Taky máte někdy pocit, že byste potřebovali "injekci" Ducha,
prostě novou šťávu do žil? Nebo se vám nelíbí určitá stránka vaší povahy
a rádi byste měli "jiného ducha"? Mně třeba vadí
pesimismus a přehnaně kritický duch v naší společnosti - ale přesně
téhož se dopouštím, když to kritizuji a vydatně si na ten
nešvar (v okolí) stěžuji! Není to paradox? Ale jak se změnit?
Silou vůle? Absolvováním nějakého kurzu? Zakoupením nějaké "chytré
knížky" nebo snad změnou životosprávy?
Teď v pátek uplynulo 40 dní od Velikonoční neděle. V Bibli se dočítáme, že Ježíš učedníkům "po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království" (Skutky 1:3). Během těch čtyřiceti dní se ukázal nejen Marii Magdaléně a dalším ženám u prázdného hrobu, nejen dvěma učedníkům na cestě do Emaus, nejen apoštolům shromážděným v horní místnosti, nejen "nevěřícímu" Tomášovi, ale také "více než pěti stům bratrů", o kterých apoštol Pavel říká: "někteří z nich už zesnuli, ale většina ještě žije" (1Kor. 15:6). Musely to být úžasné zážitky, takto se setkávat se zmrtvýchvstalým Kristem, dotýkat se ho, jíst s ním a naslouchat jeho slovům!
Dnes se ale takové věci nedějí. Vlastně to vše skončilo po čtyřiceti dnech od Velikonoc. Nebo ne? Ježíš tehdy řekl učedníkům, ať po jeho odchodu očekávají "Otcovo zaslíbení", totiž příchod Ducha svatého (Sk 1:4-5). Ještě před svým odchodem mluvil o Duchu jako i "jiném Utěšiteli", který s námi zůstane navěky (Jan 14:16). Svatý, "jiný", utěšující Duch, duch pravdy, lásky, síly, jasné mysli a všech dobrých věcí - kdo by nechtěl takového ducha (Ducha) mít?!
Teď v pátek uplynulo 40 dní od Velikonoční neděle. V Bibli se dočítáme, že Ježíš učedníkům "po svém umučení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království" (Skutky 1:3). Během těch čtyřiceti dní se ukázal nejen Marii Magdaléně a dalším ženám u prázdného hrobu, nejen dvěma učedníkům na cestě do Emaus, nejen apoštolům shromážděným v horní místnosti, nejen "nevěřícímu" Tomášovi, ale také "více než pěti stům bratrů", o kterých apoštol Pavel říká: "někteří z nich už zesnuli, ale většina ještě žije" (1Kor. 15:6). Musely to být úžasné zážitky, takto se setkávat se zmrtvýchvstalým Kristem, dotýkat se ho, jíst s ním a naslouchat jeho slovům!
Dnes se ale takové věci nedějí. Vlastně to vše skončilo po čtyřiceti dnech od Velikonoc. Nebo ne? Ježíš tehdy řekl učedníkům, ať po jeho odchodu očekávají "Otcovo zaslíbení", totiž příchod Ducha svatého (Sk 1:4-5). Ještě před svým odchodem mluvil o Duchu jako i "jiném Utěšiteli", který s námi zůstane navěky (Jan 14:16). Svatý, "jiný", utěšující Duch, duch pravdy, lásky, síly, jasné mysli a všech dobrých věcí - kdo by nechtěl takového ducha (Ducha) mít?!
Učedníci tedy od
čtyřicátého dne v jeruzalémské horní místnosti společně příchod Ducha
očekávali. Nevěděli, jak a kdy přijde, věřili ale, že přijde. Za devět
dní, v den Letnic, skutečně přišel, ale o tom budeme mluvit až příští
neděli. Dnes bych vás chtěl jen povzbudit - očekávejme "jiného" Ducha,
vyhlížejme svou sílu, radost, potěchu a proměnu od Boha. Jak v jedné
písni zpívá Olda Janota - i cesta může být cíl. I samotné očekávání
Božího daru nás může proměnit. Proto možná Boží dary často nepřicházejí
hned. A do letnic ještě zbývá týden...
Těším se na viděnou v Café Louvre jako obvykle od 17 hodin!
Saša
Těším se na viděnou v Café Louvre jako obvykle od 17 hodin!
Saša
Žádné komentáře:
Okomentovat