Dobrá zpráva pro mocné i nemocné, 

bezmocné i malomocné

Taky už se těšíte na jaro? Tento víkend mají být rekordní mrazy, ale zkuste to vzít tak, že toto už je předposlední neděle před Popeleční středou, a pak už je to jen 40 dní do Velikonoc. Tak doufám, že teď už taky spolu se mnou vidíte "teplo na konci tunelu" :-)))

Pokud tedy během víkendu někde nepřimrzneme, můžeme se opět sejít v útulném Café Louvre nad teplým(!) pokrmem, abychom ve společnosti přátel "na cestě" a v přítomnosti Ducha přijali povzbuzení a posílení z Božího slova a ze sdíleného chleba a kalicha.

Text na tuto neděli bude stále ještě z 1. kapitoly Marka, tentokrát příběh o uzdravení malomocného (verše 35-45). Uvidíme Ježíše, který nejen káže a učí, ale také vysvobozuje, uzdravuje a očišťuje. Ježíše, který je pohnut soucitem nad lidskou bolestí. Ježíše, který se dotýká i nedotknutelných a přijímá i nepřijatelné. 

A tak věřím, že pro nás Bůh opět má nějaké Dobré zprávy.  A taky věřím, že jeho evangelium není jen šedá teorie, se kterou jsme tak nějak povinni prostě souhlasit. Věřím, že můžeme spoléhat, že to, co dělal tehdy v Galileji, chce dělat i za našich dnů v Praze.

Přeju vám klidný a radostný víkend a moc se těším na viděnou jako obvykle od 17 hod. v Louvre.

V Něm,
Saša

Slunce a mráz...

Život je zvláštní. Například to počasí. Konečně je sluníčko, modrá, veselá obloha, ale na druhou stranu mrzne, až praští. Co si z toho vybrat? Jako vždycky jsou dobré a špatné, příjemné a nepříjemné věci v našem životě jaksi namixovány. Vždycky můžeme být frustrovaní nebo vděční. 

A nejde jen o počasí, samozřejmě. Obrazně řečeno, nadšený optimista se rozplývá: "Koukejte na to sluníčko, obloha je bez mráčků! Život nemá chybu!" Zkušený pesimista je ale otráven: "Ty hrozné mrazy! To je ale život... Už vidím ty účty za topení!"

V evangeliích je zachycen příběh jistého Jaira, představeného synagogy. Jednoho dne vyhledal Ježíše se slovy: "Pane, moje dcerka umřela. Ale přijď, vlož na ni ruku, a bude žít" (Mat 9:18). Vždycky, když to čtu, Jaira obdivuju. Je schopen vnímat a respektovat drsnou realitu. "Moje cerka umřela". Co hroznějšího může kterýkoli táta na světě zažít, uznat, vyslovit... 

Zároveň ale Jairus ani na chvíli nepropadá skepsi, hořkosti, rezignaci. Jedním dechem dodává požehnané a klíčové slůvko: "ALE". Zve do své hrozné situace Ježíše a je si jistý, že jeho příchod způsobí zásadní obrat. 

Podobně básník a bojovník David ve svých žalmech často naříká nad svým trápením, nezapomene ale do něj pozvat Hospodina. Samotné pomyšlení na Boží milosrdenství nakonec obrací jeho nářek v jásot.

A tak i my při pohledu z okna nebo procházce městem dnes můžeme říct: "Mrzne, ale slunce nádherně svítí." Při pohledu na sebe, své blízké i svět kolem nás můžeme podobně říci: "Jsme hříšní a rozbití, ale náš nebeský Otec nás miluje a zachraňuje." Nebo něco podobného. 

Jedním okem můžeme vnímat a uznávat viditelnou realitu, druhým zároveň "vidět Neviditelného" a spoléhat, že On nakonec promění a obnoví všechno stvoření. Pak nastane ta kýžená "Havaj, havaj, tam v Božím království", jak zpívá Sváťa Karásek. Do té doby, zatímco tady mrzneme, buďme tedy vděčni za vše dobré, co můžeme zažívat, a buďme kvasem, světlem, solí nebo třeba tepelným radiátorem pro kousek světa kolem nás.

No, koukám, že z pozvánky na neděli se stalo malé kázání, ale kdoví, třeba to někdo zrovna dnes potřeboval slyšet. V neděli nás tentokrát bude čekat (horká!) gulášová polévka, komorně jazz-rocková duchovní hudba v podání Petra Šťastného a spol., moje kázání s názvem "Co je ti do nás, Ježíši?!" (Marek 1:21-28) - a samozřejmě taky společnost fajn lidí, co nejsou ani zakyslí chytrolíni, ani zaslepení nadšenci.

Moc se těším jako obvykle v 17 hod v Café Louvre, Národní 22.
Vaši přátelé jsou samozřejmě vítáni, jako vždy.

S přáním krásného víkendu
Saša

Pankáči v kostele a jiné zajímavosti

Drazí,

tak jsem doufal, že mě něco chytrého nebo povzbudivého napadne, a ono nic. Znáte to, někdy člověk má prostě pocit slabosti, prázdnoty. Ví, že není ztracen, že je v Boží náruči a snad i v Jeho vůli, ale zároveň se cítí neschopen cokoli "produkovat". Nebo aspoň doufám, že to znáte taky :-)

Jinak, zdá se, že Bůh má zvláštní smysl pro humor - v neděli ráno mám kázat na ekumenické bohoslužbě v kostele v Soběhrdech u Čerčan. Přítomni budou místní evangelíci a husité a pak návštěvníci z řad tzv. Jesus Freaks (křesťanští pankáči a vůbec alternativci, stručné info zde). 

Takže to bude velmi speciální mix a já budu moc vděčný i za vaše podpůrné modlitby. Zvlášť když mé kázání tam má být do 15 minut (!!!). A kdybyste se někdo chtěl přidat a pobýt s Jesus Freaks už v sobotu odpoledne a večer, tak mám ještě volno v autě, jedeme ve 14 hodin z I.P. Pavlova, dejte vědět.

Každopádně se moc těším na náš společný čas v Café Louvre, jako obvykle v neděli od 17 hod. Jestli se vám minule líbila muzika, tak mám dobrou zprávu - tuto neděli zahraje Petr a spol. znovu! A i další překvapení budou, včetně audiovizuálních :-)

"Toužím se s vámi setkat ... abychom se navzájem povzbudili: vy mojí vírou a já vaší." (list Římanům 1:11-12)

Mějte krásný víkend!
Saša

Kázat vodu a pít víno...??

Drazí,

snad vás neurazí, když dnes budu opravdu stručný - když už nebývám stručný v kázáních :-)

Nuže, tuto neděli se jako obvykle od 17 hod. sejdeme v kavárně galerie Louvre na Národní třídě. Tentokrát nám znovu zahraje Petr Šťastný s celou kapelou a text kázání se bude týkat svatby v Káni Galilejské, kde Ježíš "udělal první ze svých zázraků, zjevil svoji slávu a učedníci v něj uvěřili" (Jan 2:1-11). Fantastické místo, opět jedno z mých nejoblíběnějších - ano, říkám to skoro vždycky, ale co mám dělat?

Budu se tedy moc těšit, věřím, že opět zažijeme v Jeho přítomnosti cosi neobyčejného, proměňujícího a snad i trvalého.

Kéž Pán i tento víkend promění vodu naší všednosti na víno jeho věčnosti!

V Něm,
Saša

Agnus Dei

Drazí,

vlastně jsem se až teď k večeru dozvěděl, že dnes je ten obávaný "pátek třináctého" a došlo mi, jaký jsem měl fajn den :-) Například jsem měl tu radost a čest povídat si s někým o "duchovních věcech". Znovu mi došlo, jak dobré je učit se naslouchat, vést dialog a ne monolog. Tomáš Halík dokonce definuje život víry jako život v dialogu, jako základní otevřenost, schopnost přijímat. Kdo je uzavřený, vede monolog jen sám se sebou a je odsouzen k (potenciálně večné) samotě... Brrr!

Tuto neděli se budeme spolu s křesťany na celém světě zamýšlet nad textem z 1. kapitoly Janova evangelia. Ježíš je zde označen tajemným, paradoxním a velmi "nabitým" termínem "Beránek Boží" (odtud známé latinské Agnus Dei). V tu chvíli ho začínají následovat jeho první učedníci. Říkám si - a co my? Známe ho také jako Beránka? 

Ve staré Jednotě bratrské Ježíše takto znali - takto ho často vyobrazovali a vyznávali. Možná proto k němu měli tak důvěrný a vřelý vztah, možná proto byli tak často ochotni vše opustit a následovat ho i do vzdálených končin světa a často pro něj i všechno ztratit, včetně pozemského života. Z nějakého důvodu jim to muselo stát za to. Boží Beránek je musel uchvátit podobně jako ty první učedníky, kteří za ním odešli od Jana Křtitele. A tak si říkám, kéž i my tuto neděli (a nejen tuto neděli!) zaslechneme a prožijeme: "Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!" 

Nedá mi to, nakonec se musím podělit o video, které mě dnes úplně "dostalo". A to nejsem žádný zvláštní milovník operního zpěvu! 

Pro úplnost přikládám i text:

Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis.
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, miserere nobis.
Agnus Dei, qui tollis peccata mundi, dona nobis pacem.

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, daruj nám pokoj.

Tak, přátelé, přeju vám krásný, pokojný víkend a těším se naviděnou jako obvykle v neděli v 17 hodin v Louvre.

V Jeho milosti
Saša

Epifanie

Drazí,

dnes je 6. ledna, svátek Tří králů, ve východní (pravoslavné) církvi se slaví Vánoce. Pro nás zápaďáky teď naopak Vánoce skončí - tuto neděli se v křesťanském kalendáři slaví svátek Křtu Páně, kterým vrcholí tzv. Epifanie, neboli "ukázání se" Mesiáše. 

Myšlenka tohoto svátku je v tom, abychom (nově) pochopili, kdo je to vlastně ten Ježíš Kristus - abychom aspoň trochu nahlédli, jak veliká je jeho sláva. K epifanii se tradičně vážou tři evangelijní scény: klanění mudrců (když se Mesiáš narodil), Ježíšův křest v Jordánu (kdy ho Bůh označil za svého Syna) a zázrak v Káni Galilejské (kdy poprvé ukázal svou slávu). 

Tyto tři scény každá svým způsobem vyznačují nový začátek, hodí se tedy skvěle pro náš začátek roku. Mám pocit, že rok 2011 byl pro mnohé z nás "přechodový", často i turbulentní. Těším se, že 2012 bude časem vcházení do věcí "připravených od založení světa", do "Jeho odpočinku", do pokoje, milosti a Jeho dobré a dokonalé vůle.

Takže abych tu náhodou nezačal kázat - moc se těším na viděnou jako obvykle v neděli od 17 hodin v Café Louvre.

Pojďme spolu začít úplně čerstvý rok, který pro nás Hospodin připravil. Věřím, že nás všechny chce příjemně překvapit! :-)

V Jeho lásce
Saša

Ať je váš rok prostě... Boží!

Drazí,

jsem Bohu moc vděčný za rok, který právě končí. Pro mnohé z nás to nebyl zrovna snadný rok. Leccos jsme letos prožili, snad i protrpěli a určitě i leccos prošvihli. Ale věřím, že nejsem sám, kdo při pohledu zpátky vnímá rok 2011 jako rok Boží milosti, slitování a nových šancí. 

S mnohými z vás jsme se koneckonců tento rok poznali - a za to jsem Bohu vděčný především. Jak už jste mě mnozí slyšeli říct, čím jsem starší, tím více se mi zdá, že "vztahy jsou víc než vize". Jinými slovy - že největší bohatství, kterého v životě můžeme nabýt, je, když se z "on" (nebo "ona") stane "ty" - a pak dokonce "my".

Tuto neděli nebudeme mít bohoslužbu, ale pokud máte možnost, chtěl bych vás povzbudit k účasti na některých bohoslužbách ve vašem okolí, ať už budete v Praze, na horách nebo někde jinde (my s Katkou a Klárou třeba u přátel v Antverpách).

Uvidíme se tedy v Café Louvre až v neděli 8. ledna. Do té doby vám všem přeju dobrý závěr roku a ať je ten nový ještě lepší, ještě víc prožitý v Jeho dokonalé vůli. A díky za to, že jsme v tomto roce mohli jít Jeho cestou společně!

V Něm,
Saša

Boží hod vánoční - s bratry a sestrami bez domova

Drazí,

končí smutný týden, kdy prožíváme odchod Václava Havla, ale i vděčnost za vše, co pro nás znamenal. Věřím, že zároveň tento týden znamenal pro naši společnost obrovský impuls Božího Ducha. Mj. došlo k rehabilitaci Havlova kréda o lásce a pravdě vítězící nad lží a nenávistí - kréda, které bylo ještě před týdnem pro mnoho lidí v kategorii nevyslovitelných, trapných, směšných frází. Také se zdá, že tisíce lidí znovu prožily sounáležitost a jakési povznesení, jaké jsme od dob Sametové revoluce neměli mnoho možností prožít.

Tuto vánoční neděli mnozí z vás tráví mimo Prahu. Vás, kdo máte možnost se sejít a chcete oslavit Kristovo narození společně, srdečně zvu do střediska Naděje v Bolzánově ulici (pod dálnicí vlevo vedle Hlavního nádraží). Od 16 hodin tu proběhne bohoslužba pro lidi bez domova, při které se počítá s naší návštěvou. Budou prý vděčni zejména za naše svědectví o Kristu. Jídla i oblečení prý bude dost, nic tedy přinášet nemusíme (ale jistě nějaký ten dáreček přinést každý může, bude-li chtít).

Prožít Vánoce s lidmi bez domova je velmi biblické, odpovídající reáliím Kristova narození v chlévě, když pro něj na světě nebylo nalezeno místo. Toto betlémské miminko ale vyrostlo, aby nakonec poskytlo domov nám všem. A tak, i když budeme o Vánocích doma, pokusme se něco z tepla a vřelosti našeho nebeského domova prožít a podělit se o ně s našimi blízkými i vzdálenými.
"Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!" (Lukáš 2:14)

V Jeho lásce
Saša

Vánoční agapé a pár překvapení

Drazí,

dnes vás nebudu unavovat dlouhými úvody. Tedy krátce: Jste srdečně zváni na naše už čtvrté adventní setkání v Café Louvre tuto neděli 18. prosince - jako obvykle od 17 hodin. 

Oproti obvyklé formě si ale chceme tuto poslední neděli před Vánoci udělat trošku jinou. Podobně jako první křesťané pojímali své bohoslužby jako oslavy či hostiny (jejich setkáním se říkalo agapé, "hody lásky"), tak i my chceme tuto sváteční neděli pojmout jako určitou "hostinu". 

Kromě vánočně laděného občerstvení budeme mít možnost těšit se hlavně z darů, kterými jsme my jedni pro druhé. Připravují se např. různá hudební překvapení, ale nejen ta. Pár z přítomných přátel se s námi podělí o příběhy ze své osobní cesty, která je mimojiné zavedla právě mezi nás do Louvre. Jedno z překvapení chystaných na tuto neděli se týká i délky (resp. krátkosti!) mého kázání - ale nechci nic slibovat, je to i na vašich modlitbách! :-))) Také děti jsou více než vítány - program bude "stravitelný" i pro ně.

Takže - přijďte natěšeni a pojďme spolu oslavit ten největší Dárek, jaký jsme kdy mohli dostat - a poděkovat za něj Tomu, který je nazýván Dárcem života.

Moc se těším - na vás všechny a na Jeho přítomnost mezi námi.

V Jeho lásce

Saša

"TaCesta goes public..."

Drazí,

jak od mnohých z vás slyším, přechod do Café Louvre se asi moc podařil. Zdá se, že nejde jen o posun geografický, ale i o posun jaksi do "veřejného prostoru" (jak se vyjádřil kamarád Allan z New Yorku, "TaCesta goes public!"). 

Zároveň se nás od té doby schází výrazně více (jak je vidět i na fotkách - více jich je na našem facebookovém profilu). Což rozhodně není na bohoslužbách to nejzásadnějí, ale může to být příjemné a povzbuzující :-)

Další jistě příjemnou novinkou je živá hudba. Po Majdě Kopecké, jazzovém objevu sezóny, nás tuto neděli zpěvem a hrou znovu obšťastní Petr Šťastný a spol.
 

Obě poslední neděle se nesly ve znamení Adventu, Božího příchodu na svět. Na tohle téma tuto neděli navážeme. Popřemýšlíme nad Božím pokračujícím "přicházení na svět", které se jednou završí při Kristově druhém příchodu. Bible o tomto vyvrcholení dějin mluví jako o "čase odpočinutí" a "napravení všech věcí" (Skutky 3:19, 21). Ježíš o něm dokonce mluví jako o "znovuzrození světa" (Mat 19:28) a na jedné z posledních stránek Bible potvrzuje: "Hle, činím všechno nové" (Zj 21:5). 

O této naději (nejen pro nás, ale pro celé stvoření) budeme mluvit tuto neděli. A nejen o té budoucí naději, ale i o tom, co z ní vyplývá pro náš život dnes.

Moc se těším naviděnou v Galerii Café Louvre v neděli od 17 hod.

Požehnané adventní dny,
Saša

PS: Dnes večer (v pátek 9.12.) se od 19 hod. koná náš "První poetický večer" v klubu Hálkova 2, Praha 2. Více detailů je v pozvánce vyvěšené níže na tomto blogu. Vaši přátelé jsou samozřejmě vítáni, jako  vždy.

Už tento pátek.

Všichni fanoušci našich poetů a kreativity vůbec srdečně zváni!

Druhá adventní neděle: Hlas volajícího

Drazí,

tak máme za sebou premiéru v Café Louvre. Za sebe musím říci, že jsem byl opravdu napjatý, ale vše proběhlo způsobem, že jsem si neuměl představit lepší. Takže - díky Bohu (že tam byl) a díky vám (že jste tam taky byli)!

Podle různých údajů se nás sešlo asi 70-80 a řada z vás se vyjádřila, že se vám tam nejen líbílo samotným, ale že na tohle místo rádi pozvete své přátele. Někteří se vyjádřili, že konečně mají kam své "normální" přátele pozvat :-) Takže, ačkoli počty účastníků nejsou na bohoslužbách rozhodně to nejdůležitější, myslím, že máme velký důvod k radosti - zdá se, že to, co se mezi námi děje, nějakým způsobem oslovuje další a další. 

Krátké video z první adventní neděle v Louvre je na našem facebookovém profilu, kam vás tímto také zvu - je to myslím skvělá možnost ke sdílení a komunikaci.

Hlas volajícího v 21. století?

Také tuto neděli budeme mluvit o Jeho příchodu - Adventu. Pro změnu otevřeme začátek evangelia podle Marka a budeme číst o "hlasu volajícím na poušti" a o přípravě Jeho cesty, přípravě na Jeho příchod. Jak uvidíme, i podivíni (nebo možná právě oni) mají v tomto příběhu nezastupitelné místo. Budeme se zamýšlet hlavně nad tím, jak se vůbec Boží či Mesiášův příchod dá připravovat, a co to znamená pro nás teď v roce 2011, tady v Praze.

Moc se těším i na vaše úvahy, vlastně se nemůžu neděle dočkat :-)

Tak zatím a krásný víkend!

V Jeho lásce
Saša

První adventní neděle.

Přijďme oslavit Jeho příchod.

Poprvé v Café Louvre.

Drazí,

tak je to tady - letošní první adventní neděle bude pro nás zároveň první příležitostí k bohoslužbě v Café Louvre. Dokonce už to píšou i v novinách! :-)

Nevím, jak to máte vy, ale ve mně je teď docela malá dušička - jsem samozřejmě vděčný za skvělou příležitost přesunout se přímo do "srdce" města, hlavně proto, že už se do Mosaic House vlastně nevejdeme, a taqky proto, že se nám v Louvre skutečně otevřela příležitost jakoby "sama" nebo spíš "shůry", takže zde například nebudeme platit žádný nájem (podobně jako dosud v MoHo). Díky a sláva Bohu za to! Zároveň ale prožívám zvláštní rozechvění, pocit, že nás Boží Duch vede z našeho útulného zázemí zase o krok dál, ven, "mezi lidi" - ještě k tomu na takovou exkluzivní adresu. 

Což je skvělé, ale - Co když teď přijde celá řada nových lidí? Najdou zde to, co hledali? Setkají se mezi námi s Boží tajemnou přítomností? Uslyší Jeho hlas? Okusí kousek Jeho lásky v přátelském, otevřeném prostředí? Naleznou zde lék třeba na svou osamělost v tomto velikém a někdy velmi chladném městě? Ano, věřím, že ano! Ale znáte to, člověku je většinou pohodlněji v zabydlených místech, ve vyjetých kolejích. A pak nás Bůh z nich vyvádí "na cestu", do nových věcí, kde musíme spoléhat na Něj. A myslím, že jsme právě před takovou výzvou, na kterou bez pomoci shůry určitě nestačíme.

Ježíš říká: "Mám mnoho lidí v tomto městě" (Skutky 18:10). A tak věřím, že jsme součástí Jeho příběhu, Jeho mise, Jeho "příchodu" do Prahy - tedy Jeho adventu. Právě o tomto příchodu - Adventu budeme mluvit tuto neděli. Čtení bude z 1. kapitoly Jana, kde se skrývá napínavý a možná docela smutný poříběh o Slově, které přišlo domů mezi nás lidi, ale my jsme ho nepřijali. Příběh se ale naštěstí láme ve 12. verši požehnaným slůvkem "ALE". A pak už je to o nás. Pokud chcete slyšet více, tak tuto neděli v Louvre!

Budu se moc těšit!
A prosím i o vaše modlitby, ať je to hlavně Jeho akce, ne naše.
Kdo budete chtít přijít dříve pomoci s přípravou a také se společně za nové místo pomodlit, je možné už od 16 hod.
Jinak jako obvykle od 17 hodin - a samozřejmě, vaši přátelé jsou vítáni!

V Jeho lásce
Saša

PS: Jsou vítány také rodiny s dětmi - tentokrát se o jejich duchovní růst a jistě i dobrodružnou zábavu postará náš "bratr opat" Mathias!

O liturgickém Silvestru, ovcích a kozlech a hladovém Soudci

1. Advent 2009 - Sir Toby´s

Drazí,

tak je to tady - čeká nás poslední neděle liturgického roku a zároveň naše poslední setkání na půdě pohostinného a přátelského Mosaic House!

Za týden to budou právě dva roky, co jsme se začali scházet k pravidelným, i když neformálním přátelským "hostelním" bohoslužbám. Nejdříve nám poskytl útulné útočiště podzemní bar holešovického Sir Toby´s. 

Když jsme se tam po čase rozrostli, přesunuli jsme se v létě 2010 do právě otevřeného Mosaic House v centru města. I tady se naše společnost poutníků, hledajících a někdy i všelijak zatoulaných jedinců, rozrůstá a postupně se učí být společenstvím, komunitou, součástí Boží velké "rodiny na zemi i na nebi". V posledních týdnech už náš salonek v MoHo skoro praská ve švech - minule nás tu bylo k padesáti - a tak je před námi nový přesun, nová výzva - a věřím, že taky nové období Boží milosti. Věřím, že tato milost tu je a bude nejen pro nás, ale i pro mnoho našich přátel v tomto městě, kteří Ho potřebují přinejmenším stejně tak jako my. Jak víte, otevřely se nám opravdu nečekané "dveře příležitosti" v Café Louvre, takže od 27. listopadu (1. adventní neděle) se začneme k bohoslužbám scházet tam, na místě, které je známé, oblíbené a snadno dostupné pro kohokoli v Praze.

Ovce, kozli a dobrý pastýř...

Teď je ale před námi ještě jedna neděle. V liturgickém kalendáři se označuje jako Slavnost Krista Krále. V tento den končí a završuje se církevní rok (jde tedy o něco jako liturgický Silvestr). Je tedy příhodná chvíle právě tuto neděli číst Ježíšovo poslední podobenství. Říká se mu "O ovcích a kozlech". A vlastně to žádné podobenství není, spíše přirovnání. Ale o tom více v neděli. Teď snad jen toto: Mnozí tento text vnímáme možná hrozivě, mluví se tu koneckonců o Posledním soudu. Když se ale podíváme na samotný text (Mat 25:31-46), uvidíme hlavní postavu tohoto posledního soudu, v novém světle. Nejvyšší Král a Soudce se nám překvapivě dává poznat jako hladový, žíznivý, cizí, nahý, nemocný, uvězněný, jedním slovem "nejmenší".

Christos Pantokrator - Vševládnoucí Soudce?

Je zvláštní, že v obecném povědomí je obraz o Bohu právě opačný. Představujeme si ho možná jako mocného a nevypočitatelného samovládce, u kterého si nikdy nejsme jisti, kdy a jak nás za něco potrestá. Nuže, připravme se slyšet dobrou zprávu, připravme se uvěřit jeho dobrotě - a připravme se učinit z této své víry nikoli cíl, ale prostředek. Tento týden jsem v jedné knize četl čtyři otázky, které mě velmi oslovily: Jaký je vlastně Bůh, v kterého věříš? Jací jsou lidé, kteří tvou víru sdílejí? Jak tě tato víra proměňuje? Jak tato tvá víra proměňuje svět?

Tyto a podobné otázky si tedy budeme klást v neděli. A aby nezůstalo jen u otázek, přijde mezi nás Gábina Kabátová, zakladatelka české pobočky Mezinárodního vězeňského společenství, aby nám něco pověděla o jejich službě. Prý má pro nás připravené překvapení. Nevím, co to bude, ale vím aspoň to, že dostaneme příležitost překvapit o Vánocích několik dětí, jejichž mámy nebo tátové jsou ve vězení a nemají ani možnost jim něco pořídit pod stromeček. Tak si myslím, že nám to třeba pomůže s výše zmíněnými otázkami nějak naložit.

Mějte se krásně, užijte si víkend a moc se těším na viděnou!

V Jeho lásce
Saša

O hřivnách, o starých dobrých časech a o riskantní naději

Drazí,

týden končí a dnešní ochlazení nám připomíná, že pomalu končí i tento rok - léto i babí léto jsou už opravdu pryč a za dva týdny začíná Advent! Vždycky mi přijde divné, jak nějaké období vypadá při pohledu v čase dopředu dlouhé, ale poté, co uplyne, vypadá při zpětném pohledu kraťoučké. Zpětné zrcátko v autě taky bývá mnohem menší než přední okno. Snad je to tak dobře, mít větší výhled dopředu než dozadu. Jsme asi tak nějak naprogramováni, věřit, že "to hlavní" je teprv před námi, že budoucnost skýtá netušené přísliby.

Věřím, že takový pohled na čas a svět je naším biblickým civilizačním dědictvím. Příběh, který Bible vypráví, a který celý náš pohled na svět formuje (ať jsme věřící, nebo ne), je příběh orientovaný na budoucnost. Jeho pointou není nostalgie po "starých dobrých časech", které jsou nenávratně pryč. Naopak, biblický příběh, i když vypráví většinou o dějích minulých, nás paradoxně orientuje hlavně na budoucnost. Jinými slovy, probouzí v nás naději.

Jak víte, i pro naše společenství se teď otvírá jistý krok do budoucnosti, když se máme od první adventní neděle (27.11.) přesunout z Mosaic House do Café Louvre na Národní třídě. Mám z toho kroku zatajený dech - částečně nadšením, že naše bohoslužby budou v samotném srdci Prahy, dostupné a snad atraktivní pro mnohé další lidi v tomto městě. Zároveň se mi tají dech nejistotou z neznáma... Ale věřím, že tak jako nás Boží milost provázela na cestě až sem, budeme moci jeho věrnost a požehnání zažívat i nadále.

Také o tomhle napětí mezi současností a budoucností, mezi opatrností a riskem, mezi obavou a důvěrou, mezi orientací na jistotu a otevřeností novým možnostem, mezi skepsí a nadějí, budeme mluvit tuto neděli, když se pozastavíme nad Ježíšovým předposledním podobenstvím, a sice "o hřivnách". Kdo se chcete předem nad tímto známým textem nově zamyslet, najdete ho v evangeliu Matouše 25:14-30. Věřím, že Boží Duch bude znovu s námi, aby nás posiloval, inspiroval a směroval na naši další cestu s Ním.

Přeju všem krásný víkend a moc se těším v neděli od 17 hod. jako obyvkle v MoHo!

Pokoj a milost shůry,
Saša

PS: Když všechno vyjde podle plánu, tak k nám v neděli přijde o ekonomicko-duchovních aspektech podobenství o hřivnách podiskutovat jeden odborník na slovo vzatý - jestlipak ho na 2 roky staré fotce poznáte? :-)

Na cestě - nejen časem a prostorem 

Drazí,     
tahle moje pravidelná pozvánka na bohoslužby v hostelu Mosaic House je dnes před-předposlední. Jak to?      

Především, jsme "na cestě" v čase. Jak víte, při našich bohosluľbách se do značné míry řídíme rytmem liturgického roku - a ten začíná první adventní nedělí, která letos připadá na 27. listopadu. Pokud tedy jde o křesťanský kalendář, zbývají do konce současného roku už jen tři neděle.  

Jsme ale "na cestě" i v prostoru. Vy, kdo jste se v poslední době účastnili našich setkání v Mosaic House, jste si jistě také všimli, že tento milý, unikátní a pohostinný prostor nám pomalu začíná být těsný. Během podzimu se stabilně scházíme v počtu 20-40 dospělých a několik dětí. Což je skvělé! Ale když to takhle půjde dál, do "našich" současných prostor v MoHo se už prostě nevejdeme. Téměř před dvěma lety jsme se začali scházet u nás doma, později ve sklepě hostelu Sir Toby's v Holešovicích, loni v létě jsme se přesunuli do tehdy čerstvě otevřeného Mosaic House přímo v centru města. A teď, vzhledem k růstu, který tu zažíváme, to vypadá, že je čas znovu zvednout kotvy a vydat se "na cestu", vstříc novým obzorům.  

 
A zdá se, že tato cesta se před námi opravdu zázračně otevírá. Naskytla se nám totiž možnost přesunout naše setkání na jednu z nejatraktivnějších adres v Praze, do Café Louvre na Národní třídě č.p. 22. Konkrétně do prostor Galerie Louvre v mezipatře pod samotnou kavárnou. Naše rozhovory s panem majitelem i panem provozním byly neuvěřitelně pozitivní - to, co děláme, je velmi (velmi!) zajímá :-)

Chtěl bych vás proto v těchto posledních týdnech před Adventem povzbudit a zároveň požádat o modlitby - aby Hospodin požehnal naše kroky, naše "vycházení i vcházení", abychom se posunuli dál nejen v čase a prostoru, ale především v Jeho záměru pro nás, naše společenství a naše město. Dostali jsme do vínku Ježíšovo slovo "Mám hodně lidí v tomto městě" (Skutky 18:10), a tak věřím, že naše nová možnost scházet se v samotném srdci Prahy vůbec není náhoda. Kéž na tomto oblíbeném místě Franze Kafky, Alberta Einsteina a Karla Čapka budou moci mnozí další, podobně jako my, najít to, co možná celý život hledali...  

     


Tuto neděli a dvě další se ale sejdeme ještě jako obvykle od 17 hod. v Mosaic House. Zastavíme se nad Ježíšovým podobenstvím o "deseti družičkách" čekajících na příchod ženicha (Mat 25:1-13). Nechci prozradit příliš mnoho, ale pár námětů k přemýšlení možná neuškodí... Kde pořád vězí ten ženich - proč tu vlastně není? Co je ten "olej", který chyběl bláhovým družičkám a proč se s nimi ty rozumné odmítly rozdělit? Proč podobenství končí tak přísně? Je Ježíš vysazený zrovna na bláhové lidi?  

Uvidíme! :-) Každopádně se moc těším, že budeme znovu moci společně prožít Jeho přítomnost a opět Ho trochu více poznat.  

Všem krásný víkend!
Saša (& spol.)

"Proti smrti"

Drazí,

když minulou neděli naši hostelní bohoslužbu netradičně zahajovala Carrie, každý jsme se měli představit a říci něco o podzimu. Někteří se vyjádřili, že mají moc rádi ten "hezký" podzim (který tehdy právě ještě byl), ale mnozí se shodli, že ten "ošklivý", studený, mokrý moc rádi nemáme. A jak jsme si všimli, ten už v posledních dnech do Prahy jednoznačně dorazil!

Ať už jsme mluvili o hezkém či ošklivém podzimu, často jsme ho spojovali s umíráním, smrtí. Divné téma, něco, o čem se "ve slušné společnosti" moc nemluví. Můj velký oblíbenec Woody Allen si ale s politickou korektností nedělá moc starosti, a tak je znám řadou svých výroků "proti smrti". K jeho nejznámějším hláškám patří: "Vůbec se smrti nebojím. Jen prostě nechci být u toho, až nastane." Na tiskové konferenci v Cannes se ho zeptali, jaký má postoj ke smrti a on bez mrknutí oka prohlásil: "Jsem zásadně proti!"

Podobně jako Woody Allen, ani Bible není vždy úplně politicky korektní, a tak např. o smrti mluví docela dost. A podobně jako Woody Allen, i Bible je "zásadně proti". Tuto neděli se proto odvážíme toto téma spolu s Božím slovem otevřít. Budeme uvažovat nejen o ní, ale hlavně o Ježíšově "léku proti smrti", nad jeho vlastním vítězstvím nad ní a nad jeho výrokem, že Bůh "není Bohem mrtvých, ale živých!“ (Mat 22:23-33). Věřím, že v tomto podzimním sychravém čase se nejen zahřeme přátelskou společností a vydatným občerstvením z kuchyně Mosaic House, ale že Duch svatý nás bude chtít nově oslovit, osvobodit, posílit a vyslat na "tu Cestu" (věčným) životem s Ním.

Proto, ať už prožíváte podzimní splín nebo jste v tomto období "very busy", chci vás co nejsrdečněji pozvat. Jako obvykle se sejdeme v neděli od 17 hod v Mosaic House (Odborů 4, Praha 2).

Co může být na konci října lepšího než Ježíšovy vitamíny proti smrti?

Moc se těším!!

V Jeho lásce
Saša

Hladoví blázni

Všichni jsme od včerejšího rána vystaveni zprávám o smrti Steva Jobse, zakladatele a šéfa Apple. Nejsem (zatím) uživatelem žádného z jeho výrobků, ale přesto mě jeho osoba, jeho myšlení a dílo fascinují. Jak moc může člověk snít? Jak moc mohou jeho sny ovlivnit život druhých? Jak moc se dá "Myslet jinak"? ("Think different" je klíčový slogan Apple). Internet je teď plný odkazů na snad nejznámější Jobsovu řeč před šesti lety k absolventům Stanfordské univerzity. Nejvíce se z ní ujala a jako svým způsobem Jobsův odkaz mohou sloužit její závěrečná slova: "Stay Hungry. Stay foolish." (Zůstaňte hladoví. Zůstaňte blázny.)

Asi to nebyl vědomý odkaz na Ježíšovo učení a jeho cestu, ale já to tak čtu. V Kázání na hoře Ježíš blahoslaví chudé duchem, plačící, hledající, žíznící a lačnící. Takové jsou všechny děti ve fyzickém smyslu, takoví bývají mnozí dospívající, pokud jde o hledání smyslu života, ale málokdy si tento luxus dovolíme jako dospělí. Měli bychom přece být spolehliví, počestní, zodpovědní, stabilní a rozumní. Měli bychom vědět, jak věci chodí, a jak v nich chodit. Na hlouposti jako toužit "po něčem víc" už nemáme čas. Musíme vydělávat a starat se. Nebo se snad dá žít jinak? Ježíšův asi nejradikálnější následovník se otevřeně považuje za blázna kvůli Kristu (1Kor 4:10). Dokonce prohlašuje, že kvůli Ježíši milerád všechno ostatní ztratil a pokládá to za "hnůj" (slovo užité v originálu je skutečně výrazné!). A když dnes tuto pasáž v listu Filipským 3:7-11 čtu, jaksi mě to dojímá, a říkám si, že je nás víc, kdo chtějí zůstat hladoví, kdo chtějí zůstat bláhoví.

"Všechno, co pro mě bylo ziskem ..."

Minulou neděli jsme načali Ježíšovo podobenství o pozvání na královskou svatbu (Mat 22:1-14). Na konci příběhu nás jakoby zaskočila nečekaná epizoda o člověku, který se na svatbě ocitl bez patřičného oděvu a do té chvíle velkorysý král ho nechá vyhodit "ven do tmy, kde je pláč a skřípění zubů". Co to znamená? Záleží snad Bohu na oblečení? A co si máme obléknout my, kdo jsme pozvaní na "svatbu Beránkovu"? O tom budeme uvažovat tuto neděli, jako obvykle v Mosaic House (Odborů 4, Praha 2) od pěti hodin odpoledne.

Moc se těším na další společné setkání "na Cestě".
A přeju krásný, a možná i trochu hladový a bláznivý víkend!
Saša

KRÁLOVSTVÍ JAKO HOSTINA

Drazí,

dnes se dostávám k psaní ještě později než obvykle. Připravujeme právě k tisku knihu Johna Stotta Rok s Biblí a jako obvykle to znamená mnohem více práce, na kterou je mnohem méně času, než člověk předpokládal. Ale věřím, že výsledek bude stát za to (kdybyste se chtěli dozvědět více, mrkněte sem)...

Jak víte, minulý víkend jsme s Ondřejem a Mathiasem byli v Irsku navštívit naše spřátelené společenství Holy Trinity v Dublinu. Tuto neděli vám o tom něco povíme a i pár fotek snad ukážeme. Velkou radost mi v poslední době dělá to, že řada z nás se začíná porůznu setkávat i mimo neděli. 

Ať je to výlet na festival, setkání doma, někde na pivě, anebo "italská párty" v klubu Hálkova, věřím, že právě při takových setkáních prorůstáme ve skutečnou duchovní rodinu, v tkáň Kristova těla spředenou z upřímných vztahů, a tedy v to, co by asi měla být "církev". Těchto příležitostí a možností bude do budoucna víc a něco o nich uslyšíme i tuto neděli.

V našem procházení Matoušova evangelia se dostaneme už k začátku 22. kapitoly, kde je další Ježíšovo podobenství o Božím království. Tentokrát je vylíčeno jako královská svatební hostina, na kterou jsou pozváni všichni lidé - dobří, a dokonce i zlí. Vše je připraveno, stačí, když pozvaní přijdou hodovat. Což je ale některým jaksi zatěžko. Někteří se dokonce naštvou a začnou být agresivní. Jiní přijdou, ale ne ve vhodném oděvu, což se v závěru příběhu ukáže jako velký problém. Co tato Ježíšova historka plná paradoxů může znamenat dnes pro nás? Uměli bychom si vůbec užít hostinu ve společnosti "všech" lidí? A co že si to máme obléci?

To si povíme v neděli (a obléknout si můžete, co chcete). Naše hostina v MoHo bude poněkud skromnější než ta, o které uslyšíme, ale vezměme to aspoň jako malou ochutnávku. Koneckonců, v Božím království "nejde o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost v Duchu svatém." (Řím 14:17). A na sdílení této radosti, pokoje a spravedlnosti v Duchu se těším nejvíc.

Můžete-li, pozvěte přátele. O tom to koneckonců celé je :-)

Krásný a požehnaný víkend všem,
Saša

Cesta násilí a cesta pokoje

Drazí,

je tu pátek, a tak se zase ozývám, abych vám popřál krásný den a pozval vás na naši přátelskou bohoslužbu v Mosaic House.

Pod vlivem různých zpráv z blízkého i vzdáleného okolí (ve věku televize, internetu a facebooku se tento rozdíl poněkud vytratil) jsem se tento týden musel zamýšlet nad všudypřítomným násilím v jeho rozmanitých formách. Tak například: Včera ráno v Americe proběhla velmi kontroverzní poprava Troye Davise, proti které protestovaly statisíce lidí, většinou křesťanů (včetně papeže nebo bývalého prezidenta - a aktivního baptisty - Jimmy Cartera). Troy ve svých posledních slovech trval na své nevině a modlil se za Boží milosrdenství - ne pro sebe, ale pro ty, kdo ho poslali na smrt... Nebo: Jeden kamarád během tohoto týdne dvakrát viděl zemřít člověka v dopravní nehodě (v druhém případě to byla sebevražda)... Nebo: Jistý český moderní kazatel zveřejnil na webu svůj článek o "nebezpečné církvi" s tím, že právě taková má církev být (konfrontační a "silná"). Právě z jeho bohoslužby bylo týž týden několik lidí násilím vyvlečeno, poté, co z nejasných důvodů dostali "zákaz vstupu"... Mohl bych pokračovat dál a dál a každý z vás by si asi vzpomněl na další podobné věci, které nás neustále potkávají.

A tak si říkám, jak je cenné, když v tomto světě - krásném, ale krutém, rozmanitém, ale rozbitém, můžeme být účastníky zázraku milosti, milosrdenství a pokoje v Kristu a v rodinném kruhu Jeho učedníků. Čím jsem starší, tím víc tyhle Boží dary oceňuji (zpočátku mě před lety zajímaly spíše "vize", cíle a výsledky...). A tak jsem vděčný za tu milost, kterou v poslední době můžu společně s vámi prožívat. Za společenství nedokonalých, ale Kristu oddaných "přátel na cestě" proměňovaných Jeho láskou. Na tomto světě máme jen jeden život, pojďme ho tedy žít tak, aby to stálo za to. Nenechat se vláčet či strhnout životním stylem a systémem kolem nás, ale následovat Ježíše na jeho radikální cestě lásky a pokoje.


Tuto neděli povede naši bohoslužbu Tomáš Janda, který se spolu s dalšími přáteli v posledních měsících stal už pravidelným účastníkem našich setkání. Já s Ondřejem a Mathiasem totiž budeme v irském Dublinu na návštěvě našeho "sesterského" společenství Holy Trinity, které vzniklo letos o Velikonocích a se kterým máme mnoho společného. Už teď je mi líto, že nebudu moci být ve stejnou chvíli na dvou místech! Tomáš je sice nenápadný a tichý, ale nezdá se! :-) Několik let např. vedl Kurzy Alfa v celé ČR a jak jsem ho poznal, je to požehnaný Boží člověk. Tak na nás prosím v neděli společně myslete, ať v Dublinu nabereme nějakou tu moudrost a milost i pro Prahu. My budeme ve stejnou dobu s našimi irskými sourozenci myslet a modlit se i za vás!

Požehnaný a pokojný víkend všem.

V Jeho lásce,
Saša