Tohle že je Mesiáš?

Drazí,

mnozí z nás odjíždějí na společný víkend v Jizerkách, ale v neděli se sejdeme všichni jako vždy. Celý rok jsme společně sledovali Ježíšovu cestu zapsanou v evangeliu podle Lukáše a teď je před námi poslední neděle liturgického roku, označovaná jako Slavnost Krista Krále.

 
Luk 23:33-43 nás zavede přímo na dějiště největšího dramatu historie. Boží syn je na místě zvaném Lebka popraven jako zločinec. Kolemstojící i jeden ze spoluodsouzených se mu vysmívají: "Ty že jsi Mesiáš?" Logická otázka. I dnes! Proč Ježíš nic neudělá s nespravedlností a zlem světa? Proč Bůh mlčí? Jak by mohl  tento ponížený, poplivaný a popravený odsouzenec být naším Spasitelem? Jak by mohl být ten bezmocný snílek naším Židovským králem? Jak velmi odlišným druhem Krále by Ježíš musel být a v čem tedy spočívá jeho království?

Tyto a další otázky si budeme klást tuto neděli jako obvykle od 17 hodin v Café Louvre. Nemůžu se dočkat!

Všem požehnaný víkend a brzy na viděnou,
Saša

Pro Boha jsou živí všichni

Všichni občas slýcháme zprávy o blízkých, kteří vážně onemocněli. Někdy v našem bezprostředním okolí zasáhne sama smrt. A (nejen) v takových chvílích všichni přemýšlíme, jak je to s tou věčností, vzkříšením a nesmrtelností. Víme, že jako křesťané máme naději věčného života, ale co to přesně znamená?

Názory na tyto otázky se různily už za Ježíšových dob, lidé se o tom dohadovali a někteří na žádné vzkříšení nevěřili. Tuto neděli uslyšíme Ježíšovu odpověď jim - i nám (Luk 20:27-39). Předem prozradím aspoň dva "klíny do hlavy": Ježíš říká, že budeme jako andělé a taky že pro Boha jsou živí všichni.

Nevíme přesně, jak žijí andělé, ale nezní to jako špatná perspektiva! O těchto nevystižitelných a nepochopitelných věcech každopádně budeme rozvažovat jako obvykle v Café Louvre. A pokud si nejste jistí, kdy začínáme, tak od 17 hodin

Moc se těším a přeju krásný víkend!
Saša

Návštěva u zkorumpovaného veřejného činitele...

Tenhle týden nám přinesl další smršť informací o korupci, porazáctví, kariérismu, intrikaření a lhaní. Často si říkáme, že to snad není možné - v jak prohnilé době a v jak prohnilém národě to žijeme!

Bible nám ale ukazuje, že všechny tyto a další hříchy provázejí lidstvo od nepaměti. A tak i tuto neděli uslyšíme příběh, který se velmi týká i naší doby a situace, v níž žijeme. Lukáš 19:1-10 vypráví příběh o jedné ne zcela utajené schůzce v sídle jednoho vysoce postaveného, velmi zkorumpovaného a velmi bohatého státního úředníka. Kromě jiných se této skandální schůzky ovšem zúčastnil i Ježíš (dokonce se na ni sám pozval).

Ano, ten úředník se jmenoval Zacheus a byl v Jerichu něčím jako ministrem financí. Jak schůzka dopadla, proč je zapsána v Bibli a co pro nás může znamenat, o tom budeme společně rozjímat tuto neděli, jako obvykle v Café Louvre od 17 hodin.

Každý je srdečně zván!

Požehnaný víkend,
Saša

"Boha se nebojím, člověka si nevážím..."

Ke konci své cesty do Jeruzaléma vypráví Ježíš aktuální příběh o bezmocné ženě čelící bezskrupulózní, nespravedlivé moci. Podobenství "O nespravedlivém soudci" je zapsáno v Lukáši 18:1-8.

Každý jsme to už v životě jistě zažili. Nespravedlnost, křivda, bezmoc... Možná jsme měli pocit, že se svého práva nedomůžeme. Možná jsme byli v bezvýchodné situaci a možná nám dokonce sám Bůh připadal jako nespravedlivý soudce! Možná to vypadá, že bezpráví, bezohlednost a bezcitnost v tomto světě prostě mají navrch a prosadí se jen ten, kdo si nebere servítky.

Ale proti takovému vidění světa se naše nitro bouří! Jak to tedy je? Máme pokorně snášet bezpráví? Nebo bojovat za svá práva? Modlit se? Ale jak? A jak dlouho? A je vůbec možné očekávat v tomto světě spravedlnost? 

O tom všem se budeme tuto neděli učit od jedné chudé, ale statečné vdovy.

Přeju všem pokojný, požehnaný víkend.
Naviděnou jako vždy v neděli od 17 hod v Café Louvre!

Nejmocnější ze všech slov

Taky vás rodiče učili o tzv. kouzelném slovíčku "Prosím"? Příběh O deseti malomocných z Luk 17:11-19, který budeme číst tuto neděli, nám ale ukazuje na jedno ještě zásadnější slovo: "Děkuji". Tohle slůvko je možná ještě desetkrát méně časté (jako v tomto příběhu), ale o to je mocnější.

Mít komu děkovat, to nás může vytrhnout ze života v samotě. Vděčnost nás vytrhuje z negativismu, zklamání a skepse; otevírá nás, vede ke vztahu a k naději. A když svou vděčnost dokážeme směřovat k Bohu, přicházíme tím přímo "do jeho bran", jak je psáno v 100. žalmu.
 

 

Devět z deseti malomocných si po svém uzdravení šlo po svých, ale jeden se vrátil klanět se Ježíši a děkovat mu. I my můžeme (nejen v tuto neděli) jít za Ježíšem, klanět se a děkovat. To je koneckonců hlavní smysl každé bohoslužby - ať už v kostele, nebo třeba v kavárně.

Moc se těším na to, co v Jeho přítomnosti společně prožijeme - 
jako obvykle od 17 hod. v Café Louvre.

Radostný víkend všem!
Saša

BUBUBU!

Už vás někdy vyděsily biblické (a hlavně Ježíšovy) nároky na naše chování, morálku, duchovnost atd.? Pak určitě nejste sami! 

Náš text pro tuto neděli (Lukáš 17:1-10) má nadpis: Odpuštění, víra, pokora. Tato tři slova možná shrnují, "o čem" celé to křesťanství vlastně je. Ježíšova slova ale apoštoly vyděsila (vida, nejsme sami!). Učedníci mu řekli: "Tak na tohle nemáme, Mistře, to bys musel nějak zvětšit naši víru." Ale on jim to nezbaštil a zvedl laťku učednictví ještě výš.

A jak to dopadlo? A jak to dopadne v našem případě? O tom budeme mluvit a rozvažovat tuto neděli, jako obvykle v od 17 hodin v Café Louvre. A nebojte se, budou to dobré zprávy!

Krásný víkend!
Saša

Cyrile, Metoději - kde jste?

Díky Cyrilu a Metodějovi máme dnešní den volna, ale také mnoho dalších vymožeností. Tihle dva bratři z Tesaloniky před 1150 lety přinesli zdejším barbarským Slovanům byzantskou kulturu, vlastní písmo a překlad Čtvera evangelií do jazyka lidu. Dokázali ale mnohem víc než to: zdejší pohané se obrátili ke Kristu a časem sformovali vyspělou křesťanskou společnost.

Cyril a Metoděj tak dokázali vpravdě apoštolský výkon - a dnes by si ho mohli zopakovat! Číst a psát už sice zdejší Slované umí, ale s potřebou obrácení od "života zvířeckého" ke "světlu tohoto světa" je to dnes asi stejné jako tehdy.

Živočišnost, bezohlednost, poživačnost, pověrčivost, ignorance, sprostota a strach - to je barbarství. Láska a úcta k Bohu a lidem, pokora, cudnost, oddanost, ohleduplnost a svoboda - to je křesťanství.

 

Co si dnes vybereme my? A co nabídneme druhým? Kdo bude dnešní Cyril a Metoděj? Přinesou naše životy ovoce aspoň trochu podobné tomu jejich? Obrátí se ke Kristu dnešní pohané? Jako jsme byli my všichni? Proč by ne?

No, to jsem se rezepsal trochu víc, než jsem chtěl, omlouvám se. Na podobné notě budeme v neděli společně rozjímat nad Ježíšovými slovy v 10. kap. Lukášova evangelia, kdy posílá své učedníky s dobrou zprávou za lidmi. Už se nemůžu dočkat! Jako vždy v Café Louvre od 17 do 19 hodin.

Požehnaný víkend, příp. i dovolenou či prázdniny!
Saša

Communio

Tak jsme přežili dlouhou zimu, nejméně slunečné jaro za víc než 50 let, povodeň, a teď pro změnu saharská vedra. Člověk si nevybere. Vždy je, na co si stěžovat - a vždy je za co děkovat...

Já třeba jsem jsem v posledních týdnech moc vděčný za to, že se naše společenství pomalu, ale jistě stává - společenstvím! Více a více lidí vyjadřuje, že nám o něco společně jde, že chceme být společně kouskem Boží církve v Praze, přijímat a dávat Boží evangelium a jeho lásku k nám i ke všem lidem v tomhle zvláštním, krásném a zároveň tak rozbitém městě.

"Společenství" - to zvláštní slovo - také bude tématem kázání tuto neděli. Během června jsme tak trochu prolétli některé všeobecně sdílené základy křesťanství. Mluvili jsme o Apoštolském vyznání víry ("Překvapivá víra"), o evangeliu věčného života ("Proti smrti"), minulou neděli kázal bratr Mikuláš o Modlitbě Páně - a teď přijde na řadu Večeře Páně, latinsky zvaná communio, "společenství".

Ježíš nás zve ke společnému stolu. A tak nám všem přeju, abychom měli super víkend a na jeho závěr měli možnost zakusit a potvrdit své společenství - každého z nás s Bohem a také spolu navzájem. Věřím, že toto setkání u Boží rodinné večeře spolu prožijeme symbolicky a vlastně i doslovně, jako obvykle v neděli v Café Louvre od 17 do 19 hodin.

Moc se těším!
Saša

"... a smrt už nebude"

Déšť a povodně právě teď střídá slunce a modrá obloha. Stejně tak věříme, že Boží království jednou vystřídá současný běh světa a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude (Zj 20:5).

Tuto neděli si připomeneme, čemu to vlastně věříme, co je vlastně ono euangelion, ona dobrá zpráva, kterou vyznáváme. Výchozím bodem a ilustrací nám bude příběh o tom, jak Ježíš překazil jeden pohřeb, obrátil smrt v život a zoufalou přítomnost v otevřenou budoucnost (Luk 7:11-17).

Budeme přemýšlet o vzkříšení jediného syna bezejmenné vdovy v Naim, ale také o vzkříšení našem a konečně o vzkříšení, obnovení a proměnění celého stvoření. "O tom" je totiž Kristovo evangelium - týká se úplně všeho. A bylo svěřeno nám, abychom mu věřili, byli jím proměněni a abychom je přinášeli "všemu stvoření".

Mám naději, že společně nahlédneme, že ta stará dobrá zpráva je mnohem lepší a mnohem větší, než si třeba někdy myslíme. Těším se na viděnou v neděli jako obvykle v Café Louvre od 17 hodin. Vaši přátelé jsou samozřejmě vítáni, jako vždy!

Požehnaný a pokud možno suchý a slunečný víkend!
Saša

Ve vírech víry a nevíry...

Taky vám přijde zvláštní, jak se v poslední době hodní mluví a píše o víře, náboženství, církvi a podobně? Připadá mi, že je toho čím dál víc, a to i v naší - údajně tak ateistické - zemi. Přijde mi to skoro podezřelé! :-) Možná to souvisí s novým papežem Františkem, možná s restitucí církevního majetku, ale možná je to prostě proto, že otázky víry nedají nikomu spát, ani lidem "nevěřícím" - naštěstí!

Zároveň ale kolem víry bývá spousta nedorozumění. Jedni ji považují za pověrčivost a tmářství, jiní zase za moderní magickou formuli k univerzálnímu úspěchu. 

Evangelium na tuto neděli (Luk 7:1-10) vypráví o velikém paradoxu víry. Nejmenovaný římský setník - naprostý náboženský outsider a navíc utiskovatel Božího lidu - překvapil samotného Ježíše, a to právě svou vírou. Jak je to možné?

Tématem naší otevřené bohoslužby tuto neděli v Café Louvre tedy bude víra z pohledu Bible a křesťanské tradice. Začínáme jako obvykle od 17 hodin a jako host nám tentokrát bude hrát a zpívat Mirek Šedivý se svým doprovodem.

Moc se těším a přeju požehnaný víkend, kdekoli budete!

Saša

... Vánoce pro člověka?

Taky vás každý rok překvapuje ta rychlost, se kterou se Vánoce blíží? Často se necítíme připraveni - nemáme dost uklizeno, nepořídili jsme dost dárků...  Kdybychom tak měli víc času, kdybychom bývali začali dřív... Často máme z nadcházejících svátků tak trochu (nebo i více) obavy.
O Adventu a jeho vyvrcholení - oslavě narození Páně - ale platí totéž, co řekl Ježíš o biblickém šabatu - tento svátek je tu pro nás, ne my pro něj. A tak si i letos můžeme tento čas vychutnat, ne jen ho "zvládnout". Možná nám pomůže, když uznáme, že nikdy nebudeme dost připraveni, nebudeme mít dost uklizeno, navařeno, napečeno ani nakoupíno. Že prostě nejsme dokonalí. A že ani naši bližní nejsou povinni být dokonalí. A že dokonce ani naše Vánoce nemusí být "dokonalé". Třeba nám to natolik vnitřne uleví, že naše Vánoce budou o to lepší - a my sami nakonec také.
 

Těším se, že nadcházející třetí adventní neděli znovu uslyšíme osvobozující slovo evangelia. Těším se o to víc, že i já budu tentokrát mezi posluchači. Přijede k nám totiž na návštěvu můj kamarád a kazatelský kolega, rockový rebel, rozhlasový spíkr, hudební redaktor a husitský farář - to vše v jedné osobě: Petr Wagner z Čerčan. 

Podle liturgického kalendáře na tuto neděli připadá slovo o Janu Křtiteli připravujícím Pánův příchod v dosti hard-rockovém duchu (viz Luk 3:10-18). Uslyšíme tedy toto evangelium od skutečného odborníka. Petr své kázání navíc završí zpívanou husitskou liturgií večeře Páně, a tak myslím, že na tento večer jen tak nezapomeneme!

Takže naviděnou - jako obvykle v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Pokojný a požehnaný víkend všem
Saša

"Dál přece nejdeme sami..."

Název dnešního blogu jsem si půjčil ze známého spirituálu s českým textem Miloše Rejchrta. Je o cestě tímto životem, tímto světem - cestě, po které jdeme s Bohem, ale také spolu.

Když tak s řadou z vás mluvím, telefonuji, e-mailuji apod., vidím, jak moc talentů, darů, energie, prostě unikátních bytostí mezi námi je. 

Zároveň ovšem také spousta tužeb, zklamání a trápení, která si s sebou neseme či nově získáváme. I to patří k životu. Zrovna včera při jednom takovém rozhovoru padla věta: "Trápení nás může zničit, anebo zlidštit" - a dotyčný mi odpověděl: "B je správně". Souhlasím!

A tak jsem Bohu hrozně vděčný, že tou jeho Cestou nemusí nikdo jít sám. Že je s námi jeho přítomnost, milost a moc, ale také že nám dal přátele, sourozence a souputníky, kteří nám pomáhají jít dál. K tomu mě napadají dva citáty:

Chceš-li jít rychle, jdi sám. Chceš-li dojít daleko, jdi s přáteli. (Africké přísloví)

Neste břemena jedni druhých - tak naplníte Kristův zákon. (Pavlův list Galatským 6:2)

A do třetice ještě jedna lidová moudrost na závěr:  
Procházíš-li peklem, nezastavuj se!

Nuže, přátelé, těším se na naše další setkání "na Cestě" - v neděli jako obvykle v Café Louvre od 17 hodin. A kdybyste se kdokoli chtěli sejít i jindy a jinde, třeba i jen ve dvou či třech, moc rád vám budu k dispozici.

Pokoj a milost nám všem,
Saša

"Milovati budeš..."

Tak tu máme první listopadový víkend a to mj. znamená, že za čtyři týdny začíná advent a s ním nový liturgický rok. Do té doby ale ještě chceme dokončit náš průřez evangeliem Marka a podívat se společně na pár klíčových momentů Ježíšova života a učení. Na tuto nadcházející neděli připadá text z Marka 12:28-34 o "přikázání lásky" - k Bohu, k sobě a k bližnímu.

 
Musím se přiznat, že mám před tím tématem dost ostych. Jednak se u nás o lásce moc nemluví. Jednak jsme o ní už dost mluvili během série kázání o manželství. A jednak taky nesnáším náboženský kýč! 

Jak je vůbec možné lásku přikazovat? Není ten Bůh nějaký divný? Anebo jsme divní my? Co to ta láska vlastně je? Vědí to teologové, básníci, psychiatři, nebo biologové?

Pokud jde o mě, určitě nemám připraveno nějakých "pět snadných a rychlých kroků k životu v lásce". Taky se necítím být v tomto oboru nějakým expertem. Naopak, právě v tomhle často žalostně selhávám. 

Ale věřím celým srdcem, že možná právě v tomhle kratičkém Ježíšově výroku je ukryto veliké tajemství, jak žít. A chtěl bych to tajemství - i spolu s vámi - více objevit...

A tak se těším na naše setkání v neděli v Café Louvre, jako obvykle od 17 hodin. Hudbou nám tentokrát poslouží osvědčený boys-band New Collection (možná i s novým přírůstkem).

Tak pěkný víkend a lásce zdar!
Saša

Čas cest, čas změn

Tak je tu čas prázdnin a dovolených, cestování a přesunů.Pro mnohé z nás je to  čas odpočinku, někteří zase využíváme příležitost udělat věci, na které jsme v běžném ročním shonu neměli čas.

Právě něco takového jsme zažili teď u nás doma. Rozhodli jsme se udělat v bytě nějaké změny a mj. si proházet pokoje s našimi dětmi a mezi nimi. Ačkoli jsme takových (a větších) změn v minulosti zažili už spoustu (stěhovali jsme se za těch 23 let 20 krát), zjistil jsem, že čím jsem starší, tím více se ke změnám musím nutit. I když vím, že je ta změna dobrá a potřebná, chuť a síla k ní jaksi nepřichází automaticky a spontánně. Ale když je po všem, člověk je nakonec rád, že se donutil - nebo byl donucen :-), a rádi jsou i všichni, kterých se změna dotkla.

A tak si říkám, že nějak podobbné je to i s naší cestou víry. Co jiného znamená Ježíšova mise než výzvu ke změně? Evangelista Marek shrnuje Ježíšovo poselství do slov "Čiňte pokání a věřte evangeliu" (Mk 1:15). Což obojí znamená změnu. Pokání je metanoia, změna smýšlení, změna priorit, změna perspektivy, změna srdce. Obrat o 180° a "návrat domů", odkud jsme kdysi s Adamem a marnotratným synem zbloudili.

Pokání tedy není něco, co jsme si odbyli v momentě obrácení - je to cesta, každodenní proces, každodenní nová volba pro nebeské království, každodenní změna a ochota měnit se i dál. I když se člověku už tolik nechce. I když si už člověk na sebe, na své způsoby a třeba i na své hříchy tak nějak zvyknul. Bůh si ale nezvyknul a volá nás k něčemu lepšímu - k sobě a svým cestám a způsobům.

Když už je tedy léto časem cestování a změn, přemýšlejme i o své cestě životem, o své ochotě měnit se (či spíše být proměňován) k jeho obrazu. Nikdy nejsme na takové cestování a takové změny příliš staří!

Trochu jsem se rozepsal, ale pro vás, kdo třeba tento víkend nejste v Praze, to třeba aspoň trochu poslouží místo kázání (ta jsou jinak taky k poslechu na www.tacesta.cz). A vás, kdo v neděli v Praze budete, samozřejmě srdečně zvu jako obvykle do Café Louvre, od 17 hodin. Můžeme se mimo jiné těšit na hudební doprovod a hlavně na společný čas v Jeho přítomnosti.

Moc se těším a srdečně zdravím!
Saša

Formace, deformace, reformace atd.

Obr.: Pavel Reisenauer, Lidové noviny

Tak tu máme prodloužený víkend, dokonce o dva dny. Včera svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje a dnes památka upálení Mistra Jana Husa. Je zajímavé, jak tyto dva svátky, položené těsně vedle sebe, "hovoří". Cyril a Metoděj k nám v r. 863 křesťanství přinesli, Jan Hus pak po více než pěti stoletích jeho poněkud zdeformovanou formu reformoval. 

Hus na hranici, Jenský kodex, 15. stol.

Tyto dva svátky nám tedy ukazují, jak i my dnes dalších více než 500 letech potřebujeme různé hlasy - na jedné straně apoštoly a evangelisty, kteří nám přinášejí zvěst o Boží milosti a spáse, a na druhé straně učitele a proroky, kteří nás nenechají ve víře zdegenerovat. Potřebujeme tedy jak povzbuzení, tak napomenutí. Jak inspiraci, tak orientaci. Jak budování nového, tak boření starého. Jinými slovy, potřebujeme být dál "na Cestě" za Kristem. A na této cestě potřebujeme jeden druhého.

Pokud vás současné vedro nevyhnalo či ještě nevyžene z Prahy, chci vás pozvat na naše nedělní setkání. Tentokrát nás znovu navštíví dr. Joel Willitts, profesor North Park University v Chicagu, blogger a hlavně skvělý člověk. 

 

Jeho minulá návštěva v březnu, kdy promluvil na téma Víra skepse: Nepřátelé, nebo spojenci? se setkala s vynikajícím ohlasem, mnozí byli doslova šokováni, jak upřímně, fundovaně a přitom povzbudivě Joel mluvil. Tentokrát Joel promluví o paradoxu křesťanské svobody a služby. Myslím, že to bude extrémně zajímavé!

Takže jako obvykle od 17 hodin v Café Louvre.

A pokud jste na cestách, zvukový záznam bude jako vždy na www.tacesta.cz

Moc se těším!
Saša

PS: Taky připomínám, že Mirka nás všechny zve na zítřejší tajemný výlet do "Záporna". Sraz je na perónu metra v Hájích ráno v 10,10 (autobus odjíždí v 10,30). Procházka bude asi 10 km, velmi volným tempem, taže se není čeho bát, nic záporného nás jistě nečeká :-)

Život pod nebem

Tak je to tu, dnes ráno přinesly děti vysvědčení a mnohým z nás začínají prázdniny. Ať už jsme studenti, žáci, nebo rodiče, mnozí z nás dnešní den vyhlíželi s nadějí, že se ho dožijeme a přijde čas úlevy, odpočinku, koupání, grilování a obecné pohody. I ti z nás, kdo už nepočítají čas na školní roky, jistě mají vnitřně nastaveno následující období jako čas dovolené, čas obecného zklidnění a zvolnění tempa. Díky Bohu za to!  

Rozeznat různé časy a období je v Bibli považováno za klíčovou moudrost, jak napsal kdysi král Šalomoun:  

Vše má svou chvíli,
každá věc pod nebem má svůj čas: 
Je čas rodit se a čas umírat,
čas sázet a čas sadbu vytrhat, 
čas zabíjet a čas uzdravovat,
čas bořit a čas budovat, 
čas plakat a čas se smát,
čas rmoutit se a čas tancovat, 
čas házet kamení a čas kamení sbírat,
čas objímat a čas objímání zanechat, 
čas hledat a čas pozbývat,
čas chovat a čas odmítat, 
čas trhat a čas sešívat,
čas mlčet a čas povídat, 
čas milovat a čas nenávidět,
čas boje a čas pokoje.
 
(Kazatel 3:1-8)

Kromě potřeby rozeznávat různé časy pro různé věci nám tento text dává ještě jedno zásadní vodítko pro náš duchovní život - uvědomit si, že vše se děje "pod nebem" (v.1). Obzvláště ve městě může náš zrak být často uzemňován vším ruchem a všemi lákadly kolem nás, všemi starostmi a povinnostmi, že můžeme klidně celý den (týden, měsíc...?) zapomenout vzhlédnout vzhůru a uvědomit si, že vše, náš celý život, se odehrává "pod nebem". 

Bůh vše vidí, ve všem je přítomný a blízký, jak říká žalmista: Bůh je naše útočiště i síla, pomoc v úzkostech stále přítomná (Ž 46:2). Apoštol Pavel asi o tisíc let později připomínal filosofům v Athénách, že Bůh není daleko od žádného z nás. Jestliže tedy jeho blízkost nevnímáme, neprožíváme, učme se uvědomovat si, že žijeme "pod nebem", učme se pozvedat svůj zrak vzhůru a praktikovat uvědomování si Boží přítomnosti. Koneckonců, co jiného je modlitba? Co jiného je vztah, než uvědomovat si toho druhého a dávat mu prostor ve svém životě?

Ať už vás tedy prázdniny zastihnou v Praze či na cestách, přeju vám plnost Jeho přítomnosti a těším se na viděnou jako vždy v Café Louvre, v neděli od 17 hodin.

V Jeho lásce
Saša

"V tomhle nemůžu ven!"

Drazí,

dnes vás chci pozdravit a snad povzbudit malou úvahou nad jedním detailem z jedné z nejznámějších biblických scén - Davidova souboje s Goliášem (příběh je zapsán v 1. Samuelově 17). Vlastně jde o dva detaily a oba mají souvislost s Davidovou přípravou na tento osudový boj. První se týká Davidovy motivace - byl totiž popuzený, frustrovaný. Opakovaně se ptá: "Kdo je tenhle filištínský neobřezanec, že uráží šiky živého Boha?“ (v. 26 a 36). David prostě není spokojen se situací, kterou všichni ostatní jaksi trpně akceptují. David je v tuto chvíli teenager, který nemá na bojišti co dělat, jen nese svým bratrům svačinu od tatínka, ale když vidí status quo, odmítá se s tím smířit. Nakonec jde za králem Saulem a řekne mu prostě: "Já toho Filištína porazím. Hospodin bude se mnou." Vida, jak může počáteční frustrace a odmítání daného stavu vést k velikým věcem!

Ještě zajímavější je ale myslím další detail. Saul totiž Davidovi k boji poskytne svou zbroj. Jistě to byla nejkvalitnější válečná výstroj v zemi, jistě nebylo ostřejších a mocnějších zbraní v celém království. David si to všechno oblékne, navlékne, opáše a přepáše, načež řekne: "V tom jít nemůžu. Nejsem na to zvyklý,“ a svlékne to ze sebe (v. 39). Tenhle moment myslím rozhodl o Davidově vítězství. I když byl celý nažhavený k boji, neztratil kontakt s realitou, se sebou samým, s tím, kdo je a kdo není. Nezačal si hrát na Saula, viděl, že jeho zbroj je mu velká. David nebyl pozér. Podíval se do zrcadla a zjistil, že vypadá směšně, že to není on. Svlékl ze sebe cizí zbroj a vzal si, co se kněmu hodilo, na co byl zvyklý - a tak šel do boje. S prakem a pěti oblázky v pastýřské mošně. A děly se věci!

I my čelíme různým Goliášům. I s námi je Hospodin. Dobrá zpráva tohoto příběhu je, že naše síla a požehnání spočívá ve svobodě být sám sebou. Bůh po nikom z nás nepožaduje, aby byl Saulem. Nenosme cizí zbroj, nenechávejme se vmanipulovat do očekávání druhých, do "zaručených receptů na vítězství". Bůh tě stvořil unikátně a není nikdo jako ty! Když je Bůh s tebou, ale ty jsi někde jinde, míjíte se. Když tě Bůh miluje, ale ty se zatím snažíš být někým jiným, jeho láska tě míjí. Je lepší vylézt z toho směšného saulova brnění, vzít si svůj starý dobrý prak, svou oblíbenou mošnu, najít si pár pěkných oblázků a s tím jít do životních radostí i bitev. Když je Bůh s námi a my jsme sami sebou, můžou se dít věci!

Tak koukám, že tohle skoro vydalo za celé kázání! Pokud chcete slyšet - a snad i zažít - něco víc, srdečně vás zvu na naši kavárenskou bohoslužbu jako obvykle v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Hodně Boží milosti a velkých i malých životních vítězství přeje
Saša

Pozvání k ponoření...

Přátelé milí, 

vypadá to, že se to dnešním dnem  zase trochu láme a ponoříme se do léta a jeho teplých slunečních paprsků. Možná, že někteří z vás se ponoří i doslova do vody řek nebo rybníků, neboť pěkné počasí má pokračovat. Užijte se i takto ten čas nám svěřený. 

Zvu vás také na naší nedělní bohoslužbu, kde bychom se chtěli společně "ponořit" do Božího slova a přemýšlet o jednom evangelijním příběhu, jehož námětem je také koupání v rybníce. Více nebudu prozrazovat. Snad jen, že se budeme snažit ten příběh osobněji prožít, aby se pokud možno stal i součástí našeho životního příběhu a my v něm nalezli osvěžení i uzdravení. 

Asi před 14 dny jsem si zapsal do svého notýsku pár veršů: 

Je plachý jako holubice 

je jako ve větru plamen svíce 

je tam kam úpím 

když bolí okostice 

Ani jsem přitom netušil, že pro jednoho z nás bude tento veršík velmi aktuální. Ano, někdy bolest zubů nebo čehokoliv může velmi ztrpčit náš život. V takových chvílí asi všichni oceňujeme, že máme nebeského Otce, ke kterému se můžeme modlit, někdy volat a někdy doslova úpět v naději, že nám přinese útěchu. 

Při našem nedělním setkání budeme chválit Boha, děkovat mu, úpět i modlit se jeden za druhého. 

Jako vždy, začínáme v 17.00 a bude pro nás připraven stůl duchovní i doslovný. 

Hezký a požehnaný víkend přeje 

Ondřej

Člověk v (duchovní) tísni

Tento týden uběhlo 20 let od založení společnosti Člověk v tísni. Tato vynikající humanitární organizace se na řadě míst světa zabývá naplňováním  potřeb lidí v nouzi – poskytuje jim jídlo, vodu, oblečení a podobně. Je skvělé se něčeho takového účastnit, protože naše země v tomto smyslu patří mezi ty šťastnější – syté a bohaté.

Přesto i dnes v Česku panuje bída, hlad a žízeň. Bída pokud jde o slušnost, spravedlnost a morálku. Hlad po lásce, po harmonii, po „něčem víc“. A žízeň po životě, po opravdovosti, po naplnění. Tato lidská žízeň ukazuje, že nejsme jen materiální bytosti. Máme potřeby, které nejdou penězi ani jinými statky tohoto světa uspokojit. Náš vnitřní hlad může nasytit jen Ten, který nás stvořil. Umění života nás může naučit jen Ten, kdo nám život vdechl. 

A to je důvod, proč hledáme Boha, proč se učíme od Ježíše, proč se scházíme nad jeho Slovem, abychom prožili přítomnost jeho Ducha. I tuto neděli budeme jíst a pít z Něj - jak sám řekl, jeho tělo a jeho krev.

Srdečně vás zvu. Sejdeme se jako vždy od 17 hodin v Café Louvre. Pokud můžete, zkuste na tu hostinu pozvat i někoho ze svých hladových a žíznivých přátel.

Krásný víkend!
Saša

Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň, pojď ke mně a pij! (Jan 7:37)

Dar Syna, dar Ducha, dar Otce

Drazí, 

doufám, že jste měli dobrý týden. Život, obzvlášť ve městě jako je Praha, umí být hektický, plný příležitostí, ale i rozptýlení a někdy i únavy a rozčarování. Proto je tak skvělé, že na cestu životem nejsme sami. Poslední dvě neděle jsme si připomínali, že Ježíš je náš Paraklétos - Utěšitel, Advokát, Rádce a Průvodce - a že nám před svým odchodem slíbil také "jiného Utěšitele" - Ducha svatého, který s námi zůstane navěky.

Tuto nadcházející neděli nás čeká závěr a vyvrcholení celého jarního cyklu svátků - po Velikonocích, kdy jsme slavili, že nám Otec daroval svého Syna, a Letnicích, kdy jsme děkovali za dar Ducha, následuje v křesťanském kalendáři Slavnost svaté Trojice, kdy si připomeneme, že Bůh nám v Synu a Duchu daruje sám sebe a dává se nám poznat jako náš Otec.

Nedělám si iluze, že se nám podaří Trojici popsat, vysvětlit a pochopit, ale věřím, že znovu přijde mezi nás - že "milost Pána Ježíše Krista, Boží láska a společenství Ducha svatého" bude s námi všemi, když se sejdeme, abychom ho uctívali a naslouchali mu.

Každopádně všem přeju požehnaný víkend a těším se naviděnou v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Ať je Otec, Syn i Duch s námi všemi!

Srdečně,
Saša