Ježíšův triumfální příjezd... Opravdu?!

Tak je to tady. Začíná víkend před Svatým týdnem - Ježíšovými posledními dny na zemi. Zkusme se přenést 2 tisíce let zpátky... Co asi Ježíš prožíval? Jak by odpověděl na otázku Jak se máš? 

Věděl, co ho čeká - že v nejbližších dnech bude zrazen, zapřen a opuštěn přáteli, vydán davu, zkorumpovaným soudcům a vyčůraným politikům, vysmíván kriminálníky i náboženskými svatoušky, a nakonec utýrán státní ozbrojenou mocí. A taky věděl, že to všechno má cenu, že všechna ta hrůza, bolest a zavržení stojí za to podstoupit - aby nás získal, vykoupil a neoddělielně znovu přimkl k našemu Stvořiteli a Otci.

A tak si říkám, když nás teď čeká Květná neděle a budeme číst o Ježíšově "triumfálním" vjezdu do Jeruzaléma - jak vítáme Ježíše dnes? Máváme ratolestmi, fandíme na facebooku, zpíváme oslavné písně? Nebo stojíme stranou, „business as usual"? Nebo rozbíjíme své alabastrové nádoby a potíráme ho drahým olejem své oddanosti? Nebo nás tyhle fanatické postoje unavují a iritují? Zachováme se, až dojde na lámání chleba, jako zrádci? Nebo se jen budeme stydět, že k němu patříme? Budeme stát pod křížem? Nebo mu ho dokonce kousek poneseme? 

Nevím. Ale vím, že Velikonoce stojí za to, abych se zastavil na svých cestách a přivítal svého Spasitele. Nejen tuto neděli, ale každý den bych chtěl mávat nějakou kytkou, větví nebo čímkoli a zpívat „Hosana! Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!" 

Těším se, že jeho příchod i do našeho města společně oslavíme tuto neděli v Café Louvre od 17 hod. Samozřejmě i vaši přátelé jsou vítáni!

Pokojný víkend,
Saša

PS: Pokud jde o ten další - velikonoční - víkend, plány jsou velkolepé:

1) Velký pátek - v poledne od nám. Republiky přes pěší zónu k Můstku spolupořádáme pouliční happening Ukřižování v Praze, následovaný veřejným čtením Markova evangelia na Jungmannově nám (mezi 13-15 hod.). Více info zde a zde.

2) Bílá sobota - Tom Janda nás zve na chatu na Ždáni (35 km za Prahou) - detaily řekneme v neděli, v mailu příští týden, nebo už teď mrkněte sem.

3) Velikonoční neděle - budeme slavit sváteční bohoslužbu v evangelickém kostele sv. Martina ve zdi - a to výjimečně už od 15 hodin (!). Troška info zatím zde.

Víra a skepse

Pokud se chystáte o víkendu vyrazit někam ven (což plně chápu, já třeba jedu do jihočeského Písku), chtěl bych vás povzbudit, abyste počítali se speciálním programem, který nás v neděli čeká, a nepropásli tuhle příležitost. 

Navštíví nás dr. Joel Willits, profesor z Chicaga, který je zároveň zdatný myslitel a zbožný kazatel. A taky velmi sympatický mladý muž. V Česku už dříve byl a např. si velmi oblíbil vepřové koleno U Fleků :-)) Teď ale to důležité, tedy pozvánka:

"Víra a skepse: Nepřatelé, nebo spojenci?"
Žijeme ve složitém světě. Skepse, cynismus a zklamání se promítají do všech oblastí života, včetně víry. Je vůbec možné udržet si v 21. století živou křesťanskou víru? A jak by mohla vypadat dnešní cesta k duchovní zralosti?

O těchto a dalších otázkách bude diskutovat dr. Joel Willitts, profesor North Park University v Chicagu, USA. Je autorem několika knih a přispívá na blog Euangelion.

Bude tedy možnost mj. klást otázky a diskutovat, což je myslím výborná příležitost nejen pro nás, ale třeba pro některé naše přátele, kteří mají o víře pochybnosti, nebo jsou přímo vůči ní negativně zaujati.

Tentokrát nám opět bude moci zahrát Petr Šťastný s kapelou a budeme mít ještě bohatější občerstvení než obvykle. 

Ještě jsem chtěl připomenout změnu času, která nás čeká ze soboty na neděli - začínáme v 17 hodin letního času!!

Mějte se krásně a v neděli naviděnou!

Srdečně
Saša

Happy St. Patrick's day!

Drazí,

i když oficiální první jarní den bude až příští středu, slunce nás už zdraví s plnou silou a za pouhé tři týdny tu máme Velikonoce. Dnes myslím na naše přátele v Irsku, se kterými nás váže větší než malé množství keltských genů, stejný smysl pro humor a v neposlední řadě i stejný národní nápoj - i když ten jejich má o dost tmavší barvu :-)

17. březen je totiž pro všechny Iry, ale nejen pro ně, svátkem svatého Patrika, křesťanského apoštola, jehož život a služba v 5. století n. l. doslova změnila osud jednoho celého národa. A nejen jednoho. Jak popisuje např. Thomas Cahill ve slavné knize Jak Irové zachránili civilizaci, keltská misie pak přinesla světlo evangelia tehdy pohanské Evropě.

A tak, ať už jsme Kelti či Slované, Germáni či Romové, přeju všem požehnaný den sv. Patrika a sdílím jeho nejznámější modlitbu:

ŠTÍT SVATÉHO PATRIKA

Vstávám dnes v nesmírné moci,
vždyť vzývám svatou Trojici,
věřím v Boha Trojjediného,
vyznávám Boha Jediného,
jdu vstříc svému Stvořiteli.

Vstávám dnes
v moci Kristova narození a křtu,
v moci Jeho ukřižování a pohřbu,
v moci Jeho zmrtvýchvstání a nanebevstoupení.

Kristus dnes bude mým ochráncem:
Kristus se mnou,
Kristus přede mnou,
Kristus za mnou;
Kristus buď ve mně,
Kristus pode mnou,
Kristus nade mnou,
Kristus buď vpravo,
Kristus vlevo.
Kristus buď se mnou, když ležím,
Kristus, když sedím,
Kristus, když vstávám.
Kristus buď v srdci každého, kdo si na mne vzpomene,
Kristus buď v ústech každého, kdo o mně promluví,
Kristus buď v očích každého, kdo se na mne podívá,
Kristus buď v uších každého, kdo mě bude poslouchat.

Vstávám dnes v nesmírné moci,
vždyť vzývám svatou Trojici;
věřím v Boha Trojjediného,
vyznávám Boha Jediného,
jdu vstříc svému Stvořiteli.

Amen.

Takže požehnaný sobotní den sv. Patrika všem a těším se na viděnou jako obvykle na naší kavárenské bohoslužbě v neděli v 17 hod. v Café Louvre!

V Jeho lásce
Saša

Šabat šalom!

Drazí,

 

tak nám končí další týden, právě se stmívá a naši židovští bratři každým okamžikem přivítají šabat - den odpočinku a spočinutí v Něm. Myslím, že i my, kdo nejsme přímo účastníci židovské tradice, se můžeme od nich mnohému učit. Koneckonců, nejen Starý, ale i Nový zákon má o dni odpočinku mnoho co říci - a nejde jen o jeden den v týdnu, ale o odpočinutí a spočinutí v Boží péči obecně.

A tak nám všem přeju, abychom v Jeho náruči mohli najít klid a bezpečí, zaopatření a potěšení, novou sílu a novou chuť žít a jít dál - tou cestou, kterou je On sám. Tuto neděli se společně zaposloucháme do příběhu o Pánovi soboty (Marek 2:23-3:6). Příběh se odehrává nejříve na poli, posléze v synagoze, a je v něm zaznamenán Ježíšův slavný epigram o tom, že "sobota byla učiněna pro člověka, ne člověk pro sobotu". Zamyslíme se tedy nad tím, jak Ježíš vnímal (a vnímá) náboženství s jeho požadavky a předpisy - a zda náhodou my sami někdy pro les nevidíme stromy :-)

Věřím, že budeme znovu překvapeni tím, jak dobré jsou "dobré zprávy" evangelia, a jak dobrý je sám Bůh k nám.

Moc se těším na viděnou jako obvykle v Café Louvre, v neděli od 17 hodin.
(Pokud chcete přijít s dětmi, tentokrát pro ně bude připraven skvělý program. I hudebníci přijdou a čeká nás i speciální "postní" občerstvení.)

Požehnanou sobotu (a neděli) všem!
Saša

PS: Kdo byste si chtěli něco více přečíst o šabatu (židovské sobotě), můžete mrknout třeba zde na Wikipedii.

Závislost na Jeho slávě

Je tu březen a zimní sevření, chlad a tma se rozpouštějí v paprscích slunce. Už jsou občas slyšet i ptáci a dnes jsem v parku na Letné zahlédl veverku (ano, vím, že "jedna veverka jaro nedělá!"). Podobně v tomto postním období obracíme svou mysl a srdce k poselství Velikonoc - obrácení tmy ve světlo, smrti v život a zmaru starého ve zrození nového.

Tento týden jsem strávil víceméně nonstop nad knihou Tima Kellera Králův kříž, kterou jako Biblion před Velikonocemi chceme vydat. Musím říci, že jsem ani nečekal, jak silně se mě ten starý příběh o Ježíšově záchranné misi dotkne.

I tuto neděli budeme tento příběh společně odkrývat a vystavovat se jeho proměňující síle. Tentokrát budeme číst epizodu zvanou "Hora proměnění" (Marek 9:2-10) a věřím, že něco z té slávy, která tehdy rozzářila Kristovu tvář, zazáří i nám, když se sejdeme u jeho slova a stolu. 

Nevím, jak vy, ale za sebe musím přiznat, že jsem na Jeho slávě "závislý". Není nic lepšího než dotek Jeho přítomnosti - když k nám skrz šlupku životní rutiny a možná i "duchovní únavy" probleskne On sám - mnohem lepší, krásnější, laskavější a mocnější, než "obvykle".

A tak vyhlížím i tuto naději, že budeme překvapeni Jeho slávou, jeho realitou a blízkostí.

Požehnaný víkend a v neděli na viděnou od 17 hod. v Café Louvre!
Saša

PS: Přikládám pozvánku na ohlašovaný "Úvod do Bible" (klikněte). Těchto pět večerů je určeno pro ty, kdo se s Biblí terpve seznamují, i ty, kdo ji mají dávno přečtenou, ale jaksi "ztratili nit vyprávění".  Vše bude koncipováno tak, abyste mohli přivést také své přátele, kteří o obsahu Bible nevědí třeba vůbec nic. Po přednášce bude vždy prostor pro diskusi a přátelské posezení u něčeho dobrého. Moc se těším!

Mezi divou zvěří a anděly

Tento týden začalo Polepeční středou postní období, 40 dnů, které nás dělí od Velikonoc. Už od raných dob se křesťané v této době oprošťují od různých svodů a rozptýlení tohoto světa (ne tedy nezbytně třeba od masa, i když i to je jistě možnost. Postní čas je možnė využít ne snad k nějaké demonstrativní hladovce, ale ke zklidnění, ztišení a setkání s Bohem. Takový půst může přinést nečekané ovoce například v podobě nové síly, čerstvosti a svobody v Kristu.

Text na tuto neděli (Marek 1:12-15) pojednává o Ježíšově 40 denním postu na poušti. Marek tuto situaci popisuje slovy: "Byl tam s divokou zvěří a sloužili mu andělé" (v. 13b). 

Říkám si, že je to výstižný popis i pro náš život v tomto světě. I my se někdy ocitáme "na poušti", i nás často "pokouší satan". I my jsme občas mezi "divokou zvěří" - ale i my jsme zároveň zahrnuti Boží péčí, takže nám "slouží andělé".

Mohl bych pokračovat dál, např. otázkou, zda a do jaké míry jsme my pro naše bližní spíše tou divokou zvěří nebo spíše těmi anděly, ale nechám si to na naděli :-)

Moc se těším jako vždy od 17 hodin v Café Louvre, Národní 22.

V Jeho lásce

Saša

PS: Pro ty z vás, kdo se ptali na možnost online poslechu minulých kázání, mám dobrou zprávu - tato možnost od včerejška funguje zde (díky, moc, Martine!).

Dobrá zpráva pro mocné i nemocné, 

bezmocné i malomocné

Taky už se těšíte na jaro? Tento víkend mají být rekordní mrazy, ale zkuste to vzít tak, že toto už je předposlední neděle před Popeleční středou, a pak už je to jen 40 dní do Velikonoc. Tak doufám, že teď už taky spolu se mnou vidíte "teplo na konci tunelu" :-)))

Pokud tedy během víkendu někde nepřimrzneme, můžeme se opět sejít v útulném Café Louvre nad teplým(!) pokrmem, abychom ve společnosti přátel "na cestě" a v přítomnosti Ducha přijali povzbuzení a posílení z Božího slova a ze sdíleného chleba a kalicha.

Text na tuto neděli bude stále ještě z 1. kapitoly Marka, tentokrát příběh o uzdravení malomocného (verše 35-45). Uvidíme Ježíše, který nejen káže a učí, ale také vysvobozuje, uzdravuje a očišťuje. Ježíše, který je pohnut soucitem nad lidskou bolestí. Ježíše, který se dotýká i nedotknutelných a přijímá i nepřijatelné. 

A tak věřím, že pro nás Bůh opět má nějaké Dobré zprávy.  A taky věřím, že jeho evangelium není jen šedá teorie, se kterou jsme tak nějak povinni prostě souhlasit. Věřím, že můžeme spoléhat, že to, co dělal tehdy v Galileji, chce dělat i za našich dnů v Praze.

Přeju vám klidný a radostný víkend a moc se těším na viděnou jako obvykle od 17 hod. v Louvre.

V Něm,
Saša

Slunce a mráz...

Život je zvláštní. Například to počasí. Konečně je sluníčko, modrá, veselá obloha, ale na druhou stranu mrzne, až praští. Co si z toho vybrat? Jako vždycky jsou dobré a špatné, příjemné a nepříjemné věci v našem životě jaksi namixovány. Vždycky můžeme být frustrovaní nebo vděční. 

A nejde jen o počasí, samozřejmě. Obrazně řečeno, nadšený optimista se rozplývá: "Koukejte na to sluníčko, obloha je bez mráčků! Život nemá chybu!" Zkušený pesimista je ale otráven: "Ty hrozné mrazy! To je ale život... Už vidím ty účty za topení!"

V evangeliích je zachycen příběh jistého Jaira, představeného synagogy. Jednoho dne vyhledal Ježíše se slovy: "Pane, moje dcerka umřela. Ale přijď, vlož na ni ruku, a bude žít" (Mat 9:18). Vždycky, když to čtu, Jaira obdivuju. Je schopen vnímat a respektovat drsnou realitu. "Moje cerka umřela". Co hroznějšího může kterýkoli táta na světě zažít, uznat, vyslovit... 

Zároveň ale Jairus ani na chvíli nepropadá skepsi, hořkosti, rezignaci. Jedním dechem dodává požehnané a klíčové slůvko: "ALE". Zve do své hrozné situace Ježíše a je si jistý, že jeho příchod způsobí zásadní obrat. 

Podobně básník a bojovník David ve svých žalmech často naříká nad svým trápením, nezapomene ale do něj pozvat Hospodina. Samotné pomyšlení na Boží milosrdenství nakonec obrací jeho nářek v jásot.

A tak i my při pohledu z okna nebo procházce městem dnes můžeme říct: "Mrzne, ale slunce nádherně svítí." Při pohledu na sebe, své blízké i svět kolem nás můžeme podobně říci: "Jsme hříšní a rozbití, ale náš nebeský Otec nás miluje a zachraňuje." Nebo něco podobného. 

Jedním okem můžeme vnímat a uznávat viditelnou realitu, druhým zároveň "vidět Neviditelného" a spoléhat, že On nakonec promění a obnoví všechno stvoření. Pak nastane ta kýžená "Havaj, havaj, tam v Božím království", jak zpívá Sváťa Karásek. Do té doby, zatímco tady mrzneme, buďme tedy vděčni za vše dobré, co můžeme zažívat, a buďme kvasem, světlem, solí nebo třeba tepelným radiátorem pro kousek světa kolem nás.

No, koukám, že z pozvánky na neděli se stalo malé kázání, ale kdoví, třeba to někdo zrovna dnes potřeboval slyšet. V neděli nás tentokrát bude čekat (horká!) gulášová polévka, komorně jazz-rocková duchovní hudba v podání Petra Šťastného a spol., moje kázání s názvem "Co je ti do nás, Ježíši?!" (Marek 1:21-28) - a samozřejmě taky společnost fajn lidí, co nejsou ani zakyslí chytrolíni, ani zaslepení nadšenci.

Moc se těším jako obvykle v 17 hod v Café Louvre, Národní 22.
Vaši přátelé jsou samozřejmě vítáni, jako vždy.

S přáním krásného víkendu
Saša

Pankáči v kostele a jiné zajímavosti

Drazí,

tak jsem doufal, že mě něco chytrého nebo povzbudivého napadne, a ono nic. Znáte to, někdy člověk má prostě pocit slabosti, prázdnoty. Ví, že není ztracen, že je v Boží náruči a snad i v Jeho vůli, ale zároveň se cítí neschopen cokoli "produkovat". Nebo aspoň doufám, že to znáte taky :-)

Jinak, zdá se, že Bůh má zvláštní smysl pro humor - v neděli ráno mám kázat na ekumenické bohoslužbě v kostele v Soběhrdech u Čerčan. Přítomni budou místní evangelíci a husité a pak návštěvníci z řad tzv. Jesus Freaks (křesťanští pankáči a vůbec alternativci, stručné info zde). 

Takže to bude velmi speciální mix a já budu moc vděčný i za vaše podpůrné modlitby. Zvlášť když mé kázání tam má být do 15 minut (!!!). A kdybyste se někdo chtěl přidat a pobýt s Jesus Freaks už v sobotu odpoledne a večer, tak mám ještě volno v autě, jedeme ve 14 hodin z I.P. Pavlova, dejte vědět.

Každopádně se moc těším na náš společný čas v Café Louvre, jako obvykle v neděli od 17 hod. Jestli se vám minule líbila muzika, tak mám dobrou zprávu - tuto neděli zahraje Petr a spol. znovu! A i další překvapení budou, včetně audiovizuálních :-)

"Toužím se s vámi setkat ... abychom se navzájem povzbudili: vy mojí vírou a já vaší." (list Římanům 1:11-12)

Mějte krásný víkend!
Saša

Kázat vodu a pít víno...??

Drazí,

snad vás neurazí, když dnes budu opravdu stručný - když už nebývám stručný v kázáních :-)

Nuže, tuto neděli se jako obvykle od 17 hod. sejdeme v kavárně galerie Louvre na Národní třídě. Tentokrát nám znovu zahraje Petr Šťastný s celou kapelou a text kázání se bude týkat svatby v Káni Galilejské, kde Ježíš "udělal první ze svých zázraků, zjevil svoji slávu a učedníci v něj uvěřili" (Jan 2:1-11). Fantastické místo, opět jedno z mých nejoblíběnějších - ano, říkám to skoro vždycky, ale co mám dělat?

Budu se tedy moc těšit, věřím, že opět zažijeme v Jeho přítomnosti cosi neobyčejného, proměňujícího a snad i trvalého.

Kéž Pán i tento víkend promění vodu naší všednosti na víno jeho věčnosti!

V Něm,
Saša

Agnus Dei

Drazí,

vlastně jsem se až teď k večeru dozvěděl, že dnes je ten obávaný "pátek třináctého" a došlo mi, jaký jsem měl fajn den :-) Například jsem měl tu radost a čest povídat si s někým o "duchovních věcech". Znovu mi došlo, jak dobré je učit se naslouchat, vést dialog a ne monolog. Tomáš Halík dokonce definuje život víry jako život v dialogu, jako základní otevřenost, schopnost přijímat. Kdo je uzavřený, vede monolog jen sám se sebou a je odsouzen k (potenciálně večné) samotě... Brrr!

Tuto neděli se budeme spolu s křesťany na celém světě zamýšlet nad textem z 1. kapitoly Janova evangelia. Ježíš je zde označen tajemným, paradoxním a velmi "nabitým" termínem "Beránek Boží" (odtud známé latinské Agnus Dei). V tu chvíli ho začínají následovat jeho první učedníci. Říkám si - a co my? Známe ho také jako Beránka? 

Ve staré Jednotě bratrské Ježíše takto znali - takto ho často vyobrazovali a vyznávali. Možná proto k němu měli tak důvěrný a vřelý vztah, možná proto byli tak často ochotni vše opustit a následovat ho i do vzdálených končin světa a často pro něj i všechno ztratit, včetně pozemského života. Z nějakého důvodu jim to muselo stát za to. Boží Beránek je musel uchvátit podobně jako ty první učedníky, kteří za ním odešli od Jana Křtitele. A tak si říkám, kéž i my tuto neděli (a nejen tuto neděli!) zaslechneme a prožijeme: "Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!" 

Nedá mi to, nakonec se musím podělit o video, které mě dnes úplně "dostalo". A to nejsem žádný zvláštní milovník operního zpěvu! 

Pro úplnost přikládám i text:

Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis.
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis.
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, dona nobis pacem.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

Tak, přátelé, přeju vám krásný, pokojný víkend a těším se naviděnou jako obvykle v neděli v 17 hodin v Louvre.

V Jeho milosti
Saša

Epifanie

Drazí,

dnes je 6. ledna, svátek Tří králů, ve východní (pravoslavné) církvi se slaví Vánoce. Pro nás zápaďáky teď naopak Vánoce skončí - tuto neděli se v křesťanském kalendáři slaví svátek Křtu Páně, kterým vrcholí tzv. Epifanie, neboli "ukázání se" Mesiáše. 

Myšlenka tohoto svátku je v tom, abychom (nově) pochopili, kdo je to vlastně ten Ježíš Kristus - abychom aspoň trochu nahlédli, jak veliká je jeho sláva. K epifanii se tradičně vážou tři evangelijní scény: klanění mudrců (když se Mesiáš narodil), Ježíšův křest v Jordánu (kdy ho Bůh označil za svého Syna) a zázrak v Káni Galilejské (kdy poprvé ukázal svou slávu). 

Tyto tři scény každá svým způsobem vyznačují nový začátek, hodí se tedy skvěle pro náš začátek roku. Mám pocit, že rok 2011 byl pro mnohé z nás "přechodový", často i turbulentní. Těším se, že 2012 bude časem vcházení do věcí "připravených od založení světa", do "Jeho odpočinku", do pokoje, milosti a Jeho dobré a dokonalé vůle.

Takže abych tu náhodou nezačal kázat - moc se těším na viděnou jako obvykle v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Pojďme spolu začít úplně čerstvý rok, který pro nás Hospodin připravil. Věřím, že nás všechny chce příjemně překvapit! :-)

V Jeho lásce
Saša

Ať je váš rok prostě... Boží!

Drazí,

jsem Bohu moc vděčný za rok, který právě končí. Pro mnohé z nás to nebyl zrovna snadný rok. Leccos jsme letos prožili, snad i protrpěli a určitě i leccos prošvihli. Ale věřím, že nejsem sám, kdo při pohledu zpátky vnímá rok 2011 jako rok Boží milosti, slitování a nových šancí. 

S mnohými z vás jsme se koneckonců tento rok poznali - a za to jsem Bohu vděčný především. Jak už jste mě mnozí slyšeli říct, čím jsem starší, tím více se mi zdá, že "vztahy jsou víc než vize". Jinými slovy - že největší bohatství, kterého v životě můžeme nabýt, je, když se z "on" (nebo "ona") stane "ty" - a pak dokonce "my".

Tuto neděli nebudeme mít bohoslužbu, ale pokud máte možnost, chtěl bych vás povzbudit k účasti na některých bohoslužbách ve vašem okolí, ať už budete v Praze, na horách nebo někde jinde (my s Katkou a Klárou třeba u přátel v Antverpách).

Uvidíme se tedy v Café Louvre až v neděli 8. ledna. Do té doby vám všem přeju dobrý závěr roku a ať je ten nový ještě lepší, ještě víc prožitý v Jeho dokonalé vůli. A díky za to, že jsme v tomto roce mohli jít Jeho cestou společně!

V Něm,
Saša

Boží hod vánoční - s bratry a sestrami bez domova

Drazí,

končí smutný týden, kdy prožíváme odchod Václava Havla, ale i vděčnost za vše, co pro nás znamenal. Věřím, že zároveň tento týden znamenal pro naši společnost obrovský impuls Božího Ducha. Mj. došlo k rehabilitaci Havlova kréda o lásce a pravdě vítězící nad lží a nenávistí - kréda, které bylo ještě před týdnem pro mnoho lidí v kategorii nevyslovitelných, trapných, směšných frází. Také se zdá, že tisíce lidí znovu prožily sounáležitost a jakési povznesení, jaké jsme od dob Sametové revoluce neměli mnoho možností prožít.

Tuto vánoční neděli mnozí z vás tráví mimo Prahu. Vás, kdo máte možnost se sejít a chcete oslavit Kristovo narození společně, srdečně zvu do střediska Naděje v Bolzánově ulici (pod dálnicí vlevo vedle Hlavního nádraží). Od 16 hodin tu proběhne bohoslužba pro lidi bez domova, při které se počítá s naší návštěvou. Budou prý vděčni zejména za naše svědectví o Kristu. Jídla i oblečení prý bude dost, nic tedy přinášet nemusíme (ale jistě nějaký ten dáreček přinést každý může, bude-li chtít).

Prožít Vánoce s lidmi bez domova je velmi biblické, odpovídající reáliím Kristova narození v chlévě, když pro něj na světě nebylo nalezeno místo. Toto betlémské miminko ale vyrostlo, aby nakonec poskytlo domov nám všem. A tak, i když budeme o Vánocích doma, pokusme se něco z tepla a vřelosti našeho nebeského domova prožít a podělit se o ně s našimi blízkými i vzdálenými.
"Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!" (Lukáš 2:14)

V Jeho lásce
Saša

Vánoční agapé a pár překvapení

Drazí,

dnes vás nebudu unavovat dlouhými úvody. Tedy krátce: Jste srdečně zváni na naše už čtvrté adventní setkání v Café Louvre tuto neděli 18. prosince - jako obvykle od 17 hodin. 

Oproti obvyklé formě si ale chceme tuto poslední neděli před Vánoci udělat trošku jinou. Podobně jako první křesťané pojímali své bohoslužby jako oslavy či hostiny (jejich setkáním se říkalo agapé, "hody lásky"), tak i my chceme tuto sváteční neděli pojmout jako určitou "hostinu". 

Kromě vánočně laděného občerstvení budeme mít možnost těšit se hlavně z darů, kterými jsme my jedni pro druhé. Připravují se např. různá hudební překvapení, ale nejen ta. Pár z přítomných přátel se s námi podělí o příběhy ze své osobní cesty, která je mimojiné zavedla právě mezi nás do Louvre. Jedno z překvapení chystaných na tuto neděli se týká i délky (resp. krátkosti!) mého kázání - ale nechci nic slibovat, je to i na vašich modlitbách! :-))) Také děti jsou více než vítány - program bude "stravitelný" i pro ně.

Takže - přijďte natěšeni a pojďme spolu oslavit ten největší Dárek, jaký jsme kdy mohli dostat - a poděkovat za něj Tomu, který je nazýván Dárcem života.

Moc se těším - na vás všechny a na Jeho přítomnost mezi námi.

V Jeho lásce

Saša

"TaCesta goes public..."

Drazí,

jak od mnohých z vás slyším, přechod do Café Louvre se asi moc podařil. Zdá se, že nejde jen o posun geografický, ale i o posun jaksi do "veřejného prostoru" (jak se vyjádřil kamarád Allan z New Yorku, "TaCesta goes public!"). 

Zároveň se nás od té doby schází výrazně více (jak je vidět i na fotkách - více jich je na našem facebookovém profilu). Což rozhodně není na bohoslužbách to nejzásadnějí, ale může to být příjemné a povzbuzující :-)

Další jistě příjemnou novinkou je živá hudba. Po Majdě Kopecké, jazzovém objevu sezóny, nás tuto neděli zpěvem a hrou znovu obšťastní Petr Šťastný a spol.
 

Obě poslední neděle se nesly ve znamení Adventu, Božího příchodu na svět. Na tohle téma tuto neděli navážeme. Popřemýšlíme nad Božím pokračujícím "přicházení na svět", které se jednou završí při Kristově druhém příchodu. Bible o tomto vyvrcholení dějin mluví jako o "čase odpočinutí" a "napravení všech věcí" (Skutky 3:19, 21). Ježíš o něm dokonce mluví jako o "znovuzrození světa" (Mat 19:28) a na jedné z posledních stránek Bible potvrzuje: "Hle, činím všechno nové" (Zj 21:5). 

O této naději (nejen pro nás, ale pro celé stvoření) budeme mluvit tuto neděli. A nejen o té budoucí naději, ale i o tom, co z ní vyplývá pro náš život dnes.

Moc se těším naviděnou v Galerii Café Louvre v neděli od 17 hod.

Požehnané adventní dny,
Saša

PS: Dnes večer (v pátek 9.12.) se od 19 hod. koná náš "První poetický večer" v klubu Hálkova 2, Praha 2. Více detailů je v pozvánce vyvěšené níže na tomto blogu. Vaši přátelé jsou samozřejmě vítáni, jako  vždy.

Už tento pátek.

Všichni fanoušci našich poetů a kreativity vůbec srdečně zváni!

Druhá adventní neděle: Hlas volajícího

Drazí,

tak máme za sebou premiéru v Café Louvre. Za sebe musím říci, že jsem byl opravdu napjatý, ale vše proběhlo způsobem, že jsem si neuměl představit lepší. Takže - díky Bohu (že tam byl) a díky vám (že jste tam taky byli)!

Podle různých údajů se nás sešlo asi 70-80 a řada z vás se vyjádřila, že se vám tam nejen líbílo samotným, ale že na tohle místo rádi pozvete své přátele. Někteří se vyjádřili, že konečně mají kam své "normální" přátele pozvat :-) Takže, ačkoli počty účastníků nejsou na bohoslužbách rozhodně to nejdůležitější, myslím, že máme velký důvod k radosti - zdá se, že to, co se mezi námi děje, nějakým způsobem oslovuje další a další. 

Krátké video z první adventní neděle v Louvre je na našem facebookovém profilu, kam vás tímto také zvu - je to myslím skvělá možnost ke sdílení a komunikaci.

Hlas volajícího v 21. století?

Také tuto neděli budeme mluvit o Jeho příchodu - Adventu. Pro změnu otevřeme začátek evangelia podle Marka a budeme číst o "hlasu volajícím na poušti" a o přípravě Jeho cesty, přípravě na Jeho příchod. Jak uvidíme, i podivíni (nebo možná právě oni) mají v tomto příběhu nezastupitelné místo. Budeme se zamýšlet hlavně nad tím, jak se vůbec Boží či Mesiášův příchod dá připravovat, a co to znamená pro nás teď v roce 2011, tady v Praze.

Moc se těším i na vaše úvahy, vlastně se nemůžu neděle dočkat :-)

Tak zatím a krásný víkend!

V Jeho lásce
Saša

První adventní neděle.

Přijďme oslavit Jeho příchod.

Poprvé v Café Louvre.

Drazí,

tak je to tady - letošní první adventní neděle bude pro nás zároveň první příležitostí k bohoslužbě v Café Louvre. Dokonce už to píšou i v novinách! :-)

Nevím, jak to máte vy, ale ve mně je teď docela malá dušička - jsem samozřejmě vděčný za skvělou příležitost přesunout se přímo do "srdce" města, hlavně proto, že už se do Mosaic House vlastně nevejdeme, a taqky proto, že se nám v Louvre skutečně otevřela příležitost jakoby "sama" nebo spíš "shůry", takže zde například nebudeme platit žádný nájem (podobně jako dosud v MoHo). Díky a sláva Bohu za to! Zároveň ale prožívám zvláštní rozechvění, pocit, že nás Boží Duch vede z našeho útulného zázemí zase o krok dál, ven, "mezi lidi" - ještě k tomu na takovou exkluzivní adresu. 

Což je skvělé, ale - Co když teď přijde celá řada nových lidí? Najdou zde to, co hledali? Setkají se mezi námi s Boží tajemnou přítomností? Uslyší Jeho hlas? Okusí kousek Jeho lásky v přátelském, otevřeném prostředí? Naleznou zde lék třeba na svou osamělost v tomto velikém a někdy velmi chladném městě? Ano, věřím, že ano! Ale znáte to, člověku je většinou pohodlněji v zabydlených místech, ve vyjetých kolejích. A pak nás Bůh z nich vyvádí "na cestu", do nových věcí, kde musíme spoléhat na Něj. A myslím, že jsme právě před takovou výzvou, na kterou bez pomoci shůry určitě nestačíme.

Ježíš říká: "Mám mnoho lidí v tomto městě" (Skutky 18:10). A tak věřím, že jsme součástí Jeho příběhu, Jeho mise, Jeho "příchodu" do Prahy - tedy Jeho adventu. Právě o tomto příchodu - Adventu budeme mluvit tuto neděli. Čtení bude z 1. kapitoly Jana, kde se skrývá napínavý a možná docela smutný poříběh o Slově, které přišlo domů mezi nás lidi, ale my jsme ho nepřijali. Příběh se ale naštěstí láme ve 12. verši požehnaným slůvkem "ALE". A pak už je to o nás. Pokud chcete slyšet více, tak tuto neděli v Louvre!

Budu se moc těšit!
A prosím i o vaše modlitby, ať je to hlavně Jeho akce, ne naše.
Kdo budete chtít přijít dříve pomoci s přípravou a také se společně za nové místo pomodlit, je možné už od 16 hod.
Jinak jako obvykle od 17 hodin - a samozřejmě, vaši přátelé jsou vítáni!

V Jeho lásce
Saša

PS: Jsou vítány také rodiny s dětmi - tentokrát se o jejich duchovní růst a jistě i dobrodružnou zábavu postará náš "bratr opat" Mathias!

O liturgickém Silvestru, ovcích a kozlech a hladovém Soudci

1. Advent 2009 - Sir Toby´s

Drazí,

tak je to tady - čeká nás poslední neděle liturgického roku a zároveň naše poslední setkání na půdě pohostinného a přátelského Mosaic House!

Za týden to budou právě dva roky, co jsme se začali scházet k pravidelným, i když neformálním přátelským "hostelním" bohoslužbám. Nejdříve nám poskytl útulné útočiště podzemní bar holešovického Sir Toby´s. 

Když jsme se tam po čase rozrostli, přesunuli jsme se v létě 2010 do právě otevřeného Mosaic House v centru města. I tady se naše společnost poutníků, hledajících a někdy i všelijak zatoulaných jedinců, rozrůstá a postupně se učí být společenstvím, komunitou, součástí Boží velké "rodiny na zemi i na nebi". V posledních týdnech už náš salonek v MoHo skoro praská ve švech - minule nás tu bylo k padesáti - a tak je před námi nový přesun, nová výzva - a věřím, že taky nové období Boží milosti. Věřím, že tato milost tu je a bude nejen pro nás, ale i pro mnoho našich přátel v tomto městě, kteří Ho potřebují přinejmenším stejně tak jako my. Jak víte, otevřely se nám opravdu nečekané "dveře příležitosti" v Café Louvre, takže od 27. listopadu (1. adventní neděle) se začneme k bohoslužbám scházet tam, na místě, které je známé, oblíbené a snadno dostupné pro kohokoli v Praze.

Ovce, kozli a dobrý pastýř...

Teď je ale před námi ještě jedna neděle. V liturgickém kalendáři se označuje jako Slavnost Krista Krále. V tento den končí a završuje se církevní rok (jde tedy o něco jako liturgický Silvestr). Je tedy příhodná chvíle právě tuto neděli číst Ježíšovo poslední podobenství. Říká se mu "O ovcích a kozlech". A vlastně to žádné podobenství není, spíše přirovnání. Ale o tom více v neděli. Teď snad jen toto: Mnozí tento text vnímáme možná hrozivě, mluví se tu koneckonců o Posledním soudu. Když se ale podíváme na samotný text (Mat 25:31-46), uvidíme hlavní postavu tohoto posledního soudu, v novém světle. Nejvyšší Král a Soudce se nám překvapivě dává poznat jako hladový, žíznivý, cizí, nahý, nemocný, uvězněný, jedním slovem "nejmenší".

Christos Pantokrator - Vševládnoucí Soudce?

Je zvláštní, že v obecném povědomí je obraz o Bohu právě opačný. Představujeme si ho možná jako mocného a nevypočitatelného samovládce, u kterého si nikdy nejsme jisti, kdy a jak nás za něco potrestá. Nuže, připravme se slyšet dobrou zprávu, připravme se uvěřit jeho dobrotě - a připravme se učinit z této své víry nikoli cíl, ale prostředek. Tento týden jsem v jedné knize četl čtyři otázky, které mě velmi oslovily: Jaký je vlastně Bůh, v kterého věříš? Jací jsou lidé, kteří tvou víru sdílejí? Jak tě tato víra proměňuje? Jak tato tvá víra proměňuje svět?

Tyto a podobné otázky si tedy budeme klást v neděli. A aby nezůstalo jen u otázek, přijde mezi nás Gábina Kabátová, zakladatelka české pobočky Mezinárodního vězeňského společenství, aby nám něco pověděla o jejich službě. Prý má pro nás připravené překvapení. Nevím, co to bude, ale vím aspoň to, že dostaneme příležitost překvapit o Vánocích několik dětí, jejichž mámy nebo tátové jsou ve vězení a nemají ani možnost jim něco pořídit pod stromeček. Tak si myslím, že nám to třeba pomůže s výše zmíněnými otázkami nějak naložit.

Mějte se krásně, užijte si víkend a moc se těším na viděnou!

V Jeho lásce
Saša