet jakožto "dobrou zprávu" se vším stvořením (Marek 16:15, 2Kor 5:17-20).
Řekl bych proto, že úkolem nás křesťanů není vnucovat biblické normy okolní sekulární společnosti - je to jednak neúčinné a jednak nám Bible nic takového neukládá. Výzva, kterou před nás klade, je mnohem náročnější: Máme vytvářet a nabízet pokornou, radikální alternativu k mainstreamu, totiž ježíšovské společenství lásky, jež bude okolnímu světu divem a "znamením budoucího věku". Až budou lidé žasnout nad naší svatostí, radostí, pokojem a láskou, jistě budeme mít řadu příležitostí podělit se s nimi o evangelium. Bohužel však, často býváme spíše vnímáni jako ti, kdo chtějí svým bližním tahat pověstnou třísku z oka, a z vlastního oka nám přitom trčí trám... Proto bych rád jako příspěvek do debaty o homosexualitě navrhl: Nechceme-li si dveře evangelia v naší zemi ještě více zabouchnout, zameťme si před vlastním prahem. Varujme se "kvasu farizejství". Nenechme se strhnout k boji, který není náš. Vždyť "Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší..." (1Tim 1:15).
Srdečně, v Jeho lásce
Saša
Drazí,
tentokrát je to trochu delší, vlastně tady přetiskuji článek, o který jsem byl požádán v kontextu aktuálních diskusí o křesťanském postoji k homosexualitě. Jak víte, nejsem sexuolog ani odborník na etiku, následující řádky tedy píšu jen z pozice člověka, který se dlouhá léta zabývá Biblí, jejím překládáním, vykládáním a ve světlých chvilkách i snahou o její aplikaci v životě. Můj pohled jistě není neomyný a budu tedy vděčný za jakoukoli případnou konstruktivní kritiku. Studium tohoto tématu mi mnoho dalo a samotného v lecčem překvapilo; snad bude tento můj nástin i někomu z vás k užitku.
Je možná možná poněkud překvapivé, jak málo se toho z Bible o homosexualitě dozvídáme - zvláště když víme, jak rozšířené a "normální" byly nejrůznější sexuální praktiky ve starověkém i antickém světě. U Mojžíše dvakrát čteme strohou větu: "Nebudeš ležet (spát, obcovat) s mužem jako se ženou" (Leviticus 18:22; 20:13). Jedná se o jednu z mnoha norem, kterými se má Izrael odlišovat od svého okolí. Celý seznam těchto norem (kultických, etických, hygienických, dietetických, rodinných atd.) je zarámován poukazem na výsadní smluvní vztah mezi Bohem a Izraelem, který je povolán, aby se odlišoval od "zvyklostí okolních národů" (18:2-3; 20:22-26).
Starý zákon se pak už o homosexualitě už vlastně nikde nezmiňuje. Výjimkou by mohly být dva téměř identické příběhy o hromadném brutálním znásilnění cizinců - jednou v Sodomě a jednou v Benjamínské Gibeji (Gen 19:1-11 a Soudců 19:17-30). Jádrem těchto příběhů je ale spíše hřích spočívající v porušení povinné blízkovýchodní pohostinnosti k příchozím. Sodomští jsou v Genesi vylíčeni obecně jako "zlí lidé" (Gen 13:13) a podle proroka Ezechiele byla vinou Sodomy "pýcha, sytost, klidné pohodlí" a neochota pomoci "chudým a ubohým" (Ezechiel 16:49). Také u gibejského příběhu na konci knihy Soudců je tématem nelidská krutost "místních ničemů" (Soudců 19:22), nikoli jejich samotná sexuální orientace. Koneckonců, v Sodomě ani k samotnému činu nedošlo (Bůh útočníky ranil slepotou) a Gibejští nakonec celou noc znásilňovali nikoli příchozího hosta, ale jeho družku(!), dokud ji neutýrali k smrti. Je každopádně zřejmé, že tyto příběhy o hromadném brutálním násilí nevrhají příliš mnoho světla na otázky homosexuality, jak se o ní dnes u nás diskutuje.
Co tedy říká k věci Nový zákon? Kupodivu, opět velmi málo. Ježíš se v evangeliích k tématu dokonce vůbec nevyjadřuje. Ve zbytku NZ jsou celkem tři zmínky, všechny v Pavlových listech: Římanům 1:21-32 popisuje osud pohanů jakožto odpadlíků, kteří Boha původně znali, ale odvrátili se od něj a "začali uctívat stvoření raději nežli Stvořitele". Bůh je tedy "vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné" - mluví se konkrétně o mužích, kteří "opustili přirozené obcování se ženou a vzpláli touhou k sobě navzájem", v podobném smyslu také o ženách. Jako další symptomy odcizení od Boha zde Pavel jmenuje např. chamtivost, zášť, závist, štvaní, pomlouvání, zpupnost, aroganci, vzpouru vůči rodičům, nespolehlivost, bezcitnost a nemilosrdnost. Po tomto seznamu zvráceností ihned následuje 2. kapitola listu, která zbožného čtenáře překvapí varováním, aby pachatele těchto činů nesoudil: Jinak "odsuzuješ sám sebe - vždyť sám děláš to, co soudíš!" (2:1). Apoštol dále vysvětluje, že nikoli soud, ale Boží trpělivost a dobrota vede lidi k pokání (v. 4). A protože Bůh ve svém soudu "nikomu nestraní" (v. 11), věřící nemají žádnou výhodu. Naopak, apoštol (spolu s Izaiášem a Ezechielem) dokonce věřící obviňuje, že pohané Boha odmítají právě kvůli nim a jejich chování (v. 24).
Jediné další dvě novozákonní zmínky citované v souvislosti s homosexualitou jsou 1Kor 6:9-10 a 1Tim 1:9-10. Opět jde o výčty hříchů, jako je např. smilstvo, lakomství, opilství, pomlouvání apod. V seznamu jsou také dvě slova, jejichž význam není zcela jasný a jejich překlady se tedy velice různí. "Malakoi" znamená doslova "měkcí" a překládá se jako zženštilí nebo jako požitkáři, nemravní, rozkošníci apod. Některé anglické překlady zde uvádějí "male prostitutes" (= prostituti). Přesný autorem zamýšlený význam výrazu je ale v tuto chvíli neznámý. Další zde použitý termín je "arsenokoitai", dosl. "samcoložníci". Opět nejde o zcela jasné slovo, z dochovaných textů vyplývá, že Pavel je v řečtině zřejmě použil jako vůbec první. Některé překlady (např. ČSP) termín překládají slovem "homosexuálové", ale to je zřejmě anachronismus, neboť jde o slovo (a koncept) veskrze moderní, vzniklý až v 19. století n.l. Je poměrně pravděpodobné, že Pavel zde mluví o v antice běžné praxi pederastie, kdy si starší (ženatí) muži vydržovali pro své sexuální uspokojení mladíčky, často otroky. Vzhledem k nezvyklosti použitého slova si ale jisti být nemůžeme.
Zdá se tedy, že Bible nemá mnoho co říci o rovnocenném, dobrovolném, věrném (příp. i registrovaném) partnerství dvou osob stejného pohlaví - je to proto, že byla napsána v jiném historicko-kulturním kontextu, než v jakém žijeme my dnes. To ale neznamená, že by nám Bible v naší situaci nemohla být vodítkem. Naopak. Je ale potřeba naslouchat jejímu celému poselství, nikoli se z ní snažit tahat jednotlivé výroky jako "odpovědi" na jednotlivé "problémy". Když apoštol Pavel ve zmíněném textu Řím 1 hovoří o odchylce od "přirozeného obcování", odkazuje k původnímu dokonalému řádu stvoření, kdy "Bůh učinil člověka ke svému obrazu, jako muže a ženu", "aby se stali jedním tělem" (Gen 1:27-28, 2:18-25). Jeden muž, jedna žena, jeden věčný život v harmonii spolu a s Bohem. To je biblický ideál. V dalším vyprávění Bible i všude kolem sebe ovšem vidíme, jak je tento dokonalý řád stvoření narušen. Sám Pavel mluví o tom, že stvoření je nedobrovolně poddáno zkáze, a tak sténá v bolestech, v naději, že bude vysvobozeno do slavné svobody Božích dětí (Řím 8:19-22).
Mnozí proroci, učitelé a zákonodárci se snažili hřích ze světa vymýtit, ale marně. Na hřích je každá rada a každý zákon krátký. Svobodu od hříchu a zkázy nakonec nám lidem přináší jen Boží syn Ježíš, který jako Boží Beránek"snímá hříchy světa". Jen uvědomění si a přijetí jeho radikální lásky k nám má moc proměnit a uzdravit naše srdce. Jeho dílo osvobození, proměny a obnovy dnes pokračuje ve světě skrytě a často pomalu - od srdce k srdci. Jeho postup je zároveň nezastavitelný - jako "kvas v těstě". Až "prokvasí všechno těsto", až plně nastane ono kýžené vysvobození sténajícího stvoření, až "přijde Boží království", nebudou už hříchy, nemoci, zemětřesení, sucha, povodně, hladomory, války, křivdy, nenávisti, žádná zloba a žádná bolest. Dokonce ani smrt už více nebude. Celé stvoření bude "nové", obnovené Jeho láskou. (Iz 65:17-25, Zj 21:1-5). To je "požehnaná naděje" kterou křesťané chovají a kterou jsou povoláni sdílet jakožto "dobrou zprávu" se vším stvořením (Marek 16:15, 2Kor 5:17-20).
Řekl bych proto, že úkolem nás křesťanů není vnucovat biblické normy okolní sekulární společnosti - je to jednak neúčinné a jednak nám Bible nic takového neukládá. Výzva, kterou před nás klade, je mnohem náročnější: Máme vytvářet a nabízet pokornou, radikální alternativu k mainstreamu, totiž ježíšovské společenství lásky, jež bude okolnímu světu divem a "znamením budoucího věku". Až budou lidé žasnout nad naší svatostí, radostí, pokojem a láskou, jistě budeme mít řadu příležitostí podělit se s nimi o evangelium. Bohužel však, často býváme spíše vnímáni jako ti, kdo chtějí svým bližním tahat pověstnou třísku z oka, a z vlastního oka nám přitom trčí trám... Proto bych rád jako příspěvek do debaty o homosexualitě navrhl: Nechceme-li si dveře evangelia v naší zemi ještě více zabouchnout, zameťme si před vlastním prahem. Varujme se "kvasu farizejství". Nenechme se strhnout k boji, který není náš. Vždyť "Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší..." (1Tim 1:15).
Srdečně, v Jeho lásce
Saša
3 komentáře:
„Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky“ - hříchů odpuštění může být jen tam, kde se ze svých hříchů člověk vyzná a kaje. Je tedy nutná diskuze o tom, zdali je homosexualita hřích. Všechny tyto články o pravém smyslu poselství těch pasážích o homosexualitě jen vlastně říkají: nevíme přesně jaký je překlad toho nebo onoho slova, co není zakázáno - je povoleno, šlo pouze o odkaz na kultickou čistotu, tisíce let se církev a naši otci pletli, když vlastně odsuzovali homosexualitu (orientaci, nezaměňovat s homosexuály, byť se tak jistě dělo). Není se proto čemu divit, když při tomto ředění Božího Slova se mnoho lidí v ČCE i samotní kazatelé ptají kam duchovně směřuje naše církev (viz např. tu: http://is.gd/BKyCIB). Zapomínáte také v Bibli na odkazy, že Bůh jim ten (přirozený) zákon vepsal do srdce, takže pokud tvrdíme, že je homosexualita v pořádku, tak proč spousta hetero-lidí k ní má problém- zdravý odpor? Je očividné, že homosexuálové mají velký vliv (lobby) a tak i zdravý (nejen křesťanský) odpor k homosexualitě je ihned ocejchován homofobií... Dnes jsou také kroucena slova o sexualitě- Boží dar, který by měl být až v manželství- svazku muže a ženy, kteří se vezmou před Bohem. Nic takového není u homosexuálů možné, nikdy nebudou "jedno tělo", kde skrze tento dar mohou přijít potomci. Reg. partnerství ať si klidně mají, ať si sekulární svět klidně zabíjí děti v dělohách (um. potrat) a spoustu dalšího (doba se přece změnila, musíme jít s "pokrokem"). Pokud my nemáme problém se svědomím, tak jim to nechme, ale usilovně se za ně modleme, rozhodně však neřeďme Boží Slovo a neustupujme ze svých nároků. Pokud ustoupíme dopadneme jako Švédsko, kde luterská církev změnila biblické pasáže při oddávání z "nyní vás prohlašuji za muže a ženu" na "nyní vás prohlašuji za manžele" (viz http://is.gd/0FgOEX) nebo v USA, kde židovští a křesťanští představitelé vysílají své delegace na gay pride parade pochody, to aby světu ukázali, že nejsou "homofobní". Jsou ale jen poplatní této době a Bible nás učí, že to nemáme dělat, člověk by měl pevně stát ve svých zásadách- odsoudit jakýkoliv hřích, ale mít pochopení (všichni jsme přeci hříšníci a všichni patříme do prostoru Boží lásky) a kajícníky přijmout. Nikoliv ředit svá přesvědčení nebo kulantně mluvit, abychom po čase ani sami nevěděli kdo jsme. Bible hovoří o krizi církve, že nás bude málo a pravděpodobně přijdou i perzekuce, ale zachovejme věrnost...
Doporučuji jeden ne-mainstreamový zdroj ke čtení: http://prolife.cz/?a=74. Dozvíte se tam hodně zajímavých věcí o které právě mainstreamové média nemluví a my tak nemáme šanci o tom skoro vědět. Je tam i kdyžtak odkaz na anglické stránky, kde je těch zpráv víc...
Nikoho tady nepoučuji, jsem mladý člověk (23) a vím, že těch trámů v mém oku je hodně, ale tyhle články mě nenechají nereagovat. Velmi rád budu v diskuzi pokračovat třeba i osobně, můžeme se domluvit, co vy na to? :)
jj: Děkuji za komentář. Obávám se ale, že v řadě případů v něm oponujete názorům, které sám nezastávám. Nenapsal jsem např., že h.s. je v pořádku, ale že je to jeden z mnoha projevů narušení Božího dokonalého řádu. Moje teze je, že jako křesťané nemáme nikoho soudit, i kdyby byl sebevětší hříšník. Naším úkolem je zvěstovat dobrou zprávu a žít jako lákavá alternativa k mainstreamu. Ne někde protestovat proti (nějakému jednomu vybranému) hříchu. Promiňte, že se opakuji. Jestli chcete osobně diskutovat, přijďte třeba v neděli od 17 hod. do Mosaic House, snad bude možnost...
Srdečně
Saša
Zde je ještě vyjádření bratra faráře Rejchrta k nedělní bohoslužbě, která byla inzerována jako součást právě proběhnuvšího Prague Pride. Miloš Rejchrt byl vždy statečný člověk, vážím si ho, že tutéž statečnost, jakou osvědčoval za komunismu jako mluvčí Charty 77, osvědčuje i dnes... http://christnet.cz/magazin/clanek.asp?clanek=3695
Okomentovat