"V tomhle nemůžu ven!"

Drazí,

dnes vás chci pozdravit a snad povzbudit malou úvahou nad jedním detailem z jedné z nejznámějších biblických scén - Davidova souboje s Goliášem (příběh je zapsán v 1. Samuelově 17). Vlastně jde o dva detaily a oba mají souvislost s Davidovou přípravou na tento osudový boj. První se týká Davidovy motivace - byl totiž popuzený, frustrovaný. Opakovaně se ptá: "Kdo je tenhle filištínský neobřezanec, že uráží šiky živého Boha?“ (v. 26 a 36). David prostě není spokojen se situací, kterou všichni ostatní jaksi trpně akceptují. David je v tuto chvíli teenager, který nemá na bojišti co dělat, jen nese svým bratrům svačinu od tatínka, ale když vidí status quo, odmítá se s tím smířit. Nakonec jde za králem Saulem a řekne mu prostě: "Já toho Filištína porazím. Hospodin bude se mnou." Vida, jak může počáteční frustrace a odmítání daného stavu vést k velikým věcem!

Ještě zajímavější je ale myslím další detail. Saul totiž Davidovi k boji poskytne svou zbroj. Jistě to byla nejkvalitnější válečná výstroj v zemi, jistě nebylo ostřejších a mocnějších zbraní v celém království. David si to všechno oblékne, navlékne, opáše a přepáše, načež řekne: "V tom jít nemůžu. Nejsem na to zvyklý,“ a svlékne to ze sebe (v. 39). Tenhle moment myslím rozhodl o Davidově vítězství. I když byl celý nažhavený k boji, neztratil kontakt s realitou, se sebou samým, s tím, kdo je a kdo není. Nezačal si hrát na Saula, viděl, že jeho zbroj je mu velká. David nebyl pozér. Podíval se do zrcadla a zjistil, že vypadá směšně, že to není on. Svlékl ze sebe cizí zbroj a vzal si, co se kněmu hodilo, na co byl zvyklý - a tak šel do boje. S prakem a pěti oblázky v pastýřské mošně. A děly se věci!

I my čelíme různým Goliášům. I s námi je Hospodin. Dobrá zpráva tohoto příběhu je, že naše síla a požehnání spočívá ve svobodě být sám sebou. Bůh po nikom z nás nepožaduje, aby byl Saulem. Nenosme cizí zbroj, nenechávejme se vmanipulovat do očekávání druhých, do "zaručených receptů na vítězství". Bůh tě stvořil unikátně a není nikdo jako ty! Když je Bůh s tebou, ale ty jsi někde jinde, míjíte se. Když tě Bůh miluje, ale ty se zatím snažíš být někým jiným, jeho láska tě míjí. Je lepší vylézt z toho směšného saulova brnění, vzít si svůj starý dobrý prak, svou oblíbenou mošnu, najít si pár pěkných oblázků a s tím jít do životních radostí i bitev. Když je Bůh s námi a my jsme sami sebou, můžou se dít věci!

Tak koukám, že tohle skoro vydalo za celé kázání! Pokud chcete slyšet - a snad i zažít - něco víc, srdečně vás zvu na naši kavárenskou bohoslužbu jako obvykle v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Hodně Boží milosti a velkých i malých životních vítězství přeje
Saša