Slunce a mráz...

Život je zvláštní. Například to počasí. Konečně je sluníčko, modrá, veselá obloha, ale na druhou stranu mrzne, až praští. Co si z toho vybrat? Jako vždycky jsou dobré a špatné, příjemné a nepříjemné věci v našem životě jaksi namixovány. Vždycky můžeme být frustrovaní nebo vděční. 

A nejde jen o počasí, samozřejmě. Obrazně řečeno, nadšený optimista se rozplývá: "Koukejte na to sluníčko, obloha je bez mráčků! Život nemá chybu!" Zkušený pesimista je ale otráven: "Ty hrozné mrazy! To je ale život... Už vidím ty účty za topení!"

V evangeliích je zachycen příběh jistého Jaira, představeného synagogy. Jednoho dne vyhledal Ježíše se slovy: "Pane, moje dcerka umřela. Ale přijď, vlož na ni ruku, a bude žít" (Mat 9:18). Vždycky, když to čtu, Jaira obdivuju. Je schopen vnímat a respektovat drsnou realitu. "Moje cerka umřela". Co hroznějšího může kterýkoli táta na světě zažít, uznat, vyslovit... 

Zároveň ale Jairus ani na chvíli nepropadá skepsi, hořkosti, rezignaci. Jedním dechem dodává požehnané a klíčové slůvko: "ALE". Zve do své hrozné situace Ježíše a je si jistý, že jeho příchod způsobí zásadní obrat. 

Podobně básník a bojovník David ve svých žalmech často naříká nad svým trápením, nezapomene ale do něj pozvat Hospodina. Samotné pomyšlení na Boží milosrdenství nakonec obrací jeho nářek v jásot.

A tak i my při pohledu z okna nebo procházce městem dnes můžeme říct: "Mrzne, ale slunce nádherně svítí." Při pohledu na sebe, své blízké i svět kolem nás můžeme podobně říci: "Jsme hříšní a rozbití, ale náš nebeský Otec nás miluje a zachraňuje." Nebo něco podobného. 

Jedním okem můžeme vnímat a uznávat viditelnou realitu, druhým zároveň "vidět Neviditelného" a spoléhat, že On nakonec promění a obnoví všechno stvoření. Pak nastane ta kýžená "Havaj, havaj, tam v Božím království", jak zpívá Sváťa Karásek. Do té doby, zatímco tady mrzneme, buďme tedy vděčni za vše dobré, co můžeme zažívat, a buďme kvasem, světlem, solí nebo třeba tepelným radiátorem pro kousek světa kolem nás.

No, koukám, že z pozvánky na neděli se stalo malé kázání, ale kdoví, třeba to někdo zrovna dnes potřeboval slyšet. V neděli nás tentokrát bude čekat (horká!) gulášová polévka, komorně jazz-rocková duchovní hudba v podání Petra Šťastného a spol., moje kázání s názvem "Co je ti do nás, Ježíši?!" (Marek 1:21-28) - a samozřejmě taky společnost fajn lidí, co nejsou ani zakyslí chytrolíni, ani zaslepení nadšenci.

Moc se těším jako obvykle v 17 hod v Café Louvre, Národní 22.
Vaši přátelé jsou samozřejmě vítáni, jako vždy.

S přáním krásného víkendu
Saša